Šťastná hvězda
Mika Waltari
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499470/bmid_stastna-hvezda-u33-499470.jpeg
5
235
235
Mikael Karvajalka série
< 2. díl
Volné pokračování románu Krvavá lázeň nás zavede opět do 16. století, do islámského světa, ba dokonce do samého jeho středu - do harému a na dvůr osmanského sultána Sulejmana. Zde se poutník Mikael a jeho přítel Antti dostávají do víru intrik, lstí a dvorních bojů o moc a zároveň se stávají svědky světovládných snah sultána, který chce dobýt křesťanskou Evropu.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2022 , HejkalOriginální název:
Mikael Hakim, 1949
více info...
Přidat komentář
Je to opět Waltari s nádherným jazykem a zajímavými úhly pohledu a živě zachycenými historickými reáliemi. Přesto to tentokrát nebyla čistá slast, ale občas i trochu boj. Pokud byl Mikael přímým účastníkem událostí, ke kterým přistupoval se svou zvláštní naivitou, bavilo mne to moc. Ale chvíle, kdy setrvával na místě a jen popisoval, kde ostatní postavy jsou a co dělají, mi přišly slabší. Chápu, že autor prostě nemohl Mikaela rozdvojit a poslat ho zároveň do Evropy a do Persie, ale takhle to bylo zdlouhavé a chybělo tomu to specifické Mikaelovo vidění světa . A pak mi už někdy přišlo, že všechny ty různorodé zkušenosti by měly Mikaela nějak změnit - posun přišel až na samém konci, ale nějaký vývoj už v průběhu děje by mi přišel logičtější... Ale přesto to bylo skvělé čtení a neloučím se s Mikaelem a Anttim úplně ráda.
(SPOILER)
Pozor spoiler! Při zkoumání historických souvislostí objevil jsem zajímavou chybu ve Waltariho vyprávění. ...Michael Karvajalka se dostane v Istanbulu do sultánova harému, do komnat samotné sultánky Roxolany, kde jejímu pětiletému synovi Džihángirovi věnuje svého oblíbeného psíka. Krátce po této příhodě odjíždí s Anttim jako člen sultánova vojska vstříc dobývání Vídně....
Bitva o Vídeň proběhla v roce 1529, ale princ Džihángir, pátý syn Sulejmana I. Nádherného se narodil až roku 1531, což potvrzuje i turecká verze Wikipedie!
Michael Karvajalka obtížen hříchy a znechucen ze svého podílu na Sacco di Roma odjíždí do Svaté Země, aby návštěvou Svatého hrobu očistil svoji duši. Cestou upadne do otroctví muslimských pirátů a má co dělat, aby s pomocí věrného hlupáka Anttiho uhájil holý život. Když se začíná blýskat na lepší časy, upadne Michael tentokrát dobrovolně do otroctví své novomanželky Giulie, která kromě řady špatných vlastností má navíc úplnou heterochromii.
Kniha je zajímavá a čtivá, baví mě absurdní monology a dialogy, úvahy o politice a náboženství. Občas jako by se Waltari inspiroval u Karla Maye. Vaty je tam dost, mohl to trochu zkrátit, ale závěr napsal skvělý, skvělý, skvělý!
Tak po více jak měsíci jsem dočetla celý příběh Mikaela (hodnotím oba díly dohromady), a musím říct "uff", i když jsem obě knihy ohodnotila pěti hvězdičkami. Obě mě totiž bavily, a to moc. Nejdříve sledujeme putování Mikaela a Anttiho po Evropě zmítané nepokoji, v druhém díle se ocitáme v muslimském prostředí, to mě bavilo ještě o chlup víc, než ta Evropa. Dozvěděla jsem se zase něco z historie, příběh to byl poutavý a také plný morálních dilemat a filosofování, není to totiž jen o putování světem a prožívání různých dobrodružství, ale i o duchovní pouti.
Bohužel jsem neměla tolik času číst, a i to možná způsobilo, že jsem se s knížkami tak "mordovala", hlavně teda s druhým dílem, který byl rozdělen pouze na knihy (ty byly v prvním díle rozdělené ještě na kapitoly), ty byly poměrně dlouhé a v kombinaci s náročnějším stylem psaní to občas opravdu nebylo úplně jednoduché. Ale i tak si oba díly zaslouží plný počet hvězd a já vím, že si určitě zase někdy nějakou Waltariho knihu přečtu, jen si budu muset dát menší oddych. :)
Krásná kniha. Velmi dlouhá, určitě není pro každého. Ale Waltariho styl psaní je nádherný. Musel by mě posednout kamenovaný ďábel, abych nedal plné hodnocení.
Zhruba do poloviny mě kniha velmi bavila a čtení jsem si vyloženě užíval, zvláště tu neuvěřitelně květnatou mluvu, smlouvání a to věcné naříkání a lamentování. I válečné tažení do Evropy k Budapešti a Vídni mě celkem bavilo, ale pak už se mi to začalo trochu táhnout - sice postava Gullie byla fakt bezva (mel jsem vyloženě dejavu s postavou Nefer-Nefer z Egypťana Sinuheta) a ta Mikhaelova bezbřehá naivita až hraničící s blbostí mě taky zvláštním způsobem zaujala. Ale na konci knihy jsem se už vyloženě musel nutit k tomu ať to dočtu až do konce (několikrát jsem to prerušil přečetl jinou knihu a pak se po pauzičce vrátil). Za mě osobně bych to klidně o polovinu zkrátil, ale jinak celkem fajn čtení a moc dobrá exkurze do islámského světa a Osmanské říše.
Povedená kniha. Správně praštěná...
Jestli ale někdy ještě uslyším něco o kamenovaném ďáblu, tak za sebe asi moc neručím :-)
Opravdu nádherný a propracovaný historický román, až mě mrzí, že Waltari nenapsal třetí pokračování.
skvělé a neméně poutavé pokračování Mikailových dobrodružství, tentokrát v islámském světě; s každou další stránkou jsem si víc a víc přál, aby Giulia zemřela hodně ošklivou, zdlouhavou a nehygienickou smrtí
Musím říct, že Mika Waltari je opravdu pan spisovatel. Sepsat tak rozsáhlé dílo co do rozsahu i hloubky (tím nemyslím jen reálie, ale též duchovní úroveň), je obdivuhodný počin. Román je též skvělý jako učebnice dějepisu, musím říct, že jsem si mnohé osvěžila a spoustu nového dozvěděla. Hvězdičku ubírám za trochu useknutý konec a občas rozvleklejší dějové pasáže. Mimochodem postava Giullie je opravdu odporná.
Pouze doplním to co jsem napsal ke Krvavé lazni, je to poučné a to že se v těchto knihách dočtete víc než při dějepisu ve škole potvrzuji.
Nebýt toho neznal bych Durera a jeho Melancholii.
Vzdala jsem to. Říkala jsem si, že už jsem za půlkou, tak to dočtu, to by byla škoda nedočíst, ale přemlouvala jsem se až moc dlouho na to, abych to vydržela až do konce. Mikaelova šťastná hvězda je až neuvěřitelně a nereálně "šťastná", takový život by člověk snad ani nemohl zažít, být součástí takových hrůz, pokaždé přežít a nejen to, dokonce si přilepšit. Absurdita a neskutečnost tohoto díla je pro mě obrovské mínus.
Jsem fanoušek "velkolepého století", tak jsem se na druhý díl těšila, ale za mě velké zklamání.
Krásná kniha. Krvavou lázeň hodnotím ještě o něco výše, ale rozhodně stojí za přečtení. Přijde mi, že často byl Antti mnohem chytřejší než Michael. Musím také podotknouti, že už jsem dlouho necítil k nějaké postavě takovou antipatii jako k Giulii. Proto mne nečekaný závěr potěšil.
Druhé setkání se vzdělaným Mikaelem, který ale mnohdy nebyl až tak chytrý a jeho "hloupým bratrem" Anttim, kterému to ale kolikrát pálilo víc, než Mikaelovi.
Přesunutí děje do Istanbulu pro mě byla příjemná změna. Protože jsem již toto město navštívila, krásně jsem si zavzpomínala. Waltari mi dal opět možnost seznámit se nenásilnou formou s historií a postavami tehdejší doby a také s odlišným náboženstvím.
Občas bylo náročnější prokousat se některými pasážemi. Závěrečné vygradování ale stálo za to.
Odkedy si ľudia vymysleli bohov, odvtedy si presadzujú, že len ten ich boh je ten pravý...V celej histórii ľudstva sa to dialo hlavne brutálnym a násilným spôsobom, čo nám predkladá vo svojom diele aj Waltari. V prvej časti to bolo z oblasti kresťanských krajín a v tomto románe je to z moslimského sveta. Obdivujem, ako to tento autor dokázal podať ... čitateľovi predstavuje svety dvoch vierovyznaní, pričom zároveň ukazuje, že sme všetci vlastne rovnakí, len s tým rozdielom, že pochádzame z odlišných kultúr. Konanie ľudí, ich vlastnosti ( hlavne tie negatívne ), vieru a presvedčenie patrične ironizuje, akoby nám chcel týmto dielom pripomenúť, že nech sa mrvíme akokoľvek, veríme čomukoľvek, nazhromaždíme čokoľvek, milujeme alebo podrazíme kohokoľvek ... aj tak skončíme všetci rovnako...
Můj oblíbený Waltari,těšila jsem se na jeho další knihu,jako malá holka na novou hračku,ale možná,že jsem přecenila sama sebe,což mě neskutečně mrzí. Občas jsem se ztrácela a pak nechápala. Možná i tím,že jsem asi měla počkat se čtením na klid o dovolené,zkusím se do něho začíst znovu v létě,až se budu moct soustředit jen a jen na čtení a nečíst po nocích s žehličkou a s vysavačem v ruce,protože jsem chtěla stihnout jak čtení,tak uklizenou domácnost a už vím,že tohle dost dobře nejde.
Nádherná kniha. Jsem vděčná, že český překlad je jeden z mála, který nevynechal podle mě zásadní meditativní monology a rozhovory duchovního rázu.
Štítky knihy
16. století islám muslimové Turecko sultán poutníci náboženská konverze historické romány harémy
Autorovy další knížky
| 2013 |  Egypťan Sinuhet |
| 2005 | Jeho království |
| 2004 | Tajemný Etrusk |
| 2002 | Krvavá lázeň |
| 2004 | Nepřátelé lidstva |
Když jsem zjistil, že Mika Chluponožec vyleze z krvavý lázně, místo angíny se nachladí morem a když se z něho oklepe jakoby to byla jenom kocovina, tak táhne se svým bratrem Antim za šťastnou hvězdou, začal jsem se po ní hned shánět. Povedlo se to docela hned. Ale pak uteklo mnoho vody v Botiči, než jsem si na knihu vzpomněl. Pozdě, ale přece.
Kdyby Mika Karvajanka měl někde ve vývěsce parte, stálo by tam, že nás opustil bastard, lékař, učenec, chluponožec, lobista, otrok, lingvista, dobrý křesťan a ještě lepší muslim, politolog, intrikán, kacíř, dvojitej vdovec, syn čarodějnice, derviš, nejlepší bratr a nepolepšitelný naiva. To všechno byl a je Mikael el Hakim Karvajanka. Když se oklepe z moru v Římě, řekne svýmu bratrovi "kráčejícímu skálovi" že to, co se semlelo v Římě byl průser už přes čáru, a ten se žehlí nejlíp u kristova hrobu. Utáhnou si teda sandály a vyrazej za svojí šťastnou hvězdou. Že je hvězda šťastná se dozvědi hned, jak je na moři napadne vousáč v turbanu a udělá z nich otroky a vysvětlí jim, že Alláh je best of bůh a prorok to s nima myslí mnohem líp, než Andrej Babiš. Na to slyší Anti a Mika si spočítá, že je to výhodný jak sviňa. Ale na tyhle počty člověk ani nemusí bejt největší magič.
Tady v tý knížce se od sebe oba bratři do deště a nepohody tolik nehnou, tak se dá pozorovat, jakej je Anti kvartální alkoholik. Takovej se jen tak nevidí. Kdyby to takovýho hromotluka chytlo v dnešní době, pustošil by v opici města, zbavoval je alkoholu a na jeho transport na záchytku by byla potřeba armáda. Pak by byl zase půl roku jako beránek a jeho tři mozkový buňky by se dostávaly do takovýho varu, že by musel bejt zavřenej někde na dvorku, protože by ho všichni měli za blázna. Takhle to postupuje dál a cena těhle dvou otroků stoupá stejně, jako i otročí majetek. To je zajímavej postřeh, že u muslimáků od Maroka po Bagdád je i ten nejvlivnější a nejbohatší člověk, pořád otrok.
Mika putuje bez letadel, aut, navigace a telefonu po trase Řím, Alžír, Tunis, Istanbul, Vídeň, Istanbul, Tunis, Sýrie, Istanbul, Egypt. To se snad nedá za jeden život ani stihnout a trasa dlouhá tak, že by se to do tý knížky o velikosti cihly snad ani nevešlo. A kdyby neznal, že všechno je vůle Alláhova, snad by nic nepřežil. Jeho bratr Antar dokáže dost věcí a podle toho jak mluví, dává jeho řeč smysl, jako kdyby mluvila Jolanda, nebo Babiš. Nějaký věcí udělá nakonec dobře, i když omylem. Čím vejš otrok je a čím víc toho ví, tím větší je jeho pád na držku, rovnou na dno hrobu. Způsobů smrti je tam spousta a intrik jakbysmet.
Celý mě to moc bavilo od začátku do konce. Je tam veliká podobnost, nebo já jí tam vidím, podobnost mezi dvojicema Mika Anti a Sinuhet Haremheb. První z dvojice je vždycky naivní učenec, kterej se mávnutím proutku promění z boháče v žebráka a druhej hromotluk vejpitka, kterej zase z ničeho nic šeredně zbohatne. A jejich žonglování s bídou a blahobytem se pochopit nedá. Taky je trošku jako Forest Gamp. Přimotal se za život k hodně věcem a událostem. Putování Mikaela el Hakima Karvajanky a jeho bratra Antiho Antara si za pár let určitě znova otevřu. Škoda, že ti dva jak měli moc rádi město Turku, strávili tam jenom dětství. Nikde nemaj domov, a protože toho moc vědí, moc zažili, viděli a konvertovali, všude jim hrozí, že je někdo zapíchne, nebo popraví s velkou parádou. Jako kdyby na tom co dělali, bylo něco špatného...