Staročínský filosof Lao-c´

Práce, predkládaná čtenářstvu v tomto překladu, je neobyčejně pozoruhodná již tím, že tu autor čínského původu Jan Chin-šun, který je členem Filosofického institutu Akademie věd SSSR, píše rusky své stati o staročínském filosofovi Lao-c a také do ruštiny překládá starou čínskou památku „Tao-te-ťing“. Lao-c je tvůrcem starého filosofického učení o tao, kterého se chopili dávní čínští ideologové a přetvořili je v učení náboženské – taoism, ktoré pak vystupuje vedle čínského konfuciovství. Avšak tito Lao-covi nasledovníci zde sáhli jen po vypracované ideologické zbrani, kterou jejich sekta postrádala v boji proti konfuciovcům. Lao-c učí především řídit se přirozeností, přirozenými zákoni (tao) a hlása tak zvanou theorii „nečinnosti“, to je přikazuje nezasahovat do přirozeného a nutného běhu života, neboť takový zásah – a Lao-c mluví predevším o zasahování samolibých vládců a mocných – se setká s nezdarem a způsobí v národě jenom zlo. Je pochopitelné, že si taoisté přispůsobili toto učení po svém. Stejně je po svém vykládali a do najtajemnějšího hávu mysticismu halili i pozdější ideologové a buržoasní vědci jak v Číně samé, tak v západní Evropě. V takového podobě bylo učení taoistů oživováno jako vhodné opium pro duchovní porobení čínského lidu. Z Lao-covy theorie „nečinnosti“ se stala theorie hlásající naprostý nezáujem k okolnímu světu, naprostou pasivitu, umrtvení duchovních sil a potřeb lidových mas. Tak podvodně a rafinovaně zároveň se zachovala vládnoucí čínská ideologie k Lao-covu učení a tak také vykládala první velké filosofické dílo starověké Číny, „Tao-te-ťing“, jehož je Lao-c tvůrcem, i když byly výroky tohto filosofa sepsány teprve jeho žáky. Ve skutečnosti je obsah učení o tao zcela protikladný všem výkladům pozdějších reakčních vědců, kteří svým postoje mať vědomě či nevědomě pomáhali vládnoucím vykořisťujicím silám Číny otupovat a porobit čínský lid. Pod vrstvami falešných výkladů a pod příkrovem legen a pověr spočívalo odevždy zcela jiné jádro Lao-cova filosofického učení, které odhaleno svědčí nepochybně o materialistickém charakteru filosofova smýšlení. Autor této práce ukazuje, jako to již učinili dříve někteří sovětští sinologové, že je to práve Lao-covo učení, z kterého vyvěrá materialistický proud ve filosofii Číny. Materialistickou linii čínské filosofie pak autor sleduje od dob starověku až do doby nové a nakonec podává vědecký překlad Lao-covho díla, shrnutého v „Tao-te-ťingu“. Jan Chin-šunova práce je proto velmi cenným přinosem v marxistické literatuře.... celý text