Stařec a moře
Ernest Hemingway
https://www.databazeknih.cz/img/books/70_/70761/bmid_starec-a-more-Bni-70761.jpg
4
6739
6739
Snad nejznámější novela autora, který ovlivnil celou generaci amerických i evropských prozaiků. Byla napsána r. 1952 a objevila se i ve filmové podobě. Příběh bezejmenného starce, jenž bojuje na širém moři o svůj úlovek a později už jen o holý život, symbolizuje odvěký zápas člověka s přírodou, zápas, který vyplňuje lidský život. Spisovateli byla za toto dílo udělena Nobelova cena.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 1963 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a uměníOriginální název:
The Old Man and the Sea, 1952
více info...
Přidat komentář
Velmi se omlouvám všem, pro které je tohle dílo kult, ale co se mě týká, námět by stačil na delší povídku. Příběh o tom, jak umíněný děda loví rybu, se na více než 100 stranách rozvlekl do nudy. Každý krok je detailně popisován, každé potáhnutí provazu, každé kousnutí do rybího masa, akorát vyměšování se nekonalo. Připravte se na množství „dialogů“; ač je Santiago na moři sám, mluví k rybám, k ptákům, ke své ruce, ke své hlavě, občas i k Bohu. Obsahem těchto rozhovorů jsou stesky nad stářím, bolestmi, nějaké ty životní potřeby, vyzývání přírody i obdiv, potažmo lítost. Pořád dokola totéž: „Musím získat sílu, najíst se. Musím plout daleko, musím ulovit rybu. Kéž by tady byl chlapec. To je velká ryba! Dostanu tě, rybo! Bolí mě ruka. Ruko, vydrž. Ta ryba je tak obrovská! Kéž by tady byl chlapec. Mám křeč. To přejde, dostanu tě, rybo! Musím získat sílu, najíst se. To je majestátní, ušlechtilá ryba! Kéž by tady byl chlapec. Bolí mě záda. Dostanu tě, rybo, bratře můj! Bolí mě všechno, hlava neslouží. Vzpamatuj se, hlavo! To je velká ryba. Dostanu tě, rybo. Nevzdám se!“ Také jsem v duchu skandovala: „Bojuj, vydrž, zaber! Potop tu blbou loďku a uplav!“ Prostě postrádám instinkt a myšlení lovce; tenhle souboj byl na můj vkus příliš jednostranný, vždyť chudák ryba o žádnou výzvu nestála. Tím pádem se u mě tahle oslava lidské vůle a výdrže poněkud minula účinkem. Dědula si do ulovení nic netušícího zvířete projektoval vlastní velikost, nezdolnost, vítězství nad stářím i přírodou. Ovšem finále si mě trochu usmířilo a nemůžu tvrdit, že by mi „Stařec a moře“ nic nedali. Jen to měli udělat stručnější formou a neopakovat tak často totéž. Berte má slova s rezervou, klasika mi sedne málokdy a od slavného díla s Nobelovkou jsem čekala podstatně víc. 60%
Ke knize jsem chvíli hledala cestu a nešla mi číst, najednou jsem ale nemohla přestat a sny o tom, jak já a ryba jsme na širé vodě přicházely ještě pár dní.
Ač mě tento příběh v průběhu čtení šíleně deprimoval, tak je to krásně napsáno. Santiagovi myšlenky vás vtáhnou do děje a na chvíli máte pocit, že jste na moři s ním. Spolu s ním vedete tak náročný boj a vlastně pro nic. Je mi z toho do breku. Santiago ale udělal všechno proto, aby dostal to, co chce, a i když se to nepovedlo, tak může v klidu usínat s myšlenkou, že se aspoň pokusil. Všechno v životě vyjít nemusí.
Moja cesta k tejto útlej knihe bola fakt zložitá. Začala som ju čítať snáď päťkrát, no ani raz to nedopadlo. Nedokázala som sa prekúsať ani cez prvých pár strán. A to si nemyslím, že som čitateľský analfabet. Jednoducho toto išlo úplne okolo mňa. Až som narazila na audio, ktoré neuveriteľne strhujúco načítal Ladislav Mrkvička. Poviem vám, ešte nikdy som sa tak veľmi netešila do práce, ako tie asi 3 dni, čo som to cestou počúvala v aute. Hemingway je borec, ale jedným dychom dodávam, že až pán Mrkvička dodal príbehu v mojich ušiach tie správne grády. Z takej v podstate nudnej záležitosti, akou lov rýb pre mňa ako nerybára je (more či rybník - všetko jedno), dokázal svojim rozprávačským umením vykresať napínavú záležitosť. Tlieskam obom umelcom.
Bylo to, tuším, v osmé třídě, když se mne učitelka, po čtení ukázky Starce a moře z čítanky, otázala, zda se mi to líbí, když jsem takový čtenář. Nevím o tom, že bych tehdy kdovíjak četl, jestli něco, byla to série Konyvrana a Klub tygrů, či jak se to jmenovalo. Považoval jsem její otázku tak trochu za potměšilou podpásovku. Samozřejmě se mi to tehdy zdálo úplně hrozné a fyzicky jsem trpěl, když jsem to četl, zdálo se mi však blbé jí odpovědět takto upřímně. Řekl jsem proto „Asi je to dobrý.“, načež mi bylo odpovězeno něco ve stylu, jistě že je to dobré, vždyť za to získal Nobelovu cenu. Už tehdy se mi to zdálo jako naprosto stupidní argument kohosi, kdo si zrovna zapomněl doma mozek. A už tehdy začal můj upřímný odpor k Hemingwayovi a tím větší konkrétně ke Starci a moři. Když jsem se dostal na střední, samozřejmě to byla první kniha ze seznamu, kterou jsem vyškrtl a důkladně jsem, na základě ukázky z čítanky, odrazoval všechny mé drahé spolužačky od čtení této knihy, že je hrozně špatná. Spolužáky jsem odrazovat nemusel, ty by číst ani nenapadlo.
Tak a po tomto delším úvodu mohu konstatovat, konečně jsem tuto knihu dočetl, doplnil jsem svou kulturní mezeru. Mno, otázkou je, byl můj odpor natolik hluboký, že přede mnou skryl hodnoty knihy, nebo jsem jej, byť částečně, překonal? Hmm… Překonal, ale opravdu jen částečně. Podivejte se, na rozdíl od roku 2015 už mám za sebou nějakou tu knihu a mohu snad posoudit, do jaké míry mi novela Stařec a moře přinesla něco zajímavého, nebo alespoň nového. Pro tento soud je třeba zmínit první, patrně nejzajímavější věc na knize. Její výklad je natolik obtížný – protože kniha skoro nic neříká, což zase až taková chvála není, že? – že je docela obtížné vytvořit koherentní interpretaci.
První, tuším autorský, výklad je zkrátka boj člověka s přírodou. Budiž, stará osoba se snaží opanovat přírodu. Na první dobrou se zdá, že se to povedlo, příroda však nakonec opět vítězí. No dobré no… Je to dost kazatelské a moralizující, ale je to nové? Je to zajímavé? Já vám nevím, už první post-apa to demonstrovala dlouho před Hemingwayem a to poněkud zábavnější formou. To, že autor Starce přidal do příběhu více individuálního, není, zdá se, dobrá cesta která by vedla k zábavě. Nikoli pro mne.
Tak dál, tradice proti pokroku, starodávná čest, vedle novátorského odcizení, snaha až bolestná, proti pohodlnosti. Mno jo… Jenže to je téma, které se s lidstvem táhne od dob, kdy slezlo ze stromu. A kam to v knize vlastně vede? Buduje se v ní střet Santiagovy cti, hrdosti a pokory, proti nemilosrdnému vývoji. Santiago vývoji čelí a… a nejspíše brzy zemře hlady. Alespoň knize mohu uznat, že není patetická, kdyby končila jinak, bylo by to možná zábavnější, ale ubožejší. Budiž, to mohu Hemingwayovi přičíst k dobru. Hrdost a tradice jsou sice dobré, ale někdy prostě zvítězit nemohou. Opět, nejedná se o nic až tak moc průkopnického, ale stále je to lepší, než průměr.
V knize taktéž můžeme hledat křesťanský výklad. Je očividné, že autor připodobňuje Santiaga ke Kristu. Ať hovoříme o „aj, které znělo jako narážení hřebu přes ruku do dřeva“, nebo jak to v té knize je, či o konci, kdy Chlapec najde Starce s roztaženýma rukama dlaněmi vzhůru, dlaněmi se stigmatem, pořezanými lanem. V knize se dokonce na okamžik objeví i Jidáš! Co jiného ztvárňoval ten ptáček, který odvedl Santiagovu pozornost, načež se Santiago poranil a ptáček odlétl? Ale to by sotva nějakou knihu mohlo ozvláštnit, učinit pro mne natolik zajímavou, abych kvůli ní četl o dědovi, kterého po moři táhne jakýsi mečoun. Ale jisté východisko tyto motivy nabízejí. Santiago je obětí pokroku. Jeho vlastní (moře, ryba, žraloci) jej zradili a ukřižovali, poslední legitimace pokroku. Možná to je konečný výklad, který jsem si schopen z knihy odnést a který je jakž takž zajímavý. Ale ne tak zajímavý, ale to v mých očích udělalo knihu výrazně méně nudnou.
To patrně nejlepší na knize je pro mne jakási jednota Santiaga s přírodou, jeho láska k přírodě, jeho touha po divočině. Ten prazvláštní vztah Hemingway opravdu vykreslil mistrovsky, spolu s psychologií Santiaga. To je jedna z věcí, která v mých očích knize hodnotu opravdu přidává.
Když to sečtu, budiž, není to tak strašné, jak jsem čekal a nakonec jsem u knihy nepošel na nudu a vyčerpání. Učitelce budu nadále vyčítat, že místo kvalitního výkladu knihy použila argumentační faul a udělala tak mnoho pro to, abych klasickou literaturu ještě nějaký ten rok nemohl ani vidět. Zase jsem ale svůj odpor nepřekonal na tolik, abych knihu považoval za opravdu dobrou.
Moje první setkání s "velkou literaturou". Poprvé jsem četl někdy ve čtrnácti. Působivý, lehce dobrodružný děj a rychlý spád, tím mě tahle novela oslovila především. Líbil se mi vztah starého rybáře a kluka. Je v tom něco naivně dojemného. Od té doby jsem Starce četl ještě několikrát, rád se ke knize vracím, ale už to na mě nepůsobí tak jako kdysi. Byla to ale jedna z prvních knih, která mi učarovala. Doporučuji.
Tato maturitní četba se mi zdála o trochu hůře stravitelná, než jiné. Asi to bylo kvůli hodně dlouhému popisu lovení ryby, kde byl zmíněn skoro každý pohyb starce, nebo absence kapitol (to má podle mě na stravitelnosti a rychlosti čtení taky nějaký podíl). Na druhou stranu, jsem ještě knihu s rybářskou tematikou nečetla a příběh (líčení lidského úsilí) byl zajímavý.
Četl jsem jí prvně jako malý kluk a pak se k ní vrátil vždy když jsem nakousnul další dekádu svého života a pokaždé mi dá něco jiného a něco nového - opravdu mistrovské dílo. Ještě mám do důchodu daleko, ale těším se až si tuto knihu přečtu znova už jako stařec a plně pochopím hlavního hrdinu. A pokud se důchodu nedožiji, tak to i tak stálo za to..
Přečteno znovu po 30 letech kvůli letošní čtenářské výzvě a nelituji. Je to klasika.
Příjemný a milý příběh o starci na moři, kde chytne velkou rybu, a vrací se domů. Jeho úvahy a myšlenky provází celou miniknihu, kterou jsem vyposlechla jako audio.
Zápletku tejto knihy asi nemusím nikomu predstavovať. Každý sa s ňou stretol pri povinnom čítaní, alebo minimálne skopíroval obsah z internetu. Každopádne je to veľmi krátka knižka - novela. Záleží od konkrétneho vydania, formátu knihy, veľkosti písma, ale často je to do 100 strán. Vďaka tomu ju môžem odporučiť aj začínajúcim, prípadne mladším čitateľom. A o čom to je? O pevnej vôli, ktorá hraničí s tvrdohlavosťou. O vytrvalosti a nezlomnosti človeka. O schopnosti znášať rany osudu. Popis udalostí na mori je tak živý a reálny, že autor s tým mal určite osobnú skúsenosť.
Netřeba zpochybňovat udělenou Nobelovu cenu autorovi. Jako povinná četba mě tolik nezaujala a přišla mi zdlouhavá. Tuto knihu je lépe číst, až bude člověk dospělejší.
Četla jsem jí dávno. Nijak mě nezaujala, asi jsem byla mladá a nerozuměla jsem jí. Třeba se k ní vrátím.
tak tento titul mi musel ujsť asi preto, aby som ním zavŕšil tohtoročnú výzvu. čítal som príbeh starca Santiaga niekoľkokrát, ale až dnes ho zaraďujem do svojho zoznamu. tak, ako všetky ostatné Hemingwayove knihy patrí medzi stabilné stavebné prvky mojej knižnice, prežila niekoľko sťahovaní, a to vydanie, ktoré mám, je síce už mírně jeté, ale predsa sa mi najviac páči zo všetkých českých i slovenských.
paradoxne, ani omylom by mi nenapadlo zaradiť túto knihu k tým, ktoré hovoria o práci so zvieratami. tam by som dal Cirkus Humberto (keby som ho čítal) alebo nejaké Durrellove veci, prípadne zverolekárove príbehy... určite nie lov rýb. je to asi rovnako nevhodné, ako zaradiť medzi knihy o práci so zvieratami legendárnu Bielu veľrybu:)
ale čo, je to trochu pritiahnuté za vlasy a možno to naopak inšpiruje niekoľko čitateľov siahnuť po nádherne minimalistickom príbehu o sile ľudského ducha. tých pár strán, ktoré sa dajú zvládnuť za večer, za to určite stojí.
Kniha k maturitě, která zajímavá určitě je, ale pro mě to není to právé. Na to, že se tam vlastně moc nestalo, to bylo dlouhé. Já vím já vím, ty monology jsou to hlavní, ta jeho síla a vytrvalost, to je to, co se má obdivovat. Ale... Já to neobdovovala. Chtěla jsem, ale moc to nešlo.
Štítky knihy
moře a oceány zfilmováno americká literatura Pulitzerova cena senioři rozhlasové zpracování Nobelova cena za literaturuAutorovy další knížky
| 2015 |  Stařec a moře |
| 1974 |  Sbohem, armádo |
| 1966 | Pohyblivý svátek |
| 2016 | Komu zvoní hrana |
| 1985 | Fiesta / Stařec a moře |
Starce a moře jsem si chtěla přečíst už dlouho, ale stále jsem se k němu nějak nemohla odhodlat. Až čtenářská výzva mě donutila přestat čtení odkládat a já se do oceňovaného díla pustila. Velké plus je, že je dílo krátké a přečetla jsem ho tak poměrně rychle. Napjatě jsem očekávala jak starcova plavba dopadne. Příběh je o jisté lidské odhodlanosti, naději a vytrvalosti. Za to pravděpodobně dostal všechna ocenění. A já jako běžný člověk si z toho můžu vzít ponaučení, že nikdy není tak zle, aby nemohlo být hůř a že se nemám vzdávat, i když je vše proti mně.