Stará paní ještě píše - Deník socioložky na odpočinku
Alena Vodáková
Je a není to „deník“. Je proto, že jsou to denní zápisy inspirované aktuálními událostmi, ne proto, že jde často o úvahy na témata, která jsou mimočasová. Autorka reaguje na dění ve svém nejbližším i ve vzdálenějším okolí, nejen v Česku. Zážitky „socioložky na odpočinku“ se samozřejmě často váží na informace z médií. Jsou konfrontovány se vzpomínkami, které začínají už ve 40. letech minulého století. Deník tak trochu je (a je tak i zamýšlen) obrazem života i myšlení jedné generace. Tak trochu je (bezděčně i plánovitě) pokusem o introspekci a „zúčastněné pozorování“ prizmatem sociologie. Ani trochu není (a ani nechce být) vědeckým pojednáním. Autorka využívá volnou formu „literárních deníků“, umožňující střídání popisu události s hlubší meditací nad problémem, jakož i občasný vpád poesie, rozhovoru, humorné nadsázky. Jednotlivé deníkové záznamy se většinou (ne vždy) stáčí k jednomu tématu (předem prozrazenému), ale mezi tématy vznikají přirozené spojnice. Deník začíná na podzimu roku 2016, končí na jaře roku 2018 – tedy prozatím končí. Kniha vychází, „stará paní“ píše dál.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
2003 | Rod ženský |
2000 | Sociální a kulturní antropologie |
1998 | Viníci a soudci |
2018 | Stará paní ještě píše - Deník socioložky na odpočinku |
1995 | Problém normativity a policejní represe v předlistopadovém Československu |
Pomalu se to rozjíždí, "socioložka na odpočinku" jako by hledala svůj styl, zároveň vysvětluje důvod, proč deník vznikl (a doufám, že i nadále vzniká) a popisuje i to, jak k němu má čtenář přistupovat- s vědomím, že "metoda je stejně důležitá jako cíl". Přes vlastní úvahy nad aktuálním děním (včetně toho, co vlastně znamená "aktuální"), rozvažováním vycházejícím z všedního dne, ale také třeba krátkými básněmi či povzdechy a pointovanými výkřiky inspiruje k úvahám o floře, fauně, věcech, knihách, cestování i spánku, ale také o paměti, ženské otázce, stáří, demokracii, pojmu manipulace i českých dějinných "osmičkách". Osobně mě okouzlil pojem "odkouzlování" (jak trefné), zaujala trojí kapitola o svobodě a dvojí o humoru - a hlavně to, co prochází celou knihou: celým životem stvrzovaná laskavost této "Alenky za zrcadlem" pozdního věku.