Šťastný princ (1 pohádka)
Oscar Wilde
Klasická lyrická pohádka o síle lásky, která se dokáže zcela obětovat.
Literatura světová Pro děti a mládež Pohádky a bajky
Vydáno: 1971 , ArtiaOriginální název:
The Happy Prince
více info...
Přidat komentář
Smutné, bolavé, plné pokory, lásky i naděje. Krásný, hluboký a dojemný příběh o tom, co je skutečně důležité...
Proč to nevidíme?
... až všechna srdce puknou, potom to možná konečně pochopíme...
Nesmrtelné a nadčasové.
Dojemné a hluboké. Jako pohádka je to krásná, ale také velmi drastická svojí upřímností. Jak jsem to četla, tak mě napadalo, že se minulé generace od nás neliší. Jistě, měli to težší kvůli režimu, chudobě atd., ale jejich myšlenky, pocity, morální hodnoty jsou stejné. Ohromilo mě autorovo myšlení a literární vyjádření. Wow.
Skoro jsem se rozbrečela... Je to tak hluboký, smutný a přitom vlastně krásný příběh.
Dva světy Oscara Wildeho - satira anglické společnosti a potom ten svět kouzelný, pohádkový ....
A do něj patří "Šťastný princ" - povídka o altruismu a empatii - pohádka o zlatu a pozlátku ....
Princ již není milován, když se zbaví pozlátka - ale zlato v jeho srdci zůstává ....
Kouzelná alegorie na období, v němž autor žil - a pořád nás dokáže zaujmout....
Příběh plný smutku, ale i lásky. Příběh o opravdových hodnotách s hlubokými myšlenkami a o tom, že ne vše je takové, jaké se na první pohled zdá. Emoce jsou v knize vykresleny něžně, až s dětskou nevinností, ale se silou, kterou skutečně mají. Šťastný princ podle mě skrývá něco pro každého čtenáře.
Smutně krásný příběh. Když jsem ho dočetla měla jsem pocit, jako bych se dotkla přenádherné růže a její okvětní lístky se mi sesypaly k nohám.
4,5* Na první pohled vypadá jako klasická pohádka, ale je plná hlubších myšlenek. Doporučuju na chvíli pozastavit a zamyslet se nad ní. Šťastný princ je jasný důkaz toho, že nepotřebujete spoustu stránek, aby jste mohli napsat kvalitní dílo.
Nevím, co dodat. Slova už nemají tak velký význam, jako měla dříve.
Člověk si občas musí uvědomit, že přestože máme zrak, nevidíme. Ale ti, kteří o svůj zrak přišli, ti, kteří nemají šanci dívat se na svět, často vidí lépe než my. Jako třeba Šťastný princ.
Člověk si také musí uvědomit, že když obětujeme své blaho pro dobro a pro blaho druhých, nic jsme neztratili. Jako Vlaštovka.
Ale to nejdůležitější, co si člověk musí uvědomit, je to, že když milujeme a obětujeme se pro lásku, nikdy ji neztratíme. Nikdy.
Děkuji za krásný příběh plný myšlenek, pane Wilde. Moc vám děkuji...
A všechna čtenářská srdce nakonec puknou - ta zlatá, měděná, olověná, bronzová... všechna spolu se srdcem Šťastného prince.
Nádherný příběh o hlubokém přátelství a obětování se. Přečteno za chvilku, ale zážitek z četby jen tak nevymizí ;)
Vlastně to bylo půvabně napsané, vlastně na těch několika málo stránkách bylo spousta krásných a pravdivých obratů, vlastně jsem se při četbě ocitla v takovém lyrickém světě, vlastně se to četlo samo, ale já se ptám, proč i přesto, že to byla krásná (a kvalitně napsaná) pohádka, proč mě to neoslovilo a proč jsem se těšila, až to dopadne tak, jak si myslím, že to dopadne?
Nevím, nechápu, nerozumím, je tomu tak, mezi mnou a slovutným Oscarem chybí ona pověstná chemie.
Wildovy pohádky pro starší děti, ale i pro dospělé, nemají základ v lidových pramenech, ale jsou jeho vlastním dílem. Jsou to příběhy o snaze člověka být dokonalým, ale ne vždy v nich vítězí dobro nad zlem. Čtenář si však uchovává naději, že v životě neexistuje jen neúspěch, zrada či smrt, ale také láska, laskavost a pokora.
Dodá vám pocit, že jste se ocitli v jiném světě, v takové milé pohádce. Na chvíli se pro vás zastaví čas a jen hltáte stránky popsané překrásným příběhem.
Autorovy další knížky
| 1999 |  Obraz Doriana Graye |
| 2005 | Jak je důležité míti Filipa |
| 1999 |  Lady Fuckingham |
| 2004 | Strašidlo cantervillské |
| 1919 | Slavík a růže |
Z pohádky do pohádky....
Chtěla jsem dnes psát komentář ke knize Oscara Wildea Obraz Doriana Graye, ale když jsem jí hledala v knihovně, našla jsem i tyhle pohádky.
A musela si je po letech přečíst.
Šťastný princ a malý vlaštováček..
Vysoko nad městem stála na vysokém sloupu socha Šťastného prince.......
"Když jsem byl živ a měl jsem lidské srdce, to jsem ještě nevěděl, co to jsou slzy, protože jsem žil v paláci, kam nemá přístup zármutek.......
a jsou- li radovánky štěstím, pak jsem dozajista šťastný byl.
A teď, co jsem mrtev, stojím tady nahoře, tak vysoko, že vidím všechnu hanebnost a bídu svého města a ačkoli mám srdce ulité z olova, nemohu se ubránit pláči".
A závěr?
" Přines mi nejcennější věci z toho města" přikázal Bůh jednomu svému andělovi; a anděl mu přinesl to olověné srdce a toho mrtvého ptáčka.
Všem doporučuji.
I nad pohádkou Slavík a růže vám bude pukat srdce.
Ale krásně.
"