Šťastná hvězda
Mika Waltari
Mikael Karvajalka série
< 2. díl
Volné pokračování románu Krvavá lázeň nás zavede opět do 16. století, do islámského světa, ba dokonce do samého jeho středu - do harému a na dvůr osmanského sultána Sulejmana. Zde se poutník Mikael a jeho přítel Antti dostávají do víru intrik, lstí a dvorních bojů o moc a zároveň se stávají svědky světovládných snah sultána, který chce dobýt křesťanskou Evropu.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2022 , HejkalOriginální název:
Mikael Hakim, 1949
více info...
Přidat komentář
Po Krvavé lázni pokračuje Mikael s Anttim neméně krvavou cestou po zemích velkého sultána.
Mikael je v každém z nás. Ta křehkost, kterou každý využije a po zásluze nás za ni potrestá. Ale stejně jako Mikael, můžeme jinak?
Uau - je mi ťažké vôbec niečo pridať k tomuto. Je mi veľmi ľúto, že sa dostávam na koniec knihy a už dlhšie to odkladám, ale nakoniec sa budem musieť s Mikaelom rozlúčiť... nenávidel som jeho ženu a Mikaelovu naivitu.
Ach Mikael, Milael a jeho bratr... Na jedno leto se z nich stali moji pratele. Obe dve knihy o jejich cestach me vtahly do jejich dobrodrustvi i na dvur sultana. Krasne napsane, odpocinkove a prijemne cteni.
Skvela kniha. Pokracovani Krvave lazne - ta se mi libila o kousek vice. Roman o trochu naivnim Mikaelovi, ktery prochazi zivotni dobrodruzstvi temer celou Evropou. Skvely nahled spisovatele do uvazovani tehdejsich lidi. Dobre popsane realie pozdiho stredoveku v Evrope a na blizkem vychode. Kniha ma v sobe temer vse: napeti, komiku, zradu, pratelstvi, lasku, nenavist. Cela tato dvojkniha je mnohem lepsi nez vice propagovany Egyptan Sinuhet; nechapu proc.
Zdržím se hodnocení stejně jako u Krvavé lázně, abych knize neublížila. S oběma díly románu mám totiž jeden, čistě soukromý problém. Líbí se mi ta osobní dějová linka hlavních postav, ale ta politická a vojenská část mě nudí. Nevyznám se v tom, pletou se mi lidi, při čtení se trápím. Přitom cítím, jak je to dobře napsané. Waltari není jediný, kdo mě takhle mate...stejně na mě působila třeba kniha První muž Říma.
Navázal jsem na první díl a byl potěšen, kniha zvolna plynula, bez hluchých míst, prostě nádherné poutavé a zajímavé čtivo! Dávám 90%.
Nejlepší Waltariho dílo. Ať si každý říká, co chce. O třídu překonává první díl Krvavá lázeň a už i to byla výborná kniha. Díky této knize jsem trochu změnil svůj kritický pohled na islám.
Skvostný pohled do zemí ve stínu půlměsíce. Tato kniha mi přiblížila obraz Osmanské říše v raném novověku mnohem více než většina odborných publikací. Pro mě osobně nejlepší Waltariho kniha.
díky této knize jsem se naučila hodně o islámu a už mi není tak cizí :-) hlavně formou poutavého příběhu se člověk do té doby dostane lépe...
některé zdlouhavé pasáže a politické záležitosti mě vůbec nebavily, ale i tak patří Mikael Hakim mezi mé oblíbené postavy. Je velmi povahově podobný jako je např, Sinuhet - chytrý a vzdělaný muž, ale zároveň, hlavně co se týče žen je jak blb :-) a v některých záležitostech jedná podle mého názoru tak trochu "dětinsky"
Waltari má snad v každý knize ženský děsný sviňuchy, nebo je žena úžasná, ale její osud skončí tragicky...
teprve se chystám číst 1. díl...a myslím, že vůbec nevadí, když člověk náhodou začne jako první čist Štastnou hvězdu...
Skvělé, poutavé, poučné, čtivé. Smutné i vtipné, krvavé, intrikánské, supr dlouhé.
Mikael není žádný velký kladný hrdina. Není to ani přílišný sympaťák, přesto mu čtenář fandí, jako nikomu jinému. Asi proto, že je to člověk z masa a kostí, který má svoje mouchy (a že jich je) a tím působí lidsky. Je to vlastně spíš takový vyčůránek, prospěchář a vejtaha, který se často ohání svým vzděláním a inteligencí (hlavně vůči chudáku Anttimu) a přitom má spíš víc štěstí než rozumu.
Ačkoli se román odehrává v drsné době 1. poloviny 16. století a člověk by si mohl myslet, že s dneškem nemá nic společného, není to tak úplně pravda. I dnes, stejně jako tenkrát, zuří náboženské války, křesťané bojují proti muslimům a naopak, sedláci (dnes zemědělci) se stále bouří a protestují, občas se objeví i nějaký ten hon na čarodějnice. Už se sice nehumánně nemučí a neupalují, ale společenská poprava, díky všudypřítomným sdělovacím prostředkům, je možná ještě horší. "Dárky" jsou kapitolou sama pro sebe.
Je zvláštní číst si o temném středověku, zamyslet se nad tím, a zjistit, že ty zítřky zas až tak světlé nejsou. Nebo jo?
Kniha která navazuje na Krvavou lázeň. Tentokráte ale zasazeno ne do Evropy, ale do islámského světa. První díl mne oslovil mnohem víc. Téma Islámu mi nepřije tak blízké, jako téma protestansko-katolických válek (Krvavá lázeň).
Kniha je super, jen chci říci že první díl mne zaujal víc.
Šťastná hvězda, pokračování románu Krvavá lázeň (ačkoli se mi nezdá, že jde o pokračování "volné", jak se píše ve zdejší anotaci, ale naopak o pokračování bezprostřední), přichází tentokrát s něčím mírně odlišným. Mikael Karvalajka přijme jediného Boha islámu a zároveň s ním i nové jméno (el-Hakim). Mikael je starší, má za sebou mnoho útrap a s nimi spjatých zkušeností, které byly spojeny zejména s křesťanstvím. Uvědomuje si, že s novou kulturou a náboženstvím přichází rovněž nové možnosti. Osmánská říše, do které se dostane, je v mnoha ohledech vyspělejší, než jakékoli země, s nimiž se dosud setkal. Krůček po krůčku se sám dostává k moci a bohatství, přičemž zjišťuje, že je s nimi spojeno snad mnohem více neštěstí, než s chudobou a bezmocí spojenou s oddaností Bohu. Mikael tak pokračuje ve svém hledání blaženosti a Boha, ale zjišťuje, že jde jen o marnou snahu jedné nicotné osůbky...
Druhá (a bohužel i poslední) část rozsáhlé Waltariho ságy je stejně mnohovrstevnatá, jako část první. V ústředí je stále hloubání nad existenciálním postavením jedince. Obzvlášť silným motivem je zde však tentokrát láska - nikoliv však pouze láska jedné konkrétní postavy k nějaké jiné, ale prostě láska jako taková. Tak se setkáváme se vzájemnou láskou sultána a jeho velkovezíra (která zajisté není pouhou oddaností), s neopětovanou láskou Mikaela k jeho "otrokyni", se zištnou láskou zápasníka Antara ke své majetné obyvatelce vzdálených uherských končit, ale také např. s láskou k moci, penězům či k Bohu. Obzvlášť silný je zde onen poslední vztah - jedince a Boha, se kterým jsou spjaty snad ty nejlepší a nejhlubší momenty celého díla. Nejednou se Mikael táže, kde je možné Boha hledat, přičemž se velmi dlouho pohybuje téměř až na hraně ateismu. V této souvislosti jsem si nemohl nevzpomenout na díla dánského myslitele Kierkegaarda - Mikael jakoby prochází oněmi stádii existence, které tento velikán popisuje ve svých textech. Škoda jen, že nedosáhl na onu druhou negaci svých snah ...věřím, že něco takového mělo být náplní části poslední...
Rozhodně jsem nečekal, že mě po přečtení první části nějakým způsobem dokáže překvapit část druhá. O to úžasnější bylo zjištění, že se to skutečně stalo...
Jedním slovem:krása,stejně pěkné jako první díl.Zajímavý historický náhled do islámského světa té doby.
Štítky knihy
16. století islám muslimové Turecko sultán poutníci náboženská konverze historické romány harémy
Autorovy další knížky
2013 | Egypťan Sinuhet |
2005 | Jeho království |
2004 | Tajemný Etrusk |
2002 | Krvavá lázeň |
2004 | Nepřátelé lidstva |
„… Osudy říší a národů proto určuje jen síla, nikoli odvěké právo, a čím moudřejším a rozumnějším se nějaký národ stane, tím slabší je ve válce, neboť moudrý člověk chápe nesmyslnost válek a jen nerad sahá po zbrani …“ JAKO VŽDY SKVĚLÝ WALTARI