Staré povesti české
Alois Jirásek
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/127067/bmid_stare-povesti-ceske.jpg
4
1878
1878
Staré pověsti české vycházejí ve dvojím vydání, jak s původním Jiráskovým textem a Trnkovými ilustracemi a tak s obrázky z Trnkova stejnojmenného filmu s krátkými slovesnými pasážemi. Staré pověsti české, inspirované Kosmovou kronikou a Kronikou českou Václava Hájka z Libočan, napsal Alois Jirásek v roce 1894 již jako zralý autor a knihu věnoval Františku Bartošovi. Česká mytologie je i významnou součástí tvorby filmového tvůrce, ilustrátora a malíře Jiřího Trnky. Loutkový film Staré pověsti české z roku 1952 se těšil velkému mezinárodnímu ohlasu a získal mnohá zahraniční i domácí ocenění. O devět let později pak vznikly ilustrace k Jiráskovým pověstem a knížka se dočkala několika českých i cizojazyčných vydání. Poprvé vyšla v roce 1961 v SNDK. Film se stal součástí poslední výstavy v hlavní budově Národního muzea v Praze, které zde končí svou činnost před dlouholetou rekonstrukcí a při příležitosti této výstavy vychází nyní i kniha konečně v takové podobě, jakou si zaslouží. 66-046-86... celý text
Přidat komentář
četla jsem "kdysi" ve škole, a co vím a co mi utkvělo v hlavě, že se Jiráskovy pověsti četly těžce - to třeba Cibulovy se četly dobře
Starým jazykem psané staré pověsti české, znovu ožívající známé příběhy, pěkné čtení......
Četla jsem v říjnu 2012. Podle mých poznámek:
Něco známé, ale překvapilo mne, kolik je toho pro mne nové.
Zajímavé, i když pověsti.
Hezky se čte.
Povinně pro každého, je ostuda, že málokdo tyhle pověsti z kořenů českého národa zná. Mám ji v knihovničce a ted' už do ní nahlíží i Můj osmiletý syn :D
díky použité "staré mluvě" jsem se na knihu hůř soustředila, ovšem ilustrace by si zasloužily hvězd deset 8)
Krásné vzpomínání na kořeny českého národa. Svého času jsem přečetla komplet celého Jiráska včetně jeho her. Nelitovala jsem.
Ač fiktivní, tak přesto úžasná "historie" naší vlasti, která mě bavila jako dítě a baví i teď. Kniha je prostě fantastická, každý si v ní najde svou oblíbenou pověst. Jirásek prostě věděl co dělá a já si nemám na co stěžovat. Nechápu nižší hodnocení, pro mě je to poklad :)
Když se řekne Staré pověstí české, tak si hned vybavím tu o Libuši. Snad každý musel číst na základce. Ale že bych si je jen tak vzala a četla, to né.
Dávná povinná četba. Ač v dospělosti nejsem příznivkyní mystifikátora Jiráska, "Staré pověsti" opravdu patří do základů všeobecné vzdělanosti.
Dílo, které je právem zařazeno v povinné četbě a i pro mě patří do kolonky ,,vzdělávací´´. Ač sám Jirásek čerpal jen z fantasií jiných a ti z fantasie bůhvíčeho, jako soubor legend je to nádherné. Jsem ráda, že i češi mají vlastní mytologii.
Kniha se mi líbila, bylo zajímavé se dozvědět něco o pověstech naší vlasti a vlastně nahlédnout do naší nedávné historie, jak lidé v 19. století chápali České království.
Šel jsem do toho s nadšením, ale pak jsem byl rád, když jsem to dočetl. Není to můj šálek kafe...
Štítky knihy
pro děti česká literatura proroctví české pověsti slovanská mytologie klasická literaturaAutorovy další knížky
| 1970 |  Staré pověsti české |
| 1951 | Psohlavci |
| 1965 |  F. L. Věk I. |
| 2000 | Temno |
| 1955 | Z Čech až na konec světa |
Staré pověsti české jsou podle mě základ, který by měl každý čtenář alespoň trochu znát. Sama vím, že jsem nějaké ty zjednodušené četla v první třídě na základce, ale nepamatovala jsem si z nich prostě nic. Povinná četba na střední mě ale donutila přečíst si i něco od známého, staršího, proslulého autora Aloise Jiráska. Byla jsem tedy nucena zaběhnout do knihovny, probrat se všemi svazky a najít to, co jsem potřebovala, což se v jednu chvíli zdálo i jako nemožné.
Těžko říct, co… Jinak, úplně jinak. Kniha mě moc nebavila a četla se mi poměrně složitě. To je rozhodně tím jazykem a stylem, nejsem na něj tolik zvyklá. Když jsem něco přelouskala, musela jsem se zase vrátit na začátek, protože můj mozek neměl sebemenší tušení, kam až se děj posunul a co se v tu dobu všechno stalo.
Kvůli následující písemce z českých pověstí jsem si musela pamatovat i ty nejdrobnější detaily a přečíst to celé během jednoho dne (protože jsem to naprosto inteligentně a velmi chytře nechala až na poslední chvíli, ostatně jako vždy).
Jiráskův styl je taková klasika, která je sice pěkná a která se mně osobně díky té originalitě dost líbí, ale těžko se to čte, to prostě opravdu nedokážu popřít.
Staré pověsti české rozhodně patří do základu knih každého čtenáře, alespoň si to myslím. Jen se ale připravte na to, že příběhy vás sice zaujmou svým dějem, ale budete se muset plně soustředit, aby vám něco neuteklo, jinak to můžete číst znovu.
Tři z pěti, pro mě to byl průměr zařazený do povinné školní četby a odškrtnutý bod z mého seznamu knih, které musím přečíst před smrtí.