Mezi dvěma světy
Michael A. Martin , Andy Mangels
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/49480/star-trek-titan-mezi-dvema-svety-49480.jpg
4
36
36
Star Trek - Titan série
1. díl >
Spojená federace planet se po desítce let bojů s Borgy, Cardassiany, Klingony a Dominionem nachází na úsvitu nové éry. Hvězdná flotila se vrací k poslání mírově zkoumat vesmír, praktikovat diplomacii a rozšiřovat lidu Federace obzory. Jednou z lodí, jež tento úkol realizují, je Titan, kterému velí kapitán William T. Riker a jehož posádku tvoří biologicky nejpestřejší a kulturně nejrůznorodější skupina osob v dějinách Hvězdné flotily. Ovšem jejich mise se neodvíjí podle plánu… Prétor Shinzon, který ve filmu Star Trek: Nemesis vyvraždil romulanský Senát, je sám po smrti. Takto vzniklé mocenské vakuum uvrhlo Romulanské hvězdné impérium, odvěkého protivníka Federace, na pokraj občanské války. Znesvářené frakce nyní svádějí boj o kontrolu nad tříštící se civilizací, a padne-li Impérium, celá oblast Galaxie se tím destabilizuje. Dlouho očekávaná mise Titanu je odložena a Hvězdná flotila vysílá Rikera, aby v oblasti obnovil řád a uspořádal mírové rozhovory mezi romulanskými frakcemi, které by se měly dohodnout na rozdělení moci. Ale zatímco dochází k prvním váhavým krokům k vybudování nového Romulu, za scénou se přeskupují zbytky Tal Shiaru, obávané romulanské tajné služby, a kují pikle. A jedinými, kdo mohou zabránit bouři v kvadrantu, jsou Riker a posádka lodi Titan… -- zdroj: legie.info --... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2007 , Laser-books (Laser)Originální název:
Taking Wing, 2005
více info...
Přidat komentář
Výborná kniha - i když se třeba devadesát stran v podstatě nic významnějšího nestalo, tak mě to fakt bavilo číst, Michaels a Martin píšou zábavně, poutavě, skvěle dovedou zachytit charaktery postav z filmů a seriálů, a navrch ještě přidat zajímavé zcela nové postavy. Takže ať už popisují rozhovor Willa Rikera a Deanny Troi nebo jen rozhovor několika z mnoha různých členů posádky Titanu, tak to odsýpá. Hodně oceňuji to, jak je kniha sice psána ve třetí osobě, ale přesto jsou jednotlivé kapitoly brány jakoby z pohledů různých postav (střídají se) – něco jako v Písni ledu a ohně. Je tu hodně vesmírné politiky a pomrkávání a odkazů na události zejména z Nové generace + války s Dominionem, což mě dost potěšilo. (Mimochodem konečně nějaké informace o tom, co dělala posádka Enterprise E během války s Dominionem - sice ne kánon, ale aspoň už mám nějakou představu). Jedinou slabinou knihy tak zůstává jenom to, že není vhodná pro náhodného čtenáře, který by si ji bez všech odkazů a narážek neužil, dokonce by mu mohla připadat nudná. Já ale proklínám lidi z CBS, že tohle nikdo nenatočil jako seriál. 10/10
Poprvé jsem knihu četl krátce poté, co vyšla, Nemesis jsem měl v živé paměti a vyloženě jsem si užíval akci a politikaření hluboko za hranicí Neutrální zóny. A uznávám, vidět mocnou a hrdou rasu na kolenou mi taky nebylo proti srsti. Na druhé čtení byl první Titan pořád stejně zábavný a ještě víc jsem ocenil chytrost knížky a pestrost, která od druhé knihy série nabírá na důležitosti.
Titan: Mezi dvěma světy tak pro mě bylo „jen“ skvělým zahájením série s vynikajícím a propracovaným dějem, s Rikerem konečně jako kapitánem se zajímavou, rozličnou posádkou. Nevnímal jsem feminismus, překonávání xenofobních a jiných předsudků – Star Trek byl v některých ohledech od jeho počátku napřed, není to jen nesmyslná vesmírná kovbojka, kde po sobě mimozemšťani střílí; mírumilovné soužití mnoha ras je hlavní myšlenkou federace i průzkumu lodí Enterprise. Titan to jen z mého pohledu první knihou zavedl o kus dál, což jsem si ale pořádně uvědomil, až když jsem četl další recenze a hodnocení (hlavně dalších knih série). Tahle různorodost však sama o sobě nic v literatuře neznamená a jako podklad pro špatně napsanou knihu by působila jen jako levná a zbytečná propaganda.
To však není případ Titanu: Mezi dvěma světy. Jak jsem psal výše, jako začátek nové, možná revoluční, série je kniha skvělá. Kapitán Riker si svou loď skutečně zasloužil a hned jeho první mise ho zavede na pole diplomacie, kde jsou intriky a vraždy na denním pořádku. Autoři příběh zvládli bravurně ukočírovat, když nechyběla akce ani napětí, uměli pracovat s atmosférou remského vězení i romulanského senátu, skvěle využili známých postav z dřívějších filmů a seriálů a šikovně zapracovali spoustu nových; ze starých postav je bonusová půlhvězda za komandéra Donatru, z nových zaujal hlavně doktor Ree, ale i spousta dalších.
Sečteno a podtrženo, Titan: Mezi dvěma světy je jednou z mála Star Trek knih, které jde bez přemýšlení 5 hvězd.
Jako feminista mám z knížky radost, protože takhle daleko se snad žádný Star Trek nedostal. A zdaleka nejde jen o množství ženských (hlavních) postav a to, že splňují test Alison Bechdel. Neviděl jsem dosud poslední řadu „Discovery“, ale předposlední „Enterprise“ byla tristní. Který svým neokolonialismem jako by z dnešního pohledu předznamenával Trumpovu éru. Star Trek se vždy díky svému sci-fi konceptu mohl pustit do etických, společenských, psychologických a jiných otázek. Což třeba můj táta nikdy nechápal a považoval seriál svého jen za „fantasmagorii“. Přitom že bych byl „technický typ“ je to poslední, co by se o mě dalo říct. Někdy seriál sice pokulhával, tedy alespoň za mými hodnotami, alespoň z dnešního pohledu (a jedna z epizod „Enterprise“ je vyloženě žalostná). A do očí bijící byla heteronormativita, vůči které se bouřili i samotné herečky a herci. Poměrně marně.
Titan je založen na té nejpestřejší posádce v historii Star Treku. Ve vší té mimozemské pestrosti postav ze světů bez gravitace, vodních světů, nebo nehumanoidních bytostí (ještěrovitých, pavoukovitých, kyborgovitých), což je opravdu esence feminismu, se možná ztratí samotná pestrost postav z různých koutů Země. Třeba Austrálec jako jedna z vedlejších postav je i ve sci-fi světě stejně exotický, jako třeba tvor, který ani nemluví „lidskou“ řečí.
Číst to v současné době je tak příznačné… Rasismus je tematizován např. v případě doktora Ree, jehož druh připomíná dinosaura a probouzí poněkud fobické reakce, přestože výcvik na akademii obnáší i citlivost pro diverzitu. Což je program, který i na našich školách systematicky chybí, ač nástroje pro něj existují. Je ukázáno, jak předsudky jsou rychlejší, než uvědomit si, co daný druh ve skutečnosti přinesl a daná osoba konkrétně také. Nakonec se ukáže, že pro lidi může být nezvyklé, že se ocitli na dané lodi tak druhově pestré menšinou. Vzpomněl jsem si na Dukovu „utlačovanou většinu“. Přitom… znamená to, že se k menšinám chováme tak špatně, že máme mít strach se menšinou sami stát? ;)
Jednou z postav je Melora Pazlar ze světa bez gravitace. Její soužití s bytostmi s „vyšším g“, je tak boj s ableismem. Nejprve na antigravitačním vozíku, neustále šuškání a pohledy ji začne rozčilovat a budovat v ní nepřátelství, ale když jí doktor nabídne trvalou změnu, že by její tělo bylo adaptováno na běžnou gravitaci, nakonec odmítá. V knize má lepší antigravitační oblek, a ač o holi, rozhodne se, že je na čase, aby se přestala přizpůsobovat ona okolí, ale okolí, lidé i fyzické prostředí, se začalo přizpůsobovat jí.
S tím souvisí také téma náboženství. Ale i ateismus.
Navíc, poprvé, co si pamatuji, jsou zde přirozeně a běžně neheterosexuální postavy.
A také téma slaďování pracovního, osobního a rodinného života v kontextu rodin na palubě, těhotné členky posádky, nebo ústřední manželské dvojice kapitána a poradkyně.
Ke knize jsem se vrátil po téměř 3 letech. Poprvé jsem ji přečetl a nezanechala u mě prakticky žádný dojem a ani jsem si nepamatoval děj a postavy. Není jsem ale před novým pokusem přečetl celou sérii knih Time to..., na kterou je velké množství odkazů právě v Titanu. Takže tentokrát to bylo ono. A přesvědčilo mě to, že mám v sérii Titan pokračovat.
Tuhle knihu nejlíp vystihuje hláška z recenze od kní pode mnou: "v levé ruce fazer, v pravé hrnek kafe" a funguje to. Místy trochu utahané (intriky, politika), ale vzhledem k délce knihy to neni problém. Horší je když má ňáká kniha 600 stran a z toho 400 jsou popisy kudy jde hlavní postava (viz. China Miéville).
Zajímavé je složení a různorodost posádky, je to trochu rozdíl oproti seriálům, kde bylo vždycky nejvíc lidí a občas sem tam ňákej ufoun. Tady je to samej ufoun a sem tam ňákej člověk. :-)
Ze začátku na mě nejnovější ST kniha působila jako totální opakovačka celého ST univerza. Nacházíme se na nové hvězdné lodi Titan, která má neuvěřitelně různorodou posádku složenou ze starých známých i neznámých ras. A především z postav, které se více či méně mihly ve Star Treku od TOS přes TNG a VOY po DS9. Na některé postavy ze seriálu se prostě zapomenout nedá, ale některé postavy i vzpomínané události z TOSky jsem musela googlit (přeci jen celý ST je pěkná hromádka příběhů). Když je konečně Titan vyslán na svou první misi, začíná se odvíjet vlastní příběh, který je z počátku nepříliš originální ani nápaditý, ale po celou dobu nabírá na tempu a stále graduje až do samého konce, který je vlastně začátkem. Stoprocentní hodnocení je především za způsob, jakým je příběh napsán, ale když se teď zpětně dívám na úvodní rekapitulaci ST světa, i to bylo příjemným zpestřením ST románů.
USS Titan NCC-80102, loď s nejpestřejší posádkou ve Flotile. Autoři to vyzdvihují jako klad, ale jejich opájení diverzitou je většinou samoúčelné a občas přímo škodí. Představování postav nebere konce a o jejich osobnosti se dozvídáme jen málo, protože exotické členy posádky věsměs definuje jejich biologická škatulka. Zaujal mě jen dinosaurům podobný doktor s nezapamatovatelným jménem. Když už jsem se začal lehce nudit, a představoval si, jak bude tenhle křehký ekosystém fungovat za vážnější krize, vyprávění se konečně rozběhlo. Tahle dvojice psát umí, takže i předvídatelný a ničím objevný příběh nastavovaný odkazy vypadá jako událostmi a myšlenkami nabité dobrodružství. Na rozjezd to není špatné, jen občas trochu utahané a rušené pasážemi psanými na sílu.