Stařec a moře
Ernest Hemingway
Snad nejznámější novela autora, který ovlivnil celou generaci amerických i evropských prozaiků. Byla napsána r. 1952 a objevila se i ve filmové podobě. Příběh bezejmenného starce, jenž bojuje na širém moři o svůj úlovek a později už jen o holý život, symbolizuje odvěký zápas člověka s přírodou, zápas, který vyplňuje lidský život. Spisovateli byla za toto dílo udělena Nobelova cena.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 1963 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a uměníOriginální název:
The Old Man and the Sea, 1952
více info...
Přidat komentář
V originále v aj se mi nečetla tato novela dobře. Jazyk a styl je natolik vnitřně bohatý - slovní zásobou a různými myšlenkovými přesahy, že se člověk nechytne, pokud není vyloženě bilingvní. Nicméně po přečtení v češtině jsem měl bezprostředně dojem, že jsem měl tu čest s jedním s největších literárních skvostů, co se mi dostaly zatím do ruky. Člověk se nikdy nesmí vzdávat, ať prochází čímkoliv!!
Krásný příběh rybáře a jeho boje s mořem, rybou, přírodou, která je tak neúprosná a přitom krutě spravedlivá na velmi jednoduché dějové linií. Jak mistrné od mistra pera první poloviny 20. století, škoda tak smutného konce, kdy mi ukápla i slza, což se mě zpravidla u knih nestává.
Kniha mě mile překvapila.
Popravdě řečeno se mi do ní vůbec nechtělo. Nakonec jsem se ale překonala a jsem za to ráda.
Líbilo se mi, jak pěkně byla propracovaná postava starce a jeho do detailu popsané myšlenkové pochody a hlavně, jeho pro mě až nepochopitelná odhodlanost a víra. I prostředí, ve kterém se děj knihy odehrává, se mi zamlouvalo, bylo to pro mě něco nového.
Kniha byla prostě krásná. Akorát ten konec mě trochu mrzel. :)
Po přečtení této knihy jsem si znovu říkala, zač jsou autoři oceňováni? Asi nemám ten správný literární vkus. Člověka už vůbec po několika desítkách stránek nezajímá zda uloví....
Nevím, co si mám o knize myslet. Děj byl jednoduchý, moc se toho neodehrálo, žádná gradace. Stařec a moře je důkazem toho, že když má kniha málo stran, neznamená to, že ji máte rychleji přečtenou.
I když je knížka opravdu krátká a měla jsem ji přečtenou za asi 2 hodiny, celou dobu jsem se do toho musela nutit.
A jedna věc, kterou jsem doopravdy nepochopila bylo, proč tu rybu během cesty domů nevytáhl do té loďky?
Jeden z nejpřeceňovanějších klasiků ve svém majstrštyku, nudném až běda. Řekl bych, že se odpráskl poté, co si to po sobě s odstupem času přečetl. Námět je možná pěkný, ale zpracování hrozné.
Jako povinnou četbu jsem knihu vůbec nepochopila. Ovšem s odstupem 1/4 století jsem v ní objevila nádhernou poetiku.
Zdá se , že autor si mnohá ocenění za literaturu opravdu zaslouží. Skvěle napsaná kniha. Mnohé zde již bylo řečeno v ostatních komentářích. Přesto spoustě čtenářům uniklo , že zdlouhavé popisování a stále se opakující pozorování moře , mraků, větru a chování ryb je přesně to co rybář dlouhá léta neustále dělá. Právě toto je tedy nejdůležitější na tomhle příběhu.
Dnešnímu čtenáři v moderní společnosti je většinou naprosto cizí získávání obživy s tak velikým úsilím a v tak tvrdých a skromných podmínkách (nedokáže si to prostě představit). Proto mu uniká jedna z hlavních myšlenek této skvělé novely.
Krátká kniha s nádherným přiběhem. Nevzdávat se a jít si za svým i když to nemusí dopadnout podle našich představ. Takovéhle knihy mám ráda. Nepřečtete si jen děj a tím to končí ale vezmete si z ní i něco do života.
Nejak jsem od toho cekala vice. Chvilemi me to bavilo, chvilemi to bylo az moc zdlouhave. Uz jsem mela pocit, ze deda na mori zahyne s tezkou schizofrenii. Pak se ale dej rozbehl a zacali me stvat ti hnusni zraloci a bylo mi dedy lito. Je dobre si to precist, ale vracet se ke knize uz nebudu.
Některé zdlouhavé pasáže by se daly vypustit, ale konec mě zaujal, musela jsem prostě pořád číst a číst.
Před lety jsem knihu přečetla během jednoho večera a byla z ní nadšená, ukápla i nějaká ta slza. Chtěla jsem si to zopakovat, ale k mému překvapení se to úplně nepovedlo. Občas jsem se přistihla, že jsem myšlenkami jinde, postrádala jsem větší hloubku a příběh mě tentokrát vůbec nedojal. Oceňovala jsem starcovu houževnatost, schopnost snášet bolest a nepohodlí, odhodlanost, skromnost a pokoru, u dnešního moderního člověka poměrně vzácné jevy. Moc se mi líbilo ukázání blízkého vztahu mezi ním-lovcem a rybou-kořistí, kdy se za na první pohled obyčejným získáním potravy skrývá příběh plný emocí, osobního růstu, získávání zkušeností a rozvíjení moudrosti. Což je opět dnešnímu modernímu člověku s jeho "fuj, králíka bych majznout po hlavě nedokázal, jdu si dát biftek do hospody" naprosto cizí. Ale nemůžu se zbavit pocitu, že by příběh mohl být propracovanější, delší, s více úvahovými pasážemi. Z původních pěti hvězdiček musím snížit na tři a definitivně tak zařadit Hemingwaye mezi autory, kteří mi k srdci nepřirostli.
Já v tom vidím příběh o ješitnosti a tvrdohlavosti člověka, který se prostě snaží podmanit si vše, ačkoliv na to nemá.
Kniha na mě působí nezáživně a odtažitě, na čtenáře moc ohled nebere. Skáče od jedné situace ke druhé, přesto z toho nezískávám pocit, že by se tam něco dělo. Stařec je právě ta zatvrzelá ješitná figurka, která mi byla vysoce nesympatická.
Na to, o jak útlou knihu jde, to bylo dost zdlouhavé. Líbil se mi vlastně pouze překvapivě svižný začátek, čím déle se děj zdržoval na moři, tím úmornější to bylo.
Ze začátku mi občas utíkaly myšlenky jinam, ale jakmile měl rybu přivázanou k lodi a vydal se na cestu zpátky, tak jsem děj prožívala a nejradši bych toho žraloka něčím majzla po hlavě, aby plul jinam.
Štítky knihy
moře a oceány zfilmováno americká literatura Pulitzerova cena senioři rozhlasové zpracování Nobelova cena za literaturuAutorovy další knížky
2015 | Stařec a moře |
1974 | Sbohem, armádo |
1966 | Pohyblivý svátek |
2016 | Komu zvoní hrana |
1985 | Fiesta / Stařec a moře |
skvela kniha, napinava az rak, ze me vylozene mrzi, ze jsem ji necetl jako maly.