Starci života
Zuzana Kaiserová
Na západním okraji Vysočiny, v Železných horách, začíná léto. Tři přátelé, co tu vyrostli, se v malátném bezčasí, které zdánlivě nespěje k žádnému rozuzlení, potýkají se svými problémy. Čelí postupující alkoholové závislosti, potížím se ženami i se zákonem, neschopností rozloučit se se svými dospívajícími dětmi a vlastně i neschopností dospět. V ohrožení se ale ocitají i staré instituce venkovského života: bývalé zemědělské družstvo nebo skomírající evangelický sbor, který už je pro tři kamarády jen připomínkou dávné tradice předků. Hlavní hrdina Jan Chlumecký se pokusí s tím vším něco udělat, zároveň se ho ale zmocňují obavy, že starý svět odchází a on tomu nedokáže zabránit.... celý text
Přidat komentář
Citace z obalu od Víta Janoty ke knize: "Jde o stav, kdy entropie společenského systému dospěla ke svému vrcholu, a ona zmíněná nehybnost není dosažením bodů, ve kterém se všechny měřitelné veličiny ustálily na pro život ideálních hodnotách, nýbrž mnohem spíše okamžikem, kdy se systém přiblížil stavu termodynamické smrti." Autorka píše podobně.... Kouření, chlast, sprostá slova, obšírná rádoby vtipná souvětí jako popisy ničeho než něčeho.... Stručná recenze - i s rychločtením přes x stran čtenářská smrt, děkuji už nikdy!!
Teda, to je překvapení od neznámé Zuzany Kaiserové, která se umí dokonale převtělit do mužského a dost svérázného hrdiny. Anotace napoví, text na zadní části přebalu dokonale zmate, ale čtení je to skvělé, a to zejména proto, že je (převážně) velmi vtipné. A když někde není vtipné, je k zamyšlení. Ač nekouřím a nesnáším opilce, tady jsem na obé narážela takřka na každé druhé stránce. A bavilo mě to - k tomu ještě: ne tak obvyklé prostředí i postavy + obálka knihy. Doporučuji, zvláště teď, v létě.
Zajímavá kniha z celkem známého prostředí. Příběh tří přátel, mužů, kteří žijí každý jinak a každý má svůj cíl. Kniha se četla výborně, je to taková sonda do života vesnice.
Pro mě první setkání s autorkou a zároveň obrovské překvapení. Když jsem si knihu půjčoval, čekal jsem depresivní čtení, ale kniha je psaná poměrně odlehčeným stylem, byť tam někde v koutku,na kraji zorného pole,je cítit jakýsi spodní proud odevzdanosti a smutku hlavních postav. Příběh byl čtivý, jen úplně nechápu ten podtitul "zemědělský román".V rámci marketingu mi to nepřijde jako nejlepší řešení, kdybych do knihy nenahlédl již v knihovně, tohle by mě asi od jejího přečtení odradilo.. Nicméně! Knihu jsem si domů odnesl a jsem za to nadmíru rád.
Jsem nejspíš ovlivněn tím, že oblasti, do kterých autorka umístila své hrdiny, velmi dobře znám, takže při popisu jsem si vše živě představoval. Celkově se kniha čte lehce. Trochu negativně jsem vnímal, že tu není téměř žádný děj. Ten je posouván víceméně náhodně aktuálními náladami hrdinů. Kniha je tedy spíše impresí života na vesnici dnešních dnů. Mladým zde žijícím není co závidět, starší generace tu najde klid a pohodu.
Jestli někdo z autorek a autorů trefil onu "českou vesnici", pak je to paní Kaiserová. Kam se hrabe Bilerova Destrukce. Postavy jsou prokreslené. Žádná snadná řešení. Smutné, že tu máme čtenáře, kteří jen potřebují rychle napsat zbytečný koment založený na povrchním čtení.