Starec a more
Ernest Hemingway
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/224049/bmid_starec-a-more-224049.jpg
4
6718
6718
Na začiatku príbehu sa starý rybár Santiago vydáva na more po osemdesiatich siedmich dňoch bez úlovku. To ho neodradí a skúša to znovu. Tentoraz má šťastie a chytí na háčik veľkú rybu. Tá je však taká veľká, že sa nemieni vzdať bez boja, a začína sa jej súboj na život a na smrť s naším hrdinom. Ryba ťahá čln aj so starcom a on vie, že nemôže robiť nič iné, iba čakať a unaviť rybu. Starec je vyčerpaný z tohto súboja, vzdoruje prudkej sile ryby, vlastnému hladu, smädu a trápi ho aj poranená ruka, takže má všetky dôvody, aby rybu nenávidel. To sa však nestane. Ryba, takisto ako more, je pre rybára jeho bratom i sestrou, rybár sa cíti súčasťou tohto celku a nijako sa z neho nevydeľuje.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2014 , Ikar (SK)Originální název:
The Old Man and the Sea, 1952
více info...
Přidat komentář
Ve škole jsem o díle Stařec a moře slyšela tolikrát, že jsem se těšila, až si knihu přečtu, když jsem dostala povinnou četbu k maturitě. Pořád si pamatuju, jak jsem si tu knihu s radostí nesla z knihovny, nadšeně ji otevřela už ve vlaku...
Ano, ta kniha ve vás něco nechá. Konkrétně ve mně nechala zklamání, už je to několik let a když ten název slyším, zase si vybavím tu frustraci. Celá ta vyjížďka na moře byla k ničemu a dodnes mě to štve!
knížku jsem četla kvůli povinné četbě, jinak si troufám tvrdit, že jinak bych to asi neotevřela....je to podle mě zvláštní příběh...takový až pochybný....místy to bylo sice napínavé ale jinak mě moc nezaujala...
Knihu jsem rovněž četla v rámci povinné četby a musím se přiznat, že to nebyla žádná sláva. Příběh velice pěkný, ale na můj vkus dost jednoduchý a rozvláčný. Měla jsem docela problém se vůbec začíst. Rozhodně to nebylo tak hrozné, jak jsem se obávala, ale ani nic úžasného. Za mě osobně takový poctivý průměr.
Kniha, kterou jsem četla v rámci povinné četby. Asi to není úplně šálek mé kávy.
Knihu jsem četla v rámci přípravy na maturitu a nesedla mi. Nesedla mi asi nejvíc ze všech kdy přečtených knih. Stránky jsem si musela dávkovat, abych se dostala vůbec ke konci. Jsem ve výsledku ráda, že jsem ji četla, jen to nebyl zrovna med.
Asi to bylo tím stylem i tématem. Styl je velmi strohý, zároveň je téma pro holku tehdy v pubertě dost nezáživné - stařík loví ryby. Hlubší myšlenku jsem zaznamenala, ale nijak zvlášť mě neohromila, ale za to asi může celková antipatie ke knize.
Knihu jsem dostala v rámci povinné četby a musím říct, že jsem čekala více. Jsem spíše zklamaná. Vím, že příběh je záměrně psaný prostě a že nemá být jeho hloubka hned vidět, ale mně to nesedlo . Zároveň jsem ráda, že jsem se s příběhem blíže seznámila, zkusit se má vše.
Klasika, která donutí zamyslet se nad příběhem starého rybáře, který vede nemilosrdný boj o svou kořist.
Nádherně vylíčena tvrdá realita těžké fyzické práce, divokého moře.
Žádné strhující tempo, nečekané zvraty.
Místo toho vylíčena krása lidského přátelství, smyslu života.
moc pěkná novela o tom že člověk vy se nemel nikdy vzdávat přez nepřízní osudu .
S knihy sem dokonce i maturoval
Popravdě vůbec nechápu jak muže být tato novela tak slavná. Příběh staví na velmi jednoduché a hluboké myšlence, což by nebylo špatné, kdyby ji autor buď rozváděl květnatým jazykem nebo přidával další dílčí myšlenky. Jenže tato kniha je opravdu jen jednoduchý příběh s jednoduchou, byď hlubokou, myšlenkou a jednoduchým jazykem a proto v díle nenacházím nějakou jedinečnost, která by podle mě měla pramenit právě z jazyka, nebo z myšlenek a příběhu.
Chyba není v autorovi - ale nejspíš ve mě. K Hemingwayovi jsem přistupoval až s přílišným prvotním respektem, a proto se zážitek z četby nesetkal s vysokými očekáváními, které jsem o knize zprvu měl.
Děj je sice jednoduchý, ale to není žádný nedostatek. Nejsem z těch, kteří slovo "jednoduchý" vnímají jako "špatný". Příběh má i velice hlubokou a silnou myšlenku, kterou jsem - doufám - z knihy pochopil.
Nicméně mám rád trochu víc barvitý jazyk, to mi nemůže mít nikdo za zlé. Mám rád umělecký, až lyrický sloh, který každou větu příběhu vykreslí díky své osobité obrazotvornosti. Tady mi to zkrátka chybělo.
Hemingway celkově - nejen v této knize - píše velice stroze a přímočaře. Přesně to se stalo jeho autorským rukopisem, díky tomu je nezaměnitelný. Mě ale mnohdy přijde čtení jeho děl jako číst nějakou zprávu, oficiální hlášení nebo závěr protokolu. Chybí mi tam ten třetí rozměr, ten aspekt spisovatele-básníka, který by text oživil.
Tuto knihu - stejně jako jejího autora - respektuji, ale nevyhledávám. Hemingway je vyhledávaná klasika, ne však pro mě.
Skoro se stydím, že jsem tuto klasiku přečetl až ve svých 28 letech. Krásný popis toho, jak pomíjivé je štěstí a vlastně i život.
Ideovo zrozumiteľné od počiatku, takže o to by príliš nešlo. Nazdávam sa, že je veľa noviel tejto úrovne alebo lepších, ktoré sa nepoužili ako zámienka dať niekomu konečne nobelovku (aby kolegov ulovený kus nemal dlhšie rohy, preboha!) Dá sa, pravdaže, rybačka na mori, osamelosť, živly a odvaha bojovať o stratenú vartu až do úplnej prehry...pekné, ale nie unášajúce. Úvahy chlapca absolútne nevierohodné. Starcove áno. Niektoré veci sa mi od autora páčili omnoho viac, iné omnoho menej. Tak za tri.
Zpočátku mi trochu vadilo, jak rychle se děj přesouvá na moře, nicméně později člověk s napětím hltá jednu větu za druhou, a sleduje starcův urputný boj. Samozřejmě se jedná o krapet jednodušší příběh, každopádně o to je silnější hlavní myšlenka tohoto krásného díla, které i přesto na jak malém prostoru se po většinu času děj odehrává, rozhodně nadchne, protože je zároveň skvěle napsané a hezky se čte. 9/10.
Ačkoliv je příběh knihy jednoduchý, má hloubku. Lze v něm najít hodně paralel s životem a otázkami, které řešíme i v dnešním světě. Kniha je útlá, přečtená hned. Nejvíc si pamatuji odhodlání a boj. Je to ukázka přístupu k životu lidí dřívějších dob, kdy byl život tvrdý. Také respekt, úcta a poctivost, takový tvrdý ale správný život. Také s čím člověk bojuje, když se rozhodne pro nějaký úkol, jak ho mysl svádí na scestí. Je tam toho hodně.
Jako by knihu vůbec nepsal lovec trofejí. Nepojednává o „vítězství člověka nad přírodou“, jak tvrdí anotace k českému vydání z 50. let, ba přímo naopak: jedno z hlavních témat představuje partnerský vztah mezi lovcem a kořistí. Fascinovalo mě, jak stařec pochybuje, jestli hřeší, když zabíjí zvíře pro obživu (... a neodpovídá si „ne“). Jak přemítá, má-li někdo z lidí právo sníst tak krásnou, silnou a houževnatou rybu. Jak sympatizuje s želvami, jež kdysi lovíval, a ptá se, v čem se vlastně žralok liší od rybáře... Dokonce připisuje dost komplexní duševní schopnosti rybám. U pasáží, kde nazývá svého marlína bratrem, jsem si vzpomněla na filosofa Martina Bubera, který hledal partnerský vztah ke kosmu a který při pohledu do očí koně pochopil, že každé zvíře je „ty“, nikoli „ono“.
„Stařec a moře“ je úžasně realistická kniha. Z každé věty člověk cítí, že Hemingway popisoval to, co dobře znal (a říkám si, kolik ryb mu asi padlo za oběť, aby mohl vyprávět příběh jednoho Kubánce tak důvěryhodně). Bavily mě pasáže o životě v rybářské vesničce i o zvířatech, jež stařec potkává na moři. Proto mě nejvíc zaujala první třetina novely. Druhé dvě třetiny, kdy Santiago přemáhá úlovek a vrací se s ním, byly pro moji mizernou technickou představivost místy špatně stravitelné. Hemingway totiž popisuje starcovo počínání pohyb za pohybem a já prostě nejsem schopná pochopit, co je – například – vratiráhno (moje chyba, samozřejmě).
Předpokládám, že určitou vyčerpávající monotónnost autor navozoval schválně, jelikož přesně takový byl Santiagův boj s marlínem, takže ani tu mu nevyčítám. A obdivuji, jak charakterizuje vnitřní svět kubánského rybáře: sny o lvech, něžný vztah k chlapci, dost specifická zbožnost, dojemná oddanost baseballu. – Shrnula bych to následovně: Jako člověka Hemingwaye nejspíš nikdy mít ráda nebudu, ale svoji literární slávu si nepochybně zaslouží.
Štítky knihy
moře a oceány zfilmováno americká literatura Pulitzerova cena senioři rozhlasové zpracování Nobelova cena za literaturu
Autorovy další knížky
| 2015 |  Stařec a moře |
| 1974 |  Sbohem, armádo |
| 1966 | Pohyblivý svátek |
| 2016 | Komu zvoní hrana |
| 1985 | Fiesta / Stařec a moře |
Knihu jsem jednou rozečetla a pak na dlouho odložila. Když jsem se k tomu dostala podruhé, přečetla jsem to téměř okamžitě. Je to dílo, které si člověk nemůže číst, jak se mu zachce, musí prostě být naladěn na stejnou vlnu.
Atmosféra knihy mě vcucla a já slyšela po celou dobu v hlavě starcův hlas, jakoby mi to sám vyprávěl. Jednotlivé úryvky děje jsem si po zavření očí přemítala a viděla to tak podrobně, jako bych to sama prožila. A vůbec nejvíc kouzelné byla i slaná pachuť moře a teplo slunce, které jsem cítila, i když byla zima.