Stařec a moře

21.02.2018

Boj člověka proti přírodě popisuje mnoho jiných knih a poutavěji (Jack London,...). Četl jsem v rámci povinné četby a po dočtení jsem se sám sebe ptal, o čem tato knížka pojednává a proč jsem s ní vlastně ztrácel čas. Komu zvoní hrana, kterou jsem četl dříve, byla pro mě daleko zajímavější.

16.02.2018

Šáhla jsem po ní úplně náhodou v knihovně. Stařec a moře, klasiku...to musím přečíst. Nelituji, ale nenadchlo mě to...stále jsem čekala a čekala na nějakou zápletku. Takže mě nejvíce bavila pasáž se žraloky :-)

15.02.2018

Knihu už jsem kdysi dávno četla a teď si dala repete do čtenářské výzvy. Myslela jsem si, že je to víc lyrické. O to větší překvapení při nalezení děje. Líbila se mi.

12.02.2018

Boj člověka s přírodou a pro mě boj člověka s touto knihou. Hodila se mi do čtenářské výzvy a chtěla jsem si doplnit středoškolské mezery, ale zoufale mě nebavilo ji číst. Možná mělo vliv i to, že to je jedna z těch knih, kdy učitelé rovnou vyzradí pointu ve výuce, protože to pak je u zkoušek, a člověk pak čte něco, kde vlastně chybí to napětí, jak to dopadne.
Nicméně jako podobná kniha mi přijde i Muž, který sázel stromy, ta také popisuje vytrvalé odhodlání člověka postavit se přírodě, a ta ve mně zanechala velmi hlubokou odezvu a byla výrazně čtivější.

09.02.2018

Kniha se mi líbila, ačkoliv je poměrně krátká.

Jaké poučení jsem si odnesl z této knihy? I když některé okamžiky vypadají beznadějně a jsme přesvědčeni, že nikdy nemůžeme zvítězit, přesto přece všechno máme bojovat do posledních sil, nevzdávat se. A pokud náš boj nevyhrajeme, nevadí, ale můžeme si říci, že jsme do našeho boje vložili veškeré úsilí a rozhodně nebudeme litovat a vyčítat si, že jsme se alespoň o to nepokusili.

Citáty z knihy, které mne oslovily:

Ale člověk není stvořený pro to, aby prohrával. Může ztratit život, vzdát ale nesmí nic.

Prostě pluj dál a věci ber tak, jak přijdou.

V této knize je použita tzv. "metoda ledovce". Z doslovu z jedné knihy jsem si vypsal následující stanovisko, jak vnímal tuto metodu sám Hemingway: "Vždycky se snažím psát na základě principu ledovce. Viditelná část nad hladinou je jen osminou toho, co se skrývá pod vodou. Ze všeho, co autor zná, může eliminovat, a tím síla ledovce vzroste. Je to totiž pouze ona část ledovce, kterou není vidět. Když však spisovatel něco vypustí proto, že to nezná, objeví se ve vyprávění trhlina."

08.02.2018

Jsem ráda, že mě čtenářská výzva konečně donutila přečíst si tuto knihu, v mládí mne vůbec nebavila, teď jsem ji přečetla na jeden zátah

05.02.2018

Když jsem knížku četla poprvé, líbila se mi. Zajímavý námět. Tenkrát bych dala hodnocení ****. Dnes jednu hvězdičku ubírám, protože jsem ji četla potřetí a to ještě jen kvůli čtenářské výzvy s vypětím všech sil, neb jsem na ni neměla moc náladu (za což kniha nemůže, tudíž tento fakt není součást hodnocení).

Tři hvězdičky si zaslouží za ony hodnoty, jež v ní jsou. Čtenář čítající mezi řádky si je může přetransformovat do svého každodenního života, a proto je nejspíš tak nadčasová..

Zpočátku je naděje, následuje touha splnit si sen s ještě větší dávkou naděje. Pak se sen stane realitou, ale stále není vyhráno! A dále psát nebudu kvůli možnému spoileru...

31.01.2018

Léty prověřená, nádherná a moudrá kniha na jeden večer.

26.01.2018

Prostě anglická klasika. Souboj lidské vůle a přírody... Není tomu co vytknout. :-)

22.01.2018

Velice příjemná četba na jedno odpoledne.
Mistrně popsaný souboj vlastního já v zápase o žití či nežití. Jak hluboko si může člověk sáhnout na pomyslné dno a dokázat se ještě odrazit zpátky? Jak se vyrovnat s tím, že veškerá naše snaha je marná a radost zmizí, když nám ji někdo "roztrhá a sežere"? Tato kniha dává hodně otázek a odpověď ale musíme najít v sobě. Zvládli bychom to, co stařec?

22.01.2018

Tato kniha, skrze mne prošla jako nůž máslem a nic ve mne nezanechala. Možná, že jednoho dne až budu děda v papučích a houpacím křesle, tak zkusím další pokus a třeba tentokrát porozumím. Do té doby se však Hemingwayovi obloukem vyhnu, protože u něj obecně postrádám jakékoliv emoce nebo něco, co by mi umožnilo jeho postavám lépe porozumět.

19.01.2018

V rámci výzvy jsem šla najisto do své knihovny. Četla jsem jí dokonce, dávno, ale četla.

19.01.2018

Je to klasika, která podle mne stojí za to. Kniha nastoluje nepřímo otázky "Kdy to vzdáme?", až nám vypoví tělo?, až nám vypoví hlava?, až nám vypoví vybavení?, až to nebude dávat smysl?, až to bude nebezpečné? Každý to máme nastavené jinak, ale většina z nás obdivuje ty co se nevzdávají. Jsem rád, že pro obyčejné živobytí nemusím podobné trampoty podstupovat.

14.01.2018

Upřímně jsem čekala něco víc, přišlo mi to dost průměrné.

10.01.2018

Povinná četba na maturitu. Jedna z nejnudnějších knih, co jsem kdy četla. Nevím, zda to je stylem, či tématem (ryby ani rybaření mě absolutně nezajímají), ale opravdu mě ta kniha nebavila. Ani trošku.

05.01.2018

Kniha se mi líbila, jen jsem čekala jiný konec.

02.01.2018

Parádní knížka, kterou by si měl přečíst každý.

27.12.2017

Opět maturita, opět povinnost na poslední chvíli. Nedokážu si představit, zda by kohokoli dokázalo zaujmout exaktní filmové zpracování, v knižní podobě ale velmi banální příběh dokázal upoutat. Snad jen kdyby se v malém počtu pasáží dala novela ještě o něco zkrátit. Jinak nemám co vytknout, chválím především propracovanost obou ústředních postav.

21.12.2017

Příběh, který na několika málo stránkách zachycuje odvěký boj člověka s přírodou. Boj, který člověk vždy musí prohrát, protože ve své namyšlenosti si neuvědomuje sílu a genialitu přírody. Kniha se dobře četla, ale vadila mi přemíra monologů nad dialogy. Každopádně doporučuji k přečtení.