Statečná srdce
Ariana Franklin (p) , Samantha Norman
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/257843/bmid_statecna-srdce-9QF-257843.jpg
4
107
107
Statečná srdce nabízejí tu správnou směsici dobrodružství a intrik, tajemství a zločinu. Osudy hlavních aktérek, dvou statečných mladých žen, jsou nerozlučně spjaty s Anglií 12. století a pustošivou občanskou válkou. Píše se rok 1141. Král Štěpán válčí o korunu se svou sestřenicí císařovnou Matyldou. V tak nebezpečném světě ani jedenáctiletá Emma, dcera rolníka z bažin, nemůže být v bezpečí. Zvrácený mnich ji unese z rodné vsi a zanechá ji opuštěnou napospas smrti...... celý text
Přidat komentář
Zpočátku jsem četla s velkým nadšením - jako ostatně všecky knihy z historické Anglie od autorky Franklin. Příběh se hezky odvíjel, jednotlivé kapitoly k sobě krásně zapadaly jako korálky na nit. Jenže závěr mi vše pokazil. Já vím, že muselo být hodně těžké navázat na maminku a psát jako ona. Pochvalu zasluhuje určitě už jen snaha nenechat dílo nedokončené. Jenže dělají-li dvě totéž, není to totéž. Podle mě si nová autorka moc nevěděla rady, nebyla tak nápaditá jako maminka, a tak se uchýlila k příliš velké akčnosti a taky ke zbytečnému popisování milostných scén. Ten ďábelský zlosyn, páchnoucí čertovým lejnem, je mimozemsky nepostižitelný, zlý do morku kostí a i v závěru škodí ažaž. Jeho zvrhlost je taková...samoúčelná, to se mohlo trochu lépe vysvětlit. Je to celé těžko uvěřitelné a jakési laciné, spadající do kategorie šestákových románů. Takže kvůli nešikovné poslední třetině knihy ubírám na hodnocení. Škoda, že paní Franklin už nic nenapíše.
Po tak nízkém hodnocení jaké tato kniha má, jsem trochu váhala, jestli se mám do ní vůbec začíst. Dala jsem jí však šanci a nelituji. Opravdu to není tak skvělé dílo jako Vykladačka smrti a její další díly, ale přesto i toto je poutavé a dobrodružné čtení s mírným nádechem romantiky. I když byl tento odpočinkový román hodně předvídatelný, já jsem se bavila...
Kniha se četla dobře, s hodnocením trochu váhám. Ona vlastně zahrnuje dva příběhy - ten lučištníka Gwilta a malé Pendy se mi líbil a četla jsem ho jedním dechem. Pak se jim prolínal příběh majitelky hradu Maud a ten už mi nesedl. Jednak mi byla Maud nesympatická, neboť skoro nikoho neměla ráda a pak bylo očividné, do koho se zamiluje a jak to skončí. A já nemám ráda knížky, kdy dopředu vím, jak dopadnou. Ale jako oddechovku s klidem doporučuji.
nie je to sice to najlepsie od Franklinovej, no myslim, ze kniha si zasluzi lepsie hodnotenia, nez momentalne ma ...je to prijemna oddychovka, dobre sa cita, 2. polovica knihy ma slusny spad a musim povedat, ze hlavne hrdinky mi boli celkom sympaticke ...
Že nemám čekat mnoho, jsem věděla už od začátku. Ale že mé už tak nízké očekávání bude ve výsledku zklamáno... to jsem opravdu nepředpokládala. Příběh mě začal zajímat až těsně před polovinou (jinou knihu bych už dávno odložila), a i tak mě neupoutal natolik, abych každou volnou chvilku trávila s knížkou v ruce a hořela zvědavostí, jak to dopadne. Škoda. A já se tak těšila.
Dlouho trvalo, než jsem se naladil na vlnu autorčina vyprávění. Až někde za polovinou jsem získal pocit vytažení do děje. Ale i tak mi přišel děj tak nějak snový, pomalu plynoucí až ke šťastnému konci, který jakoby přišel z pohádky. A žili šťastně až do vypravěčovy smrti...
Chvíli jsem se rozmýšlela mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Nakonec jsem dala tři. V knize mi chyběla hloubka, promyšlenost, jiskra, která by mě na konci donutila říct, to je ale dobrý příběh, protože námět knihy je opravdu dobrý, jen to provedení pokulhává. Nějaké to napětí, pevné základy.
Nevím jestli je to překladem, ale například výraz "skvělý páreček" mi nepřijde jako výraz správný výraz do období, ve kterém se příběh odehrává.
Bohužel tu nejedeme na 10 hvězdiček, takže hodnocení jsem krapet nadnesla - 70%
V první řadě jsem se musela odprostit od toho, že by kniha byla dílem Franklinové. Na stylistice je znát, že už ji psala především její dcera Samantha Normanová.
Jedná se vcelku o jednoduchý přímočarý příběh, vyprávěný ze tří pohledů - umírajícího opata, Maud - majitelky hradu Kenniford a malé lučištnice Pendy. Sice se příběh odehrává v dobách války o korunu mezi Štěpánem a Matyldou, ale tato válka je použita spíše jako kulisa pro příběhy "obyčejných" lidí, kterých se dotýkala. Čtení ubíhalo rychle, postavy mi byly sympatické, ale bohužel mi tu "cosi" chybělo. Možná plochost vyjadřovaných emocí - a svým způsobem až příliš utopický konec. Ale vcelku vzato - příjemné odpočinkové čtení na jedno odpoledne (pokud na to máte čas) :o)
Jedna z mých nejoblíbenějších autorek, nicméně kniha mě dost zklamala - a to jsem se na ní tak těšila.
Trvalo mi docela dlouho, než jsem se začetl, nevím, jestli to bylo překladem, nebo mým současným nenaladěným čtenářským rozpoložením, ale jsem rád, že jsem dočetl, i když jiné historické romány se mi líbily více.
Napínavá kniha od začátku až do konce, díkybohu i bez nějakého velkého líčení drsných scén.