Stařec a moře
Ernest Hemingway
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/125037/mid_starec-a-more-MuH-125037.jpg
4
6746
6746
Několikrát zfilmované dílo z roku 1952, jež Hemingwayovi dopomohlo k Nobelově i Pulitzerově ceně, je snad nejslavnější variací hemingwayovského příběhu o hrdnovi troskotajícím, ale neporaženém. Mistrovské dílo opět doplní v češtině dosud nepublikované texty Hemingwaye-žurnalisty, tentokrát o rybolovu. Čtenář tak bude znovu moci takřka nahlédnout spisovateli přes rameno a sledovat jej na jeho tvůrčí cestě od faktografie k beletrii.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2012 , F341Originální název:
The Old Man and the Sea, 1952
více info...
Přidat komentář
Klasikům přichází člověk na chuť až po letech. Nezdolná vůle starého muže, bojujícího s mořem o svého bratra (ulovenou rybu) za cenu vlastního života.
Tak tato kniha byl skutečný zážitek. Nádherné, citlivé, smutné, promyšlené, moudré.
Moc doporučuji poslouchat jako audioknihu. Mužský hlas tomu ještě přidá. Je to výjimečná kniha.
Nedokážu slovy popsat, co pro mne tento melancholický zážitek plný vzpomínek znamená.
Hluboký příběh plný odhodlání, vůle a pokory. Je to jako v životě každého z nás. Občas se pustíme do věcí, které třeba nemají úplně stoprocentní výsledek, ale na konci víme, že to stálo za to.
(SPOILER)
2021/1
I když je Stařec a moře velmi útlá kniha, její pověst ji předchází. Možná právě proto jsem měla příliš vysoká očekávání a kniha mě příliš nezaujala. Knihou sice prochází jasná dějová linka – chytání ryby – ale dlouhé popisy a starcovi promluvy dokázaly přesto navodit pocit, že se celou dobu nic neděje. Můj hlavní problém ale spočíval v tom, že když se starci konečně po úmorném lovu podaří rybu zabít, zase o ni přijde. Vážně mi ho bylo líto. Neustále se opakující žraločí útoky taky byly ohromně frustrující, na druhé straně taky poněkud jednotvárné (ten samý problém se opakoval snad pětkrát za sebou, postrádala jsem jiný druh zápletky). Taky starcova samomluva a mluvení s vlastní rukou či mrtvou rybou působilo ‚poněkud zvláštně‘.
Světlou stránkou pro mě byl vztah Santiaga ke chlapci a některým rybářům. Měli o něj starost a záleželo jim na něm.
Dojemný příběh o muži na sklonku života. Není to povrchní vyprávění, je to o bojích a prožitcích vnitřních i vnějších. Teskný příběh, kterému nechybí hloubka.
"Rybo, z té duše tě miluju a vážím si tě. Ale zabiju tě, než skončí dnešní den!" aspoň doufám, dodal v duchu.
Jsem ráda, že jsem si přečtení této knihy nechala na stáří. Protože to není kniha jen o boji s rybou. Je to velmi moudrá kniha o respektu člověka k přírodě. Poučná a poetická.
I když se svým tempem vymyká dnešku, doporučuji se s ní seznámit a pochopit, že jsme součástí přírody, ne její vlastníci či vládci.
Klasika, která k nám mluví ze svého času, proto nám třeba dnes může připadat "pomalá" a "zdlouhavá", což samo o sobě vypovídá víc o nás než o ní. Pro mě je to stále kniha knih, báseň v proze, zamyšlení nad světem.
Hezká kniha, ale strašně na můj vkus zdlouhavý popis. Jsem ale rád, e jsem to četl.
Hemingway považuji za génia především díky jeho schopnosti vložit množství myšlenek do mála slov a tím dát čtenáři prostor k přemýšlení. Příběh je o samotě o přírodě, o síle vůle a pokoře, myslím že každý se v příběhu může najít. Knihu jsem četla, když jsem neměla vůbec tušení, o čem je, a tak efekt novely zapůsobil opravdu naplno.
Jednou za čas mě přepadne potřeba přečíst si nějakého klasika. Nutno podotknout, že Hemingway mi není sympatický z mnoha důvodů, nově i kvůli stylu psaní. Je to hodně popisné, pro mě nezáživné, chvílemi jsem myšlenkami utíkala jinam. Toto hodnocení dávám jen díky úctě k celé ztracené generaci.
Chtěla jsem dát 3*, protože popis toho, jak rybáře táhla ryba na moře, dlouhý cca 35 stránek mě opravdu vůbec nebavil. Ale díky dobrému začátku a ještě lepšímu konci dávám 4*.
Ano, kniha jistou symboliku a myšlenky má, ale nejsou nějak komplikované, tudíž čtenář se nemusí ani zamýšlet a hned je mu v podstatě jasné, o co se zde jedná. Velmi přeceňovaná kniha, která si tak obrovský pozitivní ohlas nezaslouží..
Kniha jsem četla ještě jako školou povinná, ale dodnes mám na ní krásné vzpomínky a hodně mi toho v hlavě utkvělo.
(audiokniha) Jednoduchý, ale silný příběh o strastiplné cestě k sebepoznání. Je až obdivuhodné, kolik v sobě tento prostý stařík má odhodlání, pokory a lidskosti - prostě krása.
Příběh z pro mě nepochopitelného a neuchopitelného světa (stařec stráví několik dní na moři chytáním velké ryby, vystavuje se všelijakým nebezpečím). Obdivuhodný příběh o vytrvalosti, trpělivosti a lidském bohatstvím. Mám možná jen jedno doplnění. Autor tvrdí, že jediné mladé na starci jsou jeho oči barvy moře. Já s ním nesouhlasím. Myslím si, že i jeho duše.
hezká kniha. Sice mi to přišlo až příliš zdlouhavé a místy se mluvilo stále dokola o tom samém, ale skvělá je myšlenka. Když se člověk nevzdá, může dokázat neuvěřitelné věci. Tato kniha má i mnoho dalších myšlenek (jako př: příroda, staří...), nad kterými je fajn se zamyslet.
Štítky knihy
moře a oceány zfilmováno americká literatura Pulitzerova cena senioři rozhlasové zpracování Nobelova cena za literaturuAutorovy další knížky
| 2015 |  Stařec a moře |
| 1974 |  Sbohem, armádo |
| 1966 | Pohyblivý svátek |
| 2016 | Komu zvoní hrana |
| 1985 | Fiesta / Stařec a moře |
Jako by knihu vůbec nepsal lovec trofejí. Nepojednává o „vítězství člověka nad přírodou“, jak tvrdí anotace k českému vydání z 50. let, ba přímo naopak: jedno z hlavních témat představuje partnerský vztah mezi lovcem a kořistí. Fascinovalo mě, jak stařec pochybuje, jestli hřeší, když zabíjí zvíře pro obživu (... a neodpovídá si „ne“). Jak přemítá, má-li někdo z lidí právo sníst tak krásnou, silnou a houževnatou rybu. Jak sympatizuje s želvami, jež kdysi lovíval, a ptá se, v čem se vlastně žralok liší od rybáře... Dokonce připisuje dost komplexní duševní schopnosti rybám. U pasáží, kde nazývá svého marlína bratrem, jsem si vzpomněla na filosofa Martina Bubera, který hledal partnerský vztah ke kosmu a který při pohledu do očí koně pochopil, že každé zvíře je „ty“, nikoli „ono“.
„Stařec a moře“ je úžasně realistická kniha. Z každé věty člověk cítí, že Hemingway popisoval to, co dobře znal (a říkám si, kolik ryb mu asi padlo za oběť, aby mohl vyprávět příběh jednoho Kubánce tak důvěryhodně). Bavily mě pasáže o životě v rybářské vesničce i o zvířatech, jež stařec potkává na moři. Proto mě nejvíc zaujala první třetina novely. Druhé dvě třetiny, kdy Santiago přemáhá úlovek a vrací se s ním, byly pro moji mizernou technickou představivost místy špatně stravitelné. Hemingway totiž popisuje starcovo počínání pohyb za pohybem a já prostě nejsem schopná pochopit, co je – například – vratiráhno (moje chyba, samozřejmě).
Předpokládám, že určitou vyčerpávající monotónnost autor navozoval schválně, jelikož přesně takový byl Santiagův boj s marlínem, takže ani tu mu nevyčítám. A obdivuji, jak charakterizuje vnitřní svět kubánského rybáře: sny o lvech, něžný vztah k chlapci, dost specifická zbožnost, dojemná oddanost baseballu. – Shrnula bych to následovně: Jako člověka Hemingwaye nejspíš nikdy mít ráda nebudu, ale svoji literární slávu si nepochybně zaslouží.