Staré řecké báje a pověsti
Eduard Petiška
Staré řecké báje a pověsti, pravděpodobně nejznámější kniha Eduarda Petišky, obsahuje příběhy z řecké mytologie převyprávěné pro děti a mládež. V jednotlivých příbězích se mladí čtenáři setkají s nejznámějšími řeckými bohy (např. Diem, Athénou, Afroditou, Apollonem), hrdiny (Heraklem, Theseem, Odyseem nebo Oidipem) či mytickými postavami i monstry (Amazonkami, Kerberem, Pegasem, Medúzou či Kerberem). Autor, jemuž politická situace v tehdejším Československu bránila psát pro dospělé, vnímal Staré řecké báje a pověsti zároveň jako metaforický „román a o životě v Čechách“, o českých zoufalstvích a nadějích. Právě v tomto archetypickém pojetí antické látky zřejmě spočívá její trvalý úspěch, nejedná se totiž jen o převyprávění antických mýtů, nýbrž komplexní svědectví o lidském životě a charakteru, srozumitelné v každé době a ve všech jazycích, do nichž kniha byla přeložena (kupř. ve Francii dosáhla kolem 25 vydání a stala se školní četbou). I u nás se kniha od prvního vydání v roce 1958, dočkala více než 15 vydání a od té doby oslovila několik generací čtenářů.... celý text
Přidat komentář
Na téhle knize, s krásnými ilustracemi od V. Fialy jsem vyrostla, a příběhy jsem znala skoro nazpaměť. Obrázku Medusy jsem se moc bála. :-)
V dětství mě to nic neříkalo, tak jsem to zkusila teď, v pokročilé dospělosti, a zase nic. Nevím, zda je to bájema nebo Petiškou, ale nějak to pro mě postrádá smysl.
Moc pěkné. Řecké pověsti mám rád, jen mě štve že když jsem knihu dočetl a podívám se na obsah, tak si u většiny jmen pověstí nedokázu vybavit jejich děj. Ta jména se mi prostě pletou, ale to je chyba ve mě a ne v knize:-)
Jediné, co mě trochu štvalo bylo autorovo přecházení z minulého do přítomného času uprostřed vyprávění a to bez jakéhokoli důvodu.
Úžasná kniha, četla jsem už jako dítě a v dospělosti znovu. Krásná kniha. Alespoň jednou za život by si ji měl přečíst každý. Doporučuji všem.
Miluji tuto knihu, miluji, miluji, miluji! Mám ráda historii, starověk a magii. A když se dají tyto tři věci dohromady, tak z toho může vzniknout něco úžasného, přesně jako tato kniha. I přesto, že jsem to měla jako povinnou četbu na základní škole a někdy to může vést k tomu, že to tu knihu znechutí, tady to tak není. Jsem opravdu ráda že jsem si ji tenkrát musela koupit, jinak bych se k ní dostala až za delší dobu, což by byla škoda.
Zbožňuju řeckou mytologii, takže pro mě jedna z knížek, která bude navždy v mém srdci a mysli:)))
Tuto knihu bych asi nikdy nečetla kdyby jsme ji neměli jako povinnou, ale musím říct, že stála za to. Daidalos a Ikaros - už se mi zdálo, že létám :D
Kniha se mi líbila, protože příběhy nenudily, skrývají v sobě kousky historie a také se mnohé souvislosti přenesly do lidových úsloví (např. Achillova pata). Také oceňuji, že se báje zbytečně neprotahovaly, děj byl plynulý a text je nadčasový. Klasická povinná četba, které se nemusíte bát.
Dobré zpracování bájí pro děti. Dítě už nejsem a když jsem to četla, měla jsem dojem, že každou báji tak nějak odhrkal a rychle na další. Pro děti O.K., ale já si chci trochu užít děje...
Nemůžu knize upřít její často skloňované kvality. Ale mě prostě nebavila. Nechtělo se mi ji číst už před lety, když to četl každý a kolikrát to byla jejich první a poslední kniha v životě. Nechtělo se mi ji číst ani teď. Říkala jsem si, že aspoň každý den si přečtu jeden příběh, když už jsem to nebyla schopná číst najednou. Ale to taky nepomohlo. S pokorou a neúspěchem ji vracím do knihovny. Hodnocení se pozdržím, snad mi to odpustíte.
Štítky knihy
pro děti pověsti starověk bohové pro mládež řecká mytologie báje hrdinové dějiny pro děti a mládežAutorovy další knížky
2005 | Staré řecké báje a pověsti |
1975 | Birlibán |
1996 | Alenčina čítanka |
1986 | Příběhy tisíce a jedné noci |
1987 | Anička a básnička |
Spomienka na detstvo.