Staré pověsti české
Alois Jirásek
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/528835/bmid_stare-povesti-ceske-658835c54cbd8.jpg
4
1878
1878
Prostým, ale básnicky účinným jazykem vypravuje autor staré zkazky o samých počátcích života na našem území, jak je zachovala buď lidová ústní tradice, nebo později staří kronikáři. Kniha však také zaznamenává pověsti z doby pozdější, jimiž si lid opředl dobu počátků a rozmachu křesťanství u nás a které vznikaly především jako výraz životní zkušenosti a tužeb prostého člověka.... celý text
Přidat komentář
Klasika. Pověsti jsem četla jako dítko školou povinné několikrát. Hlavně díky rodičům. Chápu, že pro dnešní mládež je už Jirásek těžko stravitelný, ale moje maminka se na Jirákových pověstech učila česky. Obdivovala hlavně jeho bohatou slovní zásobu, jak uměl jednu věc vyjádřit mnoha způsoby. Asi už jsem opravdu stará, ale pro mě je dodnes jeho jazyk dobře srozumitelný.
Známá školní klasika povinné četby. Začal jsem číst se synem, ale vydržel jen zhruba první třetinu, zbytek už jsem dočítal sám. K Jiráskovi jsem měl odpor už od školních let a znovupřečtení pověstí mě v něm jen utvrdilo.
Začnu tím pozitivním a to jsou klasické pohanské pověsti z nejstarších dob. O Čechovi, Krokovi a jeho dcerách. Přestože z drtivé většiny zřejmě smyšlené, příběhy jsou to pěkné.
Horší už je to s pozdějšími pověstmi z období křesťanství. Většinou ne tolik zajímavé, silně adorující vybrané postavy historii, zejména Karla IV.
Nejhorší je ovšem archaický a velmi nepřístupný styl prózy. To je hlavní důvod proč tahle kniha spoustě dětí jen znechucuje literaturu. Pokud je cílem seznámit mladší čtenáře s českými pověstmi, doporučil bych nějaké převyprávění do srozumitelnější podoby. Tohle dílo je z literárního hlediska zajímavé možná tak náhledem do obrozeneckých nálad a silného nacionalismu konce 19. století. Pro základní školy podle mého názoru silně nevhodné.
I jako dospělému čtenáři se mi Staré pověsti české četly velice špatně. Spousta z nich byla napsána zcela nekriticky k historickým postavám. Spousta z nich zcela účelově vyzvihuje český národ a to až tolik, že je čtení nepříjemné. Svým stylem tohle dílo patří už jednoznačně minulosti. Dávám 2*.
Pověsti mám hodně rád, ale tuto knihu jsem vlastně nikdy nečetl. No, měl jsem u toho zůstat. Většina příběhů z druhé poloviny knihy mě vůbec nebavila a začátek taky nebyl zrovna dokonalý, ale asi hlavně kvůli znalosti pověstí se daly číst. Občas mi to připadalo nelogické (někdo bojuje s drakem, ale potom se bojí lva?)
Upřímně myslím, že by si někdo měl dát tu práci a "naše" pověsti nějak přepsat...
Audiokniha Čro. Jsem ráda, že jsem to poslechla, protože přečíst to by asi bylo dost otravné. Ale je dobře, že mám aspoň nějaké povědomí, co ten Jirásek vlastně sepsal, protože ze školy jsem si pamatovala jen pár příběhů.
"Skliď z našich očí svůj dar,nešlechtíče! Já abych svého nepřítele zhubil,ale tys svého pána zabil! Tys ho měl stříci,a tys takto s ním udělal?"
Prosím vás...už ne. Tohle už vážně ne a určitě ne jako povinnou četbu,pokud to nebude napsané srozumitelně. Teď po letech znovu otevírám tento "skvost" a opět koulím očima. Je důležité,abychom všichni měli alespoň trochu v patrnosti dějiny,ale ne tak,že po každé větě musím dítěti vysvětlovat co vlastně čte,jelikož tomu nerozumí ani zbla a opakovaně se táže "Proč,mami? Proč? Proč si musela ty a musíme i my?".
Přesně tato kniha je nucené zlo a museli jsme to číst vážně všichni.
Pan Jirásek je šikula,když to tak pěkně sesbíral,ale zpracovat to měl nechat někoho jiného a jít na procházku. Bohužel,bohužel,bohužel.
A upřímně...koho to vážně bavilo číst a něco si z toho vzal? Ruku na srdce...
Vážení rodiče a vyučující, prosím, toto už ne. Chceme děti rozečíst? Chceme jim zprostředkovat látku z okruhu starých pověstí českých? Proč tedy sahat právě po tom nejctihodnějším, nejarchaičtěji myslitelném zpracování? Pana Jiráska, který jistě má své zásluhy, raději přenechme literárním historikům a historizujícím bohemistům. Chceme-li se pokoušet o cosi smysluplného, co má naději na úspěch, sáhněme raději (v pořadí od nejsnazšího po nejnáročnější) po "Starých pověstech českých a moravských" od Aleny Ježkové, po beletristickém "Poli a palisádě" Miloše Urbana či po pečlivém zpracování Petra Piťhy "Paměť a naděje". Dosti ctihodnosti v čítankách! Učme pro život. :-)
Některé povídky jsme si četli již na základní škole, poté na střední. Připomněla jsem si tuto historickou aknihu nyní a řekla bych, že se mi více líbí než v dětství. Kniha je rozdělena na staré pověsti české a pověsti doby křesťanské. Určitě doporučuji, je potřeba znát historii naší krásné vlasti.
KLasická povinná četba - ruku na srdce - kdo ji miloval? Asi nikdo... A přesto patří k základnímu klasickému vzdělání a přehledu.. Akorát ten jazyk textu mi pro 5. třídu, kdy jsme to měli číst (a předesílám, že celou knihu, a ne jak dneska, kdy je v povinné četbě taky, ale mají přečíst jen prvních 6 nebo 7 pověstí - do křesťanství) nesedl....:-(
jako kluk, ač je to povinná četba, jsem Staré pověsti české nečetl. Nyní jsem si je doslova užil a jsem rád že jsem po nich sáhl a doplnil si vzdělání :-) Na jazyk kterým jsou psány jsem si rychle zvykl.
Dneska vůbec nechápu, jak jsem to mohla číst jako dítě a chápat to. Na čtení jsou příběhy hodně těžké, ale jsou nádherné. Doporučuju.
Uf, nečekal jsem, že se to bude tak TĚŽKO číst. Autor musel být svým psaným projevem hodně RETRO už v době prvního vydání... ve škole jsem pár tlustých Jirásků dal, ale že by to bylo takhle "šroubované" si nepamatuji.
Velmi ráda jsem se vrátila do dětství a něco si připomněla. Styl psaní mi sice nevyhovuje, ale velmi mě těší obsah dané knihy.
Nejlepší verze našich pověstí ever. (A ano, úmyslně poselství sděluji pubertální slabomyslností dneška, aby vynikl Jiraskův jazykový um. Což nic neubírá upřímnosti, kterou do svých slov vkládám. Zejména do: "nejlepší" a "ever".:))
Jirásek asi nikdy nebude můj šálek čaje, nesedí mi jeho styl, ale toto je klasika a minimálně s obsahem pověstí by se měl každý z nás seznámit.
Nám je četla máma, když jsme byli malí. Až teď oceňuji její čtecí schopnost nezašmodrchat si jazyk a umět vysvětlit věci, na které jsme se ptali.
Jasně, měli jsme oblíbené příběhy, které byly srozumitelné i bez vysvětlování, ale stejně ta staročeština je hustá :).
Staré pověsti české v musí mít v mé knihovně své místo. Ráda jsem je četla a občas se vracím.
Co napsat ke knize, k jejímuž přečtení musí čtenář dospět sám. Snaha základních škol se slovem MUSÍŠ PŘEČÍST vedo k odporu cokoli jakkoli číst, přesto, že se jednalo o kvalitní literaturu.
Pověsti od Aloise Jiráska...naše česká Bible, ve které se potkávají nalše dějiny s naší českou, trochu bojácnou,trochu hrdou a trochu vysněnou českou náturou.
Dějiny své země by měl znát každý, kdo se pyšní tím, že absolvoval základní školu. Pověsti , které tak nádherně pan Jirásek popsal nejsou dějiny jako takové. Měly by...a podle mě i dávají ...čtenáři možnost odkrýt čtivou formou to, odkud jsme, odkud přicházíme...a to je základ hrdého češství. Vědět odkud pocházíme a to zač se tady naši předci prali. A možná nám to ukazuje i cestu, kudy jít, aby se naši potomci, co budou šlapat po naší krásné , české zemi za 100, 200...500 let nemuseli stydět za historií, kterou jim zde zanecháme my, součastní nájemníci země České.
Mám ráda pověsti a legendy. A které že jsou nejlepší? No přece TY NAŠE ! STARÉ, ČESKÉ ! Mám je ráda od školní povinné četby. Knížku máme doma i sem tam poslouchám audio. Trochu nechápu to nízké hodnocení zde
Štítky knihy
pro děti česká literatura proroctví české pověsti slovanská mytologie klasická literaturaAutorovy další knížky
| 1970 |  Staré pověsti české |
| 1951 | Psohlavci |
| 1965 |  F. L. Věk I. |
| 2000 | Temno |
| 1955 | Z Čech až na konec světa |
Je to klasika. Nemohu se ale zbavit dojmu, že ustupující klasika. Generaci mých rodičů a prarodičů to ovlivnilo asi více než mou (a to jsem již pokročilejšího věku). Mám pocit, že čím je v současnosti člověk mladší, tím méně věnuje takovéto klasice pozornost. Ono je to asi otázka celkového nezastavitelného pokroku. Alois Jirásek je asi jedním z posledních autorů, kterým se ve velkém množství vydávaly sebrané spisy. Tento způsob vydávání knih je asi odkazem doby, kdy již bylo elektrické světlo, ale ještě nebyly další vymoženosti elektřiny (rozhlas, kino, televize, internet), takže se hodně četlo.
I když ze spisovatelů tlustých knih dávám přednost jiným, než je Alois Jirásek (u kterého mi trochu vadí jeho více či méně zjevné protikatolické zaměření), tak "Staré pověsti české" právě svým rozšířením tvoří vlastně jakýsi asi nejznámější koncentrát výtažku ze všech možných předchozích kronik, bájí a podobně (včetně RK a RZ). Tyto pověsti naši českou kulturu dlouhodobě inspirovaly v širokém záběru (literatura, hudba, výtvarné umění, divadlo). Neměli bychom je nechat zapomenout.
Dovolím si zde upozornit na jednu z těchto inspirací, a sice na geniální povídku "Dívčí válka" od kolínského spisovatele Karla Legera (1856-1934). Připomněl jsem ji již v komentáři k Zeyerově básni Vyšehrad i v komentáři na Legerovu knihu "Hospoda za městem a jiné povídky", ve které povídku "Dívčí válka" najdeme. Jedná se asi o nejosobitěji a perfektně zpracované téma známé pověsti Aloise Jiráska. Shánějte, čtěte, nebudete zklamáni.