Stařec a moře
Ernest Hemingway
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/125037/mid_starec-a-more-MuH-125037.jpg
4
6746
6746
Několikrát zfilmované dílo z roku 1952, jež Hemingwayovi dopomohlo k Nobelově i Pulitzerově ceně, je snad nejslavnější variací hemingwayovského příběhu o hrdnovi troskotajícím, ale neporaženém. Mistrovské dílo opět doplní v češtině dosud nepublikované texty Hemingwaye-žurnalisty, tentokrát o rybolovu. Čtenář tak bude znovu moci takřka nahlédnout spisovateli přes rameno a sledovat jej na jeho tvůrčí cestě od faktografie k beletrii.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2012 , F341Originální název:
The Old Man and the Sea, 1952
více info...
Přidat komentář
mě kniha vůbec nebavila. Určitě je tam nějakej význam ale ne tak hlubokej, nevim možná mi to zatim nedošlo.
Další klasika ověřená časem. Příběh mě velmi zaujal i coby mladou čtenářku, moc se mi líbil a dodnes se mi vybavují smíšené pocity, když jsem knihu dočetla - hrozná deprese a zmar, přitom nezdolné odhodlání bojovat dál navzdory všemu, co život přináší.
Knihu jsem si vybrala na povinnou maturitní četbu a rozhodně nelituji. Určitě je při výběru dobré vědět, že na vás nečeká akce a nečekané zvraty, ale spíše táhlý děj, ale je napsaná velmi poutavě a rozhodně můžu doporučit. Je plná silných myšlenek.
Klasický příběh, který by si měl každý přečíst a něco si z něj vzít, příběh na mě působil jako pohádka s jednoduchou pointou.
Nedávám hvězdičkové hodnocení, jelikož jsem to nedočetla. Očividně půjdu proti proudu, ale tato kniha bohužel nebude pro mne. Mám klasiku moc ráda, ale tady jsem se sekla. Nedokážu se začíst, nudím se u toho. Nic mi to neříká a ta část, kterou jsem dokázala přečíst, mi nic nepředala. A to běžně u klasiky neříkám. Jelikož za tuto knihu autor získal Nobelovku, ty kvality v knize asi budou, ale pro mne bohužel zůstávají skryté, nevidím je. A je mi to líto, protože jsem od knihy měla velká očekávání. Kdo ví, možná časem do knihy tzv. vnitřně dozraji, ale teď tuto knihu lépe hodnotit neumím.
Tenhle děda už by měl sedět v důchodu, nosit bačkory, krmit holuby, koukat na AZ kvíz a luštit křížovky. Jenže kdesi na Kubě nic takovýho nemaj, asi dokonce ani důchody, takže děda musí brázdit moře ve starejch neckách a lovit ryby. Já bych asi na těch neckách odjel někam rovnou za nosem, bejt v tý situaci.
Jezdí s nim na výpomoc nějakej klučina, kterej dědu zbožňuje. Jenže starej chytí vždycky na moři leda tak vlka, takže mu fotr cesty s dědkem zarazí. Takže dědek další den naloží sítě a udice a odtáhne na moře sám.
Ve chvíli, kdy mu ťukne udice se kniha promění v takovej ten seriál o tom, jak někde přežít. Starej paprika chytí většího macka, než jsou jeho necky. Je to neuvěřitelný, ale dokáže provaz s tim kapitálnim kaprem držet v jedný ruce jako opratě a kapr táhne dědka i s neckama kamsi pryč. Asi za kámošema. Já se bál, že ho to zatáhne třeba do sovětskýho svazu, nebo že na moři projede tajnou hvězdnou bránou a zmizí nadobro, ale byly to nakonec jenom fantasmagorie mojí hlavy. Nakonec nám dědek během toho vejletu ukazuje, jak přežít na moři s jednou rukou, troškou vody a syrovejma rybama. Taky nám prozradí recept na syrovýho tuňáka, kterej nemusí bejt tak špatnej, když se to pěkně nakrájí jednou rukou.
A tohle se tam děje celou knížku, což mi nevadilo, ani mi to nepřišlo nudný. Celou dobu jsem byl zvědavej, jak tu fušku dědek zvládne.
Tuhle knížku jsem si chtěla přečíst už dávno. Měli jsme ji jako jednu z mnoho knížek na seznamu maturitní četby. Ale všichni mě od ní odrazovali, tak jsem si nechávala na pozdější dobu. A ta teď přišla a jsem za to moc ráda. Moc se mi líbila.
A mně se to líbilo! Mám rada vypravování Hemingwaye, je to jako poslouchat mudrého dědu vypravující své zážitky a zkušenosti z mládí (i když tady spíš ze stáří :) ). A je patrné, že těch zkušeností s mořem a rybami má opravu hodně. Někdo by řekl, bláboly o ničem, ale na jeho stylu psaní je něco hrozně uklidňujícího a sem tam taky šokujícího. Začátek knihy se rozjíždí opravdu pomalu a člověka to doopravdy chytne, až uprostřed - pokud vůbec! Konec knihy je hořkosladký, ale když člověk ví o co jde (boj člověka s přírodou), tak to vlastně ještě docela končí dobře...
Při výběru maturitní četby jsem po tomto útlém dílku sáhla, ale tenkrát jsem to nečetla, protože jsem v koutu duše věděla, že si to nevytáhnu.. A teď uzrál ten čas, kdy jsem se rozhodla si to opravdu přečíst.. Uf, ještě že jsem si to tenkrát nevytáhla. Z celého díla mám smíšené pocity. Na jednu stranu je to velmi zajímavý příběh, na stranu druhou to na mě bylo "moc dlouhé". Své čtenáře jistě má, ale za mě - jednou stačilo
Uz jako dítě jsem viděl podle této knížky natočený smutný film o marném boji s osudem, ale až teď jsem se dostal k jejimu přečtení. Bral jsem to trochu jako povinnost. Psaný příběh na mne nyní asi nezapůsobil tak jako kdysi film na dětské city, to ale této malé knížce neubírá nic na kráse. Tuhle klasiku by si měl přečíst každý.
Tak kdyby jsme měli moře, tak možná dobrý. Možná by se mohl někdo inspirovat a napsat knihu o českém myslivci, jak jde do hlubokého lesa na kance a po cestě na zpátek kdy tahne divočáka na zádech, ho přepadají vlci (co se vracejí do Čech) a ožirají mu úlovek. A celý mu ho sežerou až mu zbydou jen klektáky v kapse. Nakonec, až se doplazí po čtyrech domú, mu malý rošťák misliveček uvaří kávičku, schova klektáky do krabičky a nechá si od zkušeného staršího myslivce vypravět neuvěřitelný příběh. Jo a jeste tam dát nějaké slavné jméno. Ale jako povinná četba super, protože nejlepší na knize je to, že je tak krátká a vlastně strašně jednoduchá na zapamatování.
Dámy a pánové, máme zde jednu z knih, kterou si čtenář buď zamiluje, a nebo ji odloží zpátky na poličku. Tento příběh pro mne skrývá jedno rčení a to: v jednoduchosti je krása.
Prvních pár stran jsem litovala, že jsem si ji vybrala jako četbu k maturitě. Děj se táhl a tématiku moře obecně nemám ráda. Ale!
Později se děj přesunul k osamocenému rybáři na moři a k rybě. Od té chvíle jsem knihu hltala velkými doušky, až jsem se málem utopila.
A konec knihy? Nevěděla jsem jestli mám brečet, být naštvaná, nebo se radovat. Každopádně, k zamyšlení to bylo. Kdo touží po něčem neotřelém a nevšední výstavbě děje, hurá s knížkou do ruky.
Kniha mě ohromila svojí jednoduchostí, prostým dějem.
Navždy pro mě bude symbolem pokory, lásky, naděje, přátelství, úcty, v neposlední řadě velké morální a duševní síly.
Santiago svůj čestný boj v knize vyhrál - doplul do přístavu.
Ernest svůj život ukončil výstřelem z vlastní zbraně. Nezastavila jej ani italská stříbrná medaile za statečnost v 1.sv. válce ani Bronzová hvězda za aktivní účast ve 2. sv. válce. Nezastavila jej ani Pulitzerova cena, nezastavila jej ani Nobelova cena. Svůj život ukončil stejným způsobem jako jeho otec. Náhoda? Osud?
Posloucháno jako audiokniha a myslím, že této knize mluvené slovo opravdu sluší, zvlášť v podání Václava Vosky z r. 1967.
Nadčasová kniha - nadčasová interpretace.
A já musím napravit svůj dluh vůči představitelům tzv.,,Ztracené generace,"
P.S: Proč, papá Ernesto...?
Štítky knihy
moře a oceány zfilmováno americká literatura Pulitzerova cena senioři rozhlasové zpracování Nobelova cena za literaturuAutorovy další knížky
| 2015 |  Stařec a moře |
| 1974 |  Sbohem, armádo |
| 1966 | Pohyblivý svátek |
| 2016 | Komu zvoní hrana |
| 1985 | Fiesta / Stařec a moře |
Lov, vášeň, nutnost k přežití, Hemingway umí probudit to pravé "chlapské", co v dnešní generaci již zoufalé chybí.