Staročeské pověsti, zpěvy, hry, obyčeje, slavnosti a nápěvy, část 1.

18.05.2022

Václav Krolmus byl vlastenecký kněz, humanista, národní buditel, národopisný badatel, archeolog a amatérský mytolog, který v první polovině 19. století shromáždil unikátní a ohromující folkloristický materiál z Čech a Moravy. Jeho mytologické výklady a interpretace her a zvyků jakožto přežitků pohanských mýtů byly svého času předmětem ostré kritiky a krutého posměchu. Jeho dílo bylo břitce kritizováno především představiteli pozitivistického folklóru ve druhé polovině 19. století. Dnešní moderní folkloristé ale odsudek zmírnili s tím, že Krolmusovy monumentální mytologické vize národní prehistorie nebyly zřejmě tak naivně odvozující, jak by se mohlo při letmém čtení zdát a jeho rozsáhlé dílo stále ještě čeká na zevrubné zhodnocení.
Pro mne bylo čtení téhle sbírky nadobyčej přitažlivé a nemohla jsem se odtrhnout. Právě autorovy úvahy na téma praslovanské pohanské mytologie byly pro mne nejzajímavější. Pro představu volně uvádím alespoň hrstku údajů, které mě v knize zaujaly:
Slované a Češi především za dávných dob horlivě uctívali ptactvo, žádali ptáky o radu, na základě jejich zpěvu a chování věštili nejen povětrnost, ale i budoucnost osobní, obecní či dokonce národní. Pohrdali kalendářem a řídili se výhradně ptačím doporučením.
Pokud se v lidových písních zmiňuje "hájek zelený", představuje posvátný háj, kde žili kouzelníci a vědmy a lid obecný tam chodil pro radu a pomoc. V háji žili ptáci, kterým byly přinášeny obětiny, a jichž se zde přítomní kouzelníci ptali na radu. Čihadla byla taková místa v lese, kde lidé naslouchali ptačím proroctvím, a až teprve po příchodu křesťanství se z nich stala místa pro ptáky neblahá. Ve snaze vymýtit kult ptactva byli lidé odměňováni za každého mrtvého ptáka, kterého donesli křesťanskému knězi, rovněž hry, jako je např. "tlučení špačků" poukazují na zvrat pokřesťanštělých Čechů k ptactvu.
Líto (tradiční ozdoba na oslavu jara) je vlastně léto - při této slavnosti se zvalo léto do kraje.
Kolada (jinak též Lada), družka Svantovítova, je bohyní všeho živého na zemi, všech rostlin i všech živočichů. Koleda je tedy slavnost na počest bohyně Kolady (Lady).
Lada = Venuše, Perun = Jupiter, Velis, jinak též Volos, Veles je patronem dobytka (Veliš je čedičový kopec se zbytky tvrze u Jičína). Valaši byli kdysi zvaní Valas na počest boha Velese.
Nechat pole ladem znamenalo nechat na rok pole v péči bohyně Lady.
Moldánky jsou dechový hudební nástroj složený z rákosových píšťal, podobně jako Panova flétna. Původem je tento nástroj z Moldavy, odtud název.
Broukat = hubovat.
Trnopuk = staročesky květen.
Dědina - původní význam slova je popluží, pole, role, tj. dědičná, zděděná půda, až později značí celé sídlo s pozemky, dvory a statky.
Beroun, Berounsko - pův. Peren, Perunsko.
Hastrman = bůh vod Vodan.
V Krkonoších, v místě tzv. Krakonošovy zahrádky bylo za pohanských dob nejhlavnější učiliště a božiště okolních Slovanů českých, slezských, lužických, moravských, atd.
Krakonoš = Hrubýkal, Rybíkal, Zlatohlavec, Rybecal. Byl synem Megery, slavné slovanské Čarodějky.
Kazi byla původně Kaša (podle Věry Ovečkové má každé slovo obsahující hlásku "š" mimořádnou sílu).
Kokoš = kohout, kokoška = slepice.
Brno/Průno/Perůn.
Výstavba křesťanských svatostánků v místech pohanských božišť: Triglav (Perun, Radhost, Živa) = Nejsvětější Trojice, Svantovít = Chrám Páně n. sv. Víta, Svantovít a Perun = Sv. Petr a Pavel, Perun= sv. Vavřinec n. sv. Jakub, sv. Bartoloměj n. sv. Václav, Prova = sv. Pankrác, Vodan = sv. Jan Křtitel, sv. Ivan a později sv. Jan Nepomucký, Volos = sv. Martin n. sv. Štěpán, Zlatá Bába = sv. Anna n. sv. Lidmila, Lada (Kolada) = Panna Marie n. sv. Máří Magdaléna, sv. Kateřina n. sv. Klára.
Babovka = bábovka, tj. slavnostní pečivo ke svatebním slavnostem.
Okrouhlík = květináč, krajáč.
Průhon = cesta k pastvině.
Svatčina = dříve hostina při svátku

V knize je zmiňováno i množství krvavých rituálů a obětí pohanským božstvům, z nichž nám naštěstí zbylo už jen několik - vánoční kapr, velikonoční beránek nebo svatomartinská husa. Kéž bychom nechali žít i je, že ano?