Stařec a moře
Ernest Hemingway
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/558/bmid_starec-a-more-ulX-558.jpg
4
6804
6804
Starý rybář vyjíždí na sklonku svých dní na moře, přemůže obrovskou velrybu a vrací se s její kostrou, když byl jeho úlovek napaden žraloky. V tomto prostém ději je symbolisován odvěký zápas člověka s přírodou, nezadržitelnost ovládání přírody člověkem. Stařec ač sám uprostřed širokých vod, s nimiž srostl a dokonale je zná, není sám. Myslí na chlapce, kterého učil lovit, ví, že se o něj na břehu starají druzi. Vrací se z lovu s prázdnou vysílen a raněn. Přesto jeho příběh není pesimistický, naopak, brzy se s chlapcem vydají na nový lov. Novela (v r. 1954 Nobelova cena) výrazně ukazuje osobitý autorův vztah ke světu, způsob jeho vidění reality i způsob vyjádření. Je to oslava lidské statečnosti a houževnatosti s apotheosou lidské družnosti a závěrečném doslovu stručná charakteristika autorova života a díla.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 1957 , Československý spisovatelOriginální název:
The Old Man and the Sea, 1952
více info...
Přidat komentář
Zápletku tejto knihy asi nemusím nikomu predstavovať. Každý sa s ňou stretol pri povinnom čítaní, alebo minimálne skopíroval obsah z internetu. Každopádne je to veľmi krátka knižka - novela. Záleží od konkrétneho vydania, formátu knihy, veľkosti písma, ale často je to do 100 strán. Vďaka tomu ju môžem odporučiť aj začínajúcim, prípadne mladším čitateľom. A o čom to je? O pevnej vôli, ktorá hraničí s tvrdohlavosťou. O vytrvalosti a nezlomnosti človeka. O schopnosti znášať rany osudu. Popis udalostí na mori je tak živý a reálny, že autor s tým mal určite osobnú skúsenosť.
Netřeba zpochybňovat udělenou Nobelovu cenu autorovi. Jako povinná četba mě tolik nezaujala a přišla mi zdlouhavá. Tuto knihu je lépe číst, až bude člověk dospělejší.
Četla jsem jí dávno. Nijak mě nezaujala, asi jsem byla mladá a nerozuměla jsem jí. Třeba se k ní vrátím.
tak tento titul mi musel ujsť asi preto, aby som ním zavŕšil tohtoročnú výzvu. čítal som príbeh starca Santiaga niekoľkokrát, ale až dnes ho zaraďujem do svojho zoznamu. tak, ako všetky ostatné Hemingwayove knihy patrí medzi stabilné stavebné prvky mojej knižnice, prežila niekoľko sťahovaní, a to vydanie, ktoré mám, je síce už mírně jeté, ale predsa sa mi najviac páči zo všetkých českých i slovenských.
paradoxne, ani omylom by mi nenapadlo zaradiť túto knihu k tým, ktoré hovoria o práci so zvieratami. tam by som dal Cirkus Humberto (keby som ho čítal) alebo nejaké Durrellove veci, prípadne zverolekárove príbehy... určite nie lov rýb. je to asi rovnako nevhodné, ako zaradiť medzi knihy o práci so zvieratami legendárnu Bielu veľrybu:)
ale čo, je to trochu pritiahnuté za vlasy a možno to naopak inšpiruje niekoľko čitateľov siahnuť po nádherne minimalistickom príbehu o sile ľudského ducha. tých pár strán, ktoré sa dajú zvládnuť za večer, za to určite stojí.
Kniha k maturitě, která zajímavá určitě je, ale pro mě to není to právé. Na to, že se tam vlastně moc nestalo, to bylo dlouhé. Já vím já vím, ty monology jsou to hlavní, ta jeho síla a vytrvalost, to je to, co se má obdivovat. Ale... Já to neobdovovala. Chtěla jsem, ale moc to nešlo.
Čekala jsem asi něco víc, ale zase zklamaní to také nebylo. Znova číst asi nebudu.
Není to vyloženě kniha, ke které bych měla nějakou zvláštní touhu se vracet, ale řekněme, že chápu její kouzlo a výjimečnost. Odvěký zápas člověka s přírodou je zde popsán s lehkostí, ale metoda ledovce funguje perfektně - ta surovost, skutečnost, nezdolnost a nadčasovost alegorie, která se mezi řádky nachází a z knihy vyznívá v člověku rezonuje ještě nějakou dobu. Rozhodně se jedná o knihu, na kterou nikdy nezapomenu.
Pro mě to je jen povinná četba k maturitě. Neříkám, že mě to nebavilo, ale taky neříkám, že je to nejlepší knížka, kterou jsem k maturitě četla.
Příběh zajímavý, možná jsem ještě moc mladá na to, aby mě příběh o starci nějak poznamenal.
Je to nádherná kniha. Při čtení mě pohladila po duši. Každý, kdo píše sloh "popis postavy", by si měl přečíst první dvě strany.
Asi bych hodnotila výše, kdyby se mi dostal do ruky lepší překlad, takto ovšem originál spíše nejsem schopna posoudit. Smutná ukázka situace, kdy překladatel (renomovaný!!) nezvládl setkání s občasnými výrazy z třetího jazyka. Ta čtvrtá hvězda je hlavně z lítosti nad chudákem Hemingwayem i Santiagem, tohle si ani jeden z nich nezasloužil.
Pro mě druhá kniha od Hemingwaye a bohužel musím konstatovat, že jeho tvorba není psaná pro mě. Stařec a moře se sice čte dobře, do délky není také moc obsáhlá, ale nemohu říct, že bych se u ní moc bavila.
Četla jsem hned, když kniha vyšla.
No.. kniha, ona je to taková spíše knížečka. Malá, ale tím, co je v ní, velká. Moc se mi to líbilo.
Líbily se mi ty myšlenky.
Vše je vlastně napsáno v anotaci.
Také.. hezká obálka knížky. Jednoduchá, ale zajímavá.
Vlastně to vypadá jako ulomený kus LP desky..
Velka slava pro nic. Nechapu tu chvalu, ty ody.... Neni to k zahozeni, pribeh o pokore... Ale u toho to zacina a konci. Rozhodne si jako literarni velkodila 20.stoleti dokazi predstavit hlubsi knihy
Řekla bych: typický Hemingway - spousta vnitřních úvah hlavního hrdiny a relativně málo děje. A paradoxně právě v tom je obrovská síla. Největší boj nebyl ten s rybou (ten byl spíš jakousi náročnou zkouškou psychické i fyzické odolnosti vůči dlouhodobé zátěži), ale až později - o rybu - na cestě domů.
Tahle drobounká knížečka má veliký duchovní rozměr (možná proto ta Nobelovka), protože ten příběh je metaforou duchovní cesty - pochopení a pokory, boje a přijetí prohry. A asi ho plně může docenit jen ten, kdo už si touhle cestou prošel, ten, kdo v následujících dvou citátech vidí hloubku a ne plky :)
---
Byl příliš prostý na to, aby uvažoval, kdy dospěl k pokoře. Ale věděl, že k ní dospěl, a věděl, že pokora není člověku k necti a není na újmu opravdové hrdosti.
---
Vítr je stejně náš přítel, napadlo ho. A pak dodal – někdy. A nesmírné moře se všemi našimi přáteli i nepřáteli. A postel, kmitlo mu hlavou. Postel je taky můj přítel. Prostě postel, pomyslel si. Postel, to bude báječné! Jak je to lehké, když je člověk poražen, řekl si v duchu. Nikdy jsem nevěděl, jak je to lehké. A co tě porazilo? zeptal se sám sebe.
„Nic,“ odpověděl si nahlas. „Pustil jsem se moc daleko.“
Krásný dojemný a velmi poučný příběh. Knihu jsem přečetla zpětně do čtenářské výzvy do roku 2016 a rozhodně jsem tomu ráda. Stařec, který se snaží si znovu vydobýt svou ztracenou úctu a hrdost. Hodně mi to připomíná náboženskou symboliku. Stařec je v podstatě potrestán za to, že překročil jistou hranici. Když drží lano, které se mu zarývá do zad, tak mi to připomíná Ježíše, který táhnul svůj kříž a musel podstoupit bolest. Zároveň i trochu boj Davida s Goliášem. Je v tom však i krásný příklad toho, jak spolu lidé dokáží držet a vzájemně si pomáhat. A také odhodlání starce nevzdát se, a ačkoli je na pokraji sil, stále vidí naději a jakýkoli problém se dá vyřešit. Jen se stačí soustředit a chtít. Nejdůležitější je úcta k vlastnímu životu a úcta k jinému. To vše, ale i víc je v tomto příběhu.
Štítky knihy
moře a oceány zfilmováno americká literatura Pulitzerova cena senioři rozhlasové zpracování Nobelova cena za literaturuAutorovy další knížky
| 2015 |  Stařec a moře |
| 1974 |  Sbohem, armádo |
| 2016 | Komu zvoní hrana |
| 1966 | Pohyblivý svátek |
| 1985 | Fiesta / Stařec a moře |
Příjemný a milý příběh o starci na moři, kde chytne velkou rybu, a vrací se domů. Jeho úvahy a myšlenky provází celou miniknihu, kterou jsem vyposlechla jako audio.