Stargirl
Jerry Spinelli
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/415775/bmid_stargirl-g34-415775.jpg
4
51
51
Od chvíle, kdy se na střední škole v ospalém městečku Mica objeví Stargirl, je všechno jinak. Než Leo Borlock zjistí, co se kolem ní děje, uvědomí si, že se zamiloval. Zamilovalo se do ní celé město, ale jeho obdiv nemá dlouhého trvání: Stargirlina všeobjímající láska se brzy obrátí proti ní – a ona zůstává uprostřed davu sama, vyloučená. Leo se ocitá před těžkou volbou: ona, nebo všichni ostatní? Vezmou Stargirl na milost, když se začne chovat „normálně“? A nepřijde tak o to, co na ní bylo nejkrásnější? Tato kniha je něžnou oslavou jinakosti, křehkosti první lásky a svobody ducha, který se nenechá svázat ani strachem a hloupostí otupělého davu.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem si pořídila, protože ji někdo velmi doporučoval a popsal moc zajímavě. Obálku knihy jsem vnímala jako otřesnou, jako nějakou levnou knihu, co bude mít i levný příběh. Ale teď už asi chápu proč takovou obálku - protože je jiná, stejně jako Stargirl. Protože si myslíte, že si ji nevšimnete, ale všimnete právě proto, jak vypadá.
Krásná knížka, plná krásných mouder a vnímání světa, slovní obraty a popisy velmi nabité a nápadité, že vás to hladí po duši. Příběh zajímavý a jiný, mně se líbilo, že to nebylo z pohledu Stargirl, ale Lea, znělo to víc tajemně a mysticky. Ukazovalo to prostředí jaké bylo, ze Stargirl to dělalo nepolapitelnou záhadnou bytost. Její popis byl úžasný.
Prostředí školy a toho, jak je "nenormálnost" spíš kritizována bylo za mě dost realistické.
Sama to vnímám už dlouho a je to tak - být sám sebou je velmi odvážné.
Miluju tu knížku. Přečetla jsem ji za 2 dny,což je u mě pokrok popravdě.
Knížka je za mě strašně pěkně napsaná, miluju to jak Leo vypráví o Stargirl a to jak vysvětluje její povahu, jak Leo "vysvětluje" společnost jak ve škole tak celkově.
Strašně moc se mi líbí jak je Stargirl jakožto postava napsaná, její šílená a "nenormální" povaha, to jak je zmíněné, že se zajímá o ostatní více než o sebe, jak si všímá věcích, kterých ostatní ne. O její povaze bych mohla vyprávění snad hodiny.
Stargirl je tak strašně moc nádherná knížka a určitě ji doporučuji všem, kteří jsou tak trochu "nenormální "
Kdybych měla knihu popsat jedním slovem, popsala bych jí divnokniha, ale ne ve špatném slova smyslu naopak.
Jsem ráda, že jsem si jí přečetla,byla opravdu zvláštní, ale líbila se mi.
Najdete v ní několik krásných myšlenek a momentů k zamyšlení. To hlavní co z ní odnáším je to, že ne všem se budeme líbit a nemá cenu se měnit pro ostatní a snažit se zavděčit, být sám sebou je největší svoboda a volba kterou máme,buďme takoví jací jsme, nenechme se měnit okolím a názory druhých....
Jediné co bych vytkla je vypravěč ,byla bych radši,kdyby se příběh vyprávěl z pohledu Stargirl, celou dobu jsem jí toužila vidět do hlavy a vědět co si myslí.
Myslím, že by si ji mělo přečíst více lidí, doporučuji :)
Celá kniha mi připadá jako vyprávění starého muže o dívce, kterou poznal jako školák. O samotném vypravěči se prakticky nic nedozvíme, vše se točí pouze kolem Stargirl. Bylo to tak zvláštní a neobvyklé, až se mi to líbilo - asi tak bych popsala můj celkový dojem z knihy.
(SPOILER) To téma jinakosti a odvahy být sám sebou je moc hezké, kniha má krásné poetické momenty. Taky oceňuju, že to neskončilo happy endem.
Spinelliho Stargirl je jeden z mých nejmilejších příběhů. Je oslavou dospívání, kamarádství, lásky, porozumění, a především individualismu a nekomformity. Víc než příběh je to spíše životní filozofie schovaná do líbivého, poetického a inspirativního vyprávění. Pokud toto přijmete, může se stát, že se tato kniha stane jednou z těch, ke kterým se rádi budete vracet. Každý by měl někdy potkat svoji Stargirl. A ještě lépe se jí stát. Nikdy totiž není pozdě.
Četla jsem díky zmínce v knize Ročenka od Holly Bourne. Tato kniha je tak reálná, je lehké se s postavami zžít a naopak hrozně těžké se někdy rozhodnout, která postava je v právu, protože jako v životě nic není černobílé. Kniha na zamyšlení.
Ano, ten příběh je místy přehnaný. Kdyby se to odehrálo v reálu, asi by to bylo trochu jinak. Ale je to jen fikce, tak co. Mě se tady asi nejvíc líbil ten styl psaní. Spoustu nádherných přirovnání, občas možná až trochu "poetické"? Způsob, kterým hrdina místy mluvil o Stargirl byl prostě krásný. Celkově mi tahle kniha přišla jako jedna velká metafora. Rozhodně vás donutí přemýšlet, ne jen o popularitě.
(SPOILER)
Naprosto úžasná dechberoucí kniha. Popisuje život velmi nevšední dívky, která se musí kvůli její originalitě potýkat s problémy, ale i s úspěchem. Celý příběh vypráví středoškolák, který je zároveň spolužák Stargirl a její přítel. Konec knihy jsem opravdu nečekala a byla jsem trochu i naštvaná (protože ji nešel hledat). Kniha mi opravdu dala zabrat. Četla se rychle, ale člověk musí přemýšlet nad všemi myšlenkami, co se v knize objevily. Co by mohl člověk na sobě změnit, to, že není špané být sám sebou. Je tam krásně ukázané, že se Stargirl změnila kvůli názorům ostatních, ale nakonec bylo lepší být zase sama sebou.
Doporučuji všem dívkám i chlapcům. Mile napsaná tragická romantika.
(SPOILER)
Přiznávám, že nedokážu plně docenit hloubku a poselství této knížky. Nicméně za nekonvenční pojetí si rozhodně zaslouží hodně hvězdiček. Ale není to knížka pro každého.
(pozor spoiler) Smutný příběh o lásce kluka (ano, psáno z pohledu chlapce) k jedné velmi nekonvenční dívce. Snaha o "normálnost" zničila to pěkné, co tam bylo. Nevím, proč jsem pořád čekala, že se na konci sebere a nějak ji najde, ale nestalo se to. Kniha je také ukázkou toho, co se stane, když dítě z domácího vzdělávání zkusí vejít do světa klasického školství a klasického přístupu a zkouší si tam najít kamarády a lásku.
Tuto smutnou knihu jsem četla a přečetla kvůli tomu, že je zmíněna v knize Ročenka od Holly Bourne, a chtěla jsem si utvořit lepší obrázek o hlavní postavě té knihy, která měla zrovna tuto knížku ráda.
Prostá přítomnost. Kdo tak dokáže žít? Stargirl. Je divoká, milující, zábavná a svá. To se jen tak neodpouští...
Podľa anotácie som si predstavovala niečo iné. Nie je to zle, naopak sú tam duchaplne myšlienky a aj ponaučenie a podobne veci. Ale mňa osobne to nezaujalo, v podstate to nemá ani vysvetlenia, začiatok ani koniec a je to všetko v takej veľmi fantasy záhadnej rovine a to ja až tak nemusím.
Kniha Stargirl se mi moc líbila. Přečetla jsem ji za dva dny. Je to milá jednohubka o tom, jak jedna jedinečná dívka změnila obyčejnou a průměrnou střední školu. Jsem ráda, že jsem se do této knihy pustila. Určitě mě inspirovala. Doufám, že v češtině vyjde i pokračování.
Stargirl je pro mě (pod)průměrná knížka o středoškolské průměrnosti. Ukazuje, jak být neobyčejný a jiný není v konvenční společnosti a "normálním" světě vítáno a jak pomíjivá a (ne)funkční je popularita.
A to všechno mě do přečtení téhle knížky hnalo, ale po přečtení ve mně knížka nezanechala žádné hlubší pocity a za rok si podle mě bez goodreads a databáze knih ani nevzpomenu, že jsem ji četla.. Je to škoda, ale styl psaní, děj ani postavy (ne, ani samotná Stargirl) mi nepřišli dost. Podle všeho v angličtině vyšlo pokračování "rok poté" z pohledu Stargirl, tak uvidíme, jestli dám autorovi ještě jednu šanci.
Milý příběh o tom, že být jiný není špatný a že každý by si měl svou jedinečnost držet a neměnit se kvůli okolí.
Jsem velmi vděčná, že jsem tuto kniha četla právě teď, před koncem roku. Mohla jsem aspoň uvažovat o tom, co se pro mě v roce novém změní.
Příběh holky, která byla tak “jiná” nebo jen my jsme všichni stejný? Kde je hranice normálnosti? Kde je hranice šílenství? Myslím, že hranice není. Tato kniha mě velmi bavila, dost mi otevřela oči, že odlišné není špatné. Je to krásný příběh o neobyčejné holce, která byla tak obyčejná a svá až byla jedinečná.
Myslím, že každý by jsme měli se soustředit na to, co si o nás myslí lidé kteří nás mají rádi, než co si o nás myslí většina lidí, které ani neznáme.
Me heslo pro rok 2020 je: Buď svá, laskavá, buď víc jako Stargirl.
Stargirl
Už dlouho se mi nestalo, aby ve mně kniha probudila tolik různorodých emocí - od těch pozitivních, přes lehce negativní až po jakousi smířlivost.
Ale asi by mě to nemělo udivovat. Stargirl je koneckonců neobyčejná kniha po všech stránkách. Už když se podíváte na obálku vyvedenou velice jednoduchým stylem, vyklíčí ve vás tušení, že to nebude jen tak běžné dílo...
Kdybych ho měla k něčemu přirovnat, pak by to bylo k moři. Pokud na něj budete koukat zpovzdálí, tzn. příběh si přečtete a nebudete přemýšlet o jeho poselství, neobjevíte nic mimořádného. Ovšem pokud do něj skočíte, necháte se jím unášet a zároveň ho budete prozkoumávat, teprve poté najdete poklady, které ukrývá.
Je však potřeba říct, že to není čtivo pro každého. Ne všichni ho totiž dovedou ocenit. A troufám si tvrdit, že zaujme především ty, kdo někdy zažili vyloučení ze strany druhých či přímo šikanu.
Jerry Spinelli nám něžným a citlivým způsobem povypráví o tom, co se stane téměř vždy, když někdo "vybočuje z řady". V rámci několika měsíců popíše život Stargirl - neobyčejné dívky, která se znenadání objeví ve škole v zastrčeném nudném městečku Mica a spoustě lidem (především hlavnímu hrdinovi Leovi) převrátí život vzhůru nohama. Vlastně... dalo by se říct, že to neudělala přímo záměrně. A jestli se jí to skutečně podařilo - to zjistíte, pokud si knihu přečtete.
Číst toto dílo bylo opravdu zvláštní. Jak jsem se zmínila na začátku - střídaly se ve mně všemožné pocity. Radost, nadšení, obdiv a dojetí, když jsem četla o tom, co všechno Stargirl dělala pro ostatní. Zlost, zklamání, smutek a znechucení, když jsem se prokousávala reakcemi a jednáním jiných postav (včetně Lea) na Stargirlino chování. A na závěr ona smířlivost - pocit z konce, který rozhodně nebyl takový, jaký bych si přála, ale na druhou stranu byl velmi realistický.
Tenhle příběh dokládá to, jak tupý a nelítostný dokáže být dav. Jak spousta jednotlivců touží po výjimečnosti, ale zároveň se děsí, že by jejich výjimečnost nešla ruku v ruce s oblibou a obdivem ostatních. Je to o tom, že i když jste dobří a vaše úmysly jsou upřímné a čisté, i tak se setkáte s nepochopením či opovržením, protože jak se říká: "Podle sebe soudím tebe..."
Avšak to hlavní poselství, které rezonuje od začátku až do konce, je, že kdybychom všichni víc mysleli na druhé než sami na sebe, nikdo by netrpěl nezájmem, samotou, méněcenností, vyloučením, opovržením či neužitečností. Ano, je to hodně utopická myšlenka, nicméně je lékem na spoustu problémů a trápení.
Za mě tedy úžasná neobyčejná kniha k zamyšlení a případnému přehodnocení některých zažitých názorů a postojů.