Šťastná planeta, aneb jak jsem na kole objel svět 1. díl
Vítězslav Dostál
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/43672/st-astna-planeta-aneb-jak-jsem-na-kole-objel-svet-dil-43672.jpg
5
37
37
První díl dvoudílného cestopisu Vítězslava Dostála z cesty na kole kolem světa.
Přidat komentář
Když si člověk představí, že to všechno zvládal bez navigací, internetu, telefonu, jen s papírovou mapou. Za těch 30 let se svět dost změnil, ale stále je to zajímavé a přínosné čtení.
Cestopisné knížky pana Dostála, mám moc ráda. Jsou mi vždy velkou inspirací o lidské a fyzické houževnatosti.
Navíc, když se to vše podá v tak pěkné formě, jako je Šťastná planeta, která v sobě ukrývá mimo jiné..., i velice pěkné fotografie...
Vracím se a listuji v nich opakovaně.
Velmi dobře napsaný cestopis, čtenář se něco dozví o zemích, které autor navštívil. Dnes po 25 letech od jeho vydání je zajímavé porovnat, jak se svět v některých místech změnil a jak na některé nebezpečí autor upozorňoval.
Cestopis se velice dobře čte. Tento první díl mapuje cestu z ČR na Nový Zéland. Mimo nespočetných a mnohdy i vtipných zážitků z cesty, popisů míst, kudy projížděl a setkání s nejrůznějšími lidmi, nám vypráví o kulturních a geografických zajímavostech nespočetných míst, které cestou měl možnost vidět. Samozřejmostí obsahu knihy je spousta fotografií. Před léty mi bylo ctí Víťu Dostála osobně poznat.
Autorovy další knížky
| 1998 |  Šťastná planeta, aneb jak jsem na kole objel svět 1. díl |
| 2008 | Panamericana, má láska |
| 1997 | Šťastná planeta, aneb jak jsem na kole objel svět, 2. díl |
| 1994 | Na kole třemi světadíly |
Dal jsem si tu práci podívat se, kdy jsem tyhle dvě knížky prvního Čecha, který na kole objel svět, četl poprvé... uff, vrátil jsem se k nim po dlouhých 26 letech.
Dneska už jeho vyprávění působí trochu jako dějepis, mnohé z toho, co popisuje, už dávno není pravda. O tom, že na cestu vyjel v úplně jiné době, svědčí třeba už text na straně 18: "V Železné Rudě jsem také utratil svou poslední českou stokorunu. Koupil jsem si palačinky, štrúdl a džus, a přesto mi ještě padesátikoruna zbyla." To by se asi dneska nepodařilo:). Stejně jako by už asi dneska nekoukal do papírových map, své postřehy z cest nediktoval do diktafonu, nefotil na kinofilm, nenatáčel poměrně velkou a neskladnou kamerou, nepsal dopisy, a tak dále...
Místy lze poznat, že není rozený spisovatel, že jeho zápisky by bylo třeba trochu učesat, upravit. Občas se vyskytne chybka pravopisná, občas faktická (str. 166: "Je sobota 7. června 1996. Ve vesničce ...", ale to už není podstatné. Str. 167: "Je pátek 14. června 1996 a já naposledy ...", ale to už také není podstatné. Když je sobota sedmého, tak další pátek přece nemůže být čtrnáctého. To jen tak na okraj.).
Občas mi zase připadalo divné jeho až fanatické vychvalování Barumek, na kterých jel (mimochodem, nebyly to náhodou Rubeny? Ale možné je, že Barum v té době cyklopláště ještě vyráběl), ačkoliv v některých oblastech na nich měl jeden defekt za druhým, copak do té doby neslyšel o Marathonech od Schwalbe??
I přes jisté nesrovnalosti má ale ta knížka (a předpokládám, že u druhého dílu to bude stejné) svoje nesporné kouzlo i dneska po těch letech, a nezbývá než před výkonem Vítězslava Dostála hluboce smeknout ... až do Hlubočce:).