Štát a revolúcia

Mno… Nebudu vám lhát, čtení této knihy téměř, ale opravdu jen téměř považuji za ztrátu času. Ne, že by z určitého hlediska nebyla zajímavá, to je, ale je nepoměrně dlouhá v poměru obsahu a množství stran na který je roztažena. Což ostatně mají díla tohoto, řekněme propagandistického, typu celkem společné. Pohleďte na Mein Kampf, nebo, brr, na Protokoly Sionských mudrců. Obsah je prakticky minimální, ale je potřeba vyjádřit jej na sto způsobů, z nichž některé jsou inteligentnější a jiné… méně.

Aby to ale nevypadalo, že chci, nedej bože, dávat Mein Kampf a Protokoly naroveň se Státem a revolucí. Lenin byl jistě moudřejší člověk než Hitler (neříkám inteligentnější, to posoudit nemohu, ale moudřejší jistě, jak ostatně ukazuje i historická zkušenost) a o Nilusovi (či o tom, kdo danou knihu opravdu napsal) ani nemluvím.

Asi polovina knihy jsou citace Marxe a Englse. To upřímně oceňuji, protože to ukazuje intelektuální síly těchto tří historicky významných mužů. Aniž chci jakkoliv vychvalovat Marxe, je fakt, že jeho tence k násilné revoluci byla vlastně malá. Ono to byl spíše jakési heslo použité pro sjednocení mas, ale nezdá se mi – zcela osobně – že by Marx opravdu chtěl násilnou revoluci. Engls na druhou stranu… Engls byl oproti Marxovi, promiňte mi to, přímočarý blb. A proto je pro Lenina mnohem jednodušší interpretovat Englsovy myšlenky po svém, aniž by to bylo okaté. To co provádí Marxovi, to je, pravda, smutný pohled.

Po přečtení této knihy bych měl o Leninovi opravdu velice špatné mínění, jedná se o čistou propagandu a apologetiku všeho vraždění, kterého se později v Říjnové revoluci a ještě později v průběhu Rudého teroru dopustil jménem revoluce. Nemyslel bych, že to byl muž opravdu „moudrý“ ale pouze mazaný až hanba (což bezesporu byl). Dílo opravdu není intelektuálně náročné a nenese ani nikterou opravdu zajímavou myšlenku, jedná se prostě o snahu našroubovat Marxovo dílo na ruskou situaci, která původním Marxovým teoriím opravdu neodpovídala. A samozřejmě o agitaci proti svým oponentům. Chudáci eseři… ale ne, oni si to zasloužili.

Ale. Ale Lenin po roce 1922 ukázal, že úplný blb není. NEP bylo cosi, co zachránilo situaci (kterou spoluzavinil) od úplného zhroucení a to, že Ruskou vůbec existuje (ale i to, že kdy mohl existovat Svaz) je do značné míry jeho počin a alespoň za ten NEP mu nějaká míra ocenění náleží. Na druhé straně je složité jej po této akcičce nepovažovat za pokrytce, ale to už je jiný příběh.

P.S. Je až s podivem jak moc se lidé hádají o stalinismu pod Marxovým Manifestem a zde není žádný komentář krom mého. Tak málo čtená je tato kniha?