Stardance
Spider Robinson , Jeanne Robinson
Shara Drummondová je první tanečnice v beztížném prostoru. Součastně její taneční umění pomůže navázat kontakt s neznámou mimozemskou civilizací, jejíž loď přilétá k Zemi… Kniha je držitelem cen Hugo 1978 a Nebula 1979.
Literatura světová Sci-fi
Vydáno: 1992 , AFSF - Asociace fanoušků science fictionOriginální název:
Stardance
více info...
Přidat komentář
Vítejte ve Škole moderního tance Shary Drummondové. Ptáte se: čímže je toto taneční studio výjimečné? No, naučí vás ladným pohybům ve stavu beztíže. Balet mezi hvězdami už není jen doménou snílků, ale skutečností. Jen je k tomu potřeba člověka nového typu, který se oprostil od gravitačních předsudků. Jako bývalému závodnímu tanečníkovi je mi téma manželů Robinsonových poměrně blízké, proto jsem si jejich román užil i v oné non-sf rovině. Jejich propojení výrazně netechnologického prvku - tance s prvním mimozemským kontaktem je originální a podnětné. Robinsonovi vedou dějovou linku v klidném a oddechovém rytmu, nikde příliš netlačí na pilu, spíše se zaměřují na atmosféru a strukturu. Lehce rušivým prvkem je naopak onen politický podtext vyslanců Rady Spojených národů s jejich vpravdě dementními vstupy. Chápu ale, že bez nich by nebylo možné rozehrát velkolepé finální představení.
Musím se přiznat, že tahle knížka není zrovna můj šálek čaje... Především, celý děj se točí neustále kolem tančení a dějová linie s mimozemšťany je odsunuta na vedlejší kolej kromě konce. Ocenil bych, kdyby to bylo spíše naopak. Číst 5 a více stránek v kuse o tom, jak probíhá jeden tanec, to bylo na mě někdy moc. A že takových pasáží tam bylo více.
Na druhou stranu autoři bravurně zvládli popis prostředí a právě již zmiňovaného tance, možná však na úkor květnatosti a pestrosti postav. Připadalo mi, že všichni jsou takový sobě podobní i přes zoufalou snahu diverzifikace. Možná to byl ale záměr.
Bohužel mě tanec moc nezajímá a myšlenka komunikace s cizinci mi přišla trošku přitažená za vlasy, kdyby byla knížka poloviční, myslím, že by se skoro nic nestalo. Co musím na knize vyzvednout byl její konec. Ten mě mile překvapil a celou knihu velmi vyzvedl, za to o hvězdu navíc. Znovu bych do toho už ale nešel. 70%
Teď trochu kritiky. Kniha působí značně nesoustředě. Pohrává si s myšlenkou prvního kontaktu a technického sci-fi, aby se nakonec ukázala jako soubor idealistické filozofie autorů. Ani v jednom z těchto oborů nevyniká nad minimální standard. Technické věci budí i v mém neznalém mozku pochybnosti. Samotný tanec je cílně abstraktní aby náhodou nenutil k zamyšlení. Filozofická část je uspěchaná a působí až nuceně kladně.
Na závěr jen dodám, že si každý sám může utvořit názor na knihu, která neironicky, a opakovaně, používá pojem Homo-novus.