Přidat komentář
Trošku psát česky znova,
chybí mi česká slova
peří a lupení
těch krátkých letních dní.
Kůň kluše, kovář ková,
v měknoucím soumraku lípa je fialová.
Večerní procházka. Půjdu si sednout k ní
A broučci spí a spí.
Tam dole u potoka Karafiát je znal.
Je noc, je temná noc a sovy mají bál.
Zůstane navždy v srdci.
Jdu lesem, proutí praská,
já a pes jménem Láska.
Hudeček: Noční chodci.
Zázrak a fascinující zjevení je to pro čtenáře, co si do čtení promítají paralely autorova smutného života. (Třeba ze skvělé Reinerovy knihy Básník) A za mě je plný počet zejména z úcty před Blatného houževnatostí! Jo. Jsou tam i básně rozpačité, ovlivněné křehkou psychikou a komplikovanou existencí v Anglii a bude velká pravda, že část si psal pro sebe, aby vůbec přežil. Ovšem mnohé jsou malým smutným klenotem s nenapodobitelně prostou poetikou :o)
6/4
Vánoce
Schoulit se do klubíčka
a sklopit těžká víčka
a spáti, spáti docela
na mikulášském trhu u Jakubského kostela
a mít na tomto rově
vánoční stromky na Husově
a rozhrnovat mlhu
na Obilním trhu
v chodbičkách mezi jedlemi a smrky sbírat chvojí
a rozvěšovat je pak po pokoji.
Komedianti jeli tudy.
Vánoční ozdoby se snesou z půdy,
a začít strojit, utřít prach.
Cukroví voní na mísách.
Geniální 10/10 ️
"...nepřeháníme jistě, budeme-li tuto básnickou sbírku pokládat za jednu z nejlepších v celé moderní české lyrice, za fascinující zjevení, ne-li za zázrak.", píše se v doslovu.
Tak nevím. Několik básní bylo vynikajících, další byly dobré, celkově to ale působilo spíše jako soukromý deníček, který psal autor hlavně sám pro sebe.
Sbírka básní, ze které se pochopí, že se jedná především o motiv vzpomínky a smutku ... nebylo to špatné čtení
Básně s motivy vzpomínek, spoustu útržků, prý vlivem psychického stavu. Podruhé bych si tuto sbírku již nepřečetla. ;)
Ivan Blatný
WIMBLEDON
Snad hraje Drobný právě Wimbledon.
Chlad, jejž dává
unaveným hlavám letní tráva,
naladil struny raket na večerní tón.
Listnatá úlevo, buď pozdravena, ave.
Koná se slavnost lét, dvě loutny, Jaroslave,
z Wimbledon Common, ze vzdálenějších luk,
po televizi slyším jejich zvuk.
Kdybys snad někdy v tomto milém horku
zázrakem našel moji Daliborku –
dvorce jsou nedaleko, celé v zeleni.
Přijeď, nežli prchnou tyto dny,
skryté jak Verlaine v trávě.
Básně křehké jako básníkův život. Jak mnoho lze vyjádřit prostými slovy! A jak velký prožitek moci je číst..........
*
Ivan Blatný
NEDĚLE
Je neděle Mám volno
pacienti očekávají své návštěvníky
chodím mezi budovou nemocnice a farmou
snad budu mít také nějakou návštěvu
snad mě najdou
snad se na cestě objeví Brušák
anebo Listopad
anebo Dresler
jsou tady v cizině léta a ještě jsem je neviděl
mám připraveny básně
budeme mluvit o literatuře
svět bude zase plný života
(Stará bydliště, 1979)
Autorovy další knížky
| 1941 |  Melancholické procházky |
| 1947 | Jedna, dvě, tři, čtyři, pět |
| 1947 |  Hledání přítomného času |
| 1945 | Tento večer |
| 1940 | Paní Jitřenka |
Nostalgie a stesk. Civilní, přesto bezbranně křehká poezie nečekaných asociací...
Vlaky bez kolejnic ubíhají po vodě
Veliké větve Páky marně brzdí
Oddejme se bezcíli a náhodě
Veliká volnost v srdci nachází prostranství nová
Průsvitnější a do fialová.