Starý lev a mladá opice
Zdeněk Opatrný , Veronika Opatrná
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/459588/bmid_stary-lev-a-mlada-opice-W7a-459588.png
4
3
3
Charakteristiku obou tvůrců výstižně a s humorným nádechem dokumentuje titul tohoto svazku. I přes věkový rozdíl obou autorů je více než zřetelné, že je spojuje vřelý a láskyplný vztah dědečka a vnučky. Poezie Zdeňka Opatrného vyniká především svou přirozenou a nenásilnou linkou, radostí z tvorby, v níž je obsažena jak hravost a vtip, tak i úvaha a rozjímání nad životními ději a událostmi. V samostatné výtvarné složce, vložené do přední části knižní obálky, pak hrají velkou část nejen koláže, složené ze snímků z rodinných alb, z fotokopií originálních záznamů veršů i z vědeckých dokumentů, ale i původní kresby Veroniky Opatrné. Do knihy jsou navíc zakomponovány i její vzpomínky, jež společně s básněmi a obrazovou přílohou vytvářejí předpoklady k pochopení jedinečné syntézy dvou životů, propojených silným citovým poutem.... celý text
Přidat komentář
Jak už jsem zmiňovala někdy dříve, hodnocení poezie není zrovna moje parketa. Mladý lev a stará opice navíc rozhodně není typickou básnickou sbírkou, jedná se spíše o společný projekt dvou lidí, kteří se milují hlubokou komplikovanou láskou dědečka a vnučky. Už od prvního nahlédnutí máte dojem jako byste jim kradli kousek soukromí. Kniha působí velmi intenzivně na city, je niterná a sálá z ní nostalgie a touha přiblížit se s vlastními blízkými něčemu podobnému. Než jsem se pustila do básní jako takových, mnohokrát jsem si dílo prohlížela, zkoumala ho, málokdy se mi do rukou dostane kniha, která by byla něčím víc než „pouhou“ kupkou papírů spojených nějakou vazbou. Starý lev a mladá opice je ale bezesporu předmětem s uměleckou hodnotou a mě moc těší, že je součástí mé sbírky. Samotné básně jsou řazené chronologicky (jedná se však pouze o výběr toho, co Zdeněk Opatrný za svůj život sepsal) a dále je lze rozčlenit na milostné, lyrické, dětské, vědecké a ostatní, s čímž pomůže graficky rozlišený obsah. Z celkem 75 básní jsem si vyznačila šest, které se mě skutečně hluboce dotkly (Poslední list, Nespavost, Polomy, Ikem, Dědské ráno a Znaky na pohlaví vázané) a ani jedna z nich nepatří do kategorie dětských. Naopak těch několik, jež se mi v souboru vyloženě nelíbily, tam patřily všechny. A to byl asi můj jediný problém s touto sbírkou – dětské básně dle mého měly zůstat u Opatrných, neboť věřím, že pro ně mají nedozírnou hodnotu, pro čtenáře však nikoliv, neboť takové skoro až říkanky jaksi postrádají literární kvalitu.