Statečný život a tajemná smrt podplukovníka Sochora
Karel Richter
Unikátní pohled do zákulisí bojů našich vojáků na východní frontě. Životní příběh jednoho z těchto legendárních hrdinů-podplukovníka Antonína Sochora - se v padesátých letech za záhadných okolností tragicky uzavírá. Byla to nešťastná náhoda nebo úkladná vražda? Životní příběh Antonína Sochora, jednoho z pěti Čechoslováků vyznamenaných nejvyšším sovětským vyznamenáním Zlatou hvězdou hrdiny SSSR (udělovaným současně s Leninovým řádem) autor zpracoval někdy v roce 1984 na výzvu tehdejšího vojenského nakladatelství Naše vojsko. Neocenitelnou pomoc autorovi ve shromažďování podkladového materiálu poskytl kolega a přítel Vlastimil Kožnar, tehdy byl v knize uveden jako spoluautor, i když nešlo o spoluautorství ve smyslu litery zákona. Po pětadvaceti letech od vydání knihy Nepřítel na dosah se Karel Richter vrací k Sochorovu životopisu, aby s odstupem času, který logikou společenského vývoje dospěl k nastolení demokratických poměrů, využil možnosti říci naplno, co tenkrát mohlo být jen opatrně naznačeno v povinném rozmezí stanovených ideologických norem i dobově podmíněných názorových omylů nebo co muselo být zamlčeno. První vydání.... celý text
Přidat komentář
Menší kniha o hrdinovi SSSR Antonínu Sochorovi. Doporučuji všem, kteří se zajímají o naše vojenské dějiny.
Dobře napsaná kniha,jak je ostatně u autora zvykem.Kniha je doplněná o některá fakta,která dříve nebyla zveřejněna.Určitě se k ní vrátím.
Autor splatil svůj dluh minulosti, tímto vydáním knihy uvedl na pravou míru dezinformace, které byl "nucen" napsat v dobách hlubokého komunismu v knize "Nepřítel na dosah" - v které popsal osudy A. Sochora tak, jak si to přála KSČ.
Ke knize - celkově výborně odvedená práce, jak je od autora zvykem, možná někdy příliš málo literatury faktu a moc květnatých a smyšlených věcí kolem skutečných osudů hrdinů knihy - na druhou stranu autor se výborně vžívá do situací osob a reaguje i třeba popisem počasí a situací - jak si zkušený autor myslí, že to skutečně bylo - předpokládám, že odhad u takto zkušeného autora se blíží 80%. Mě osobně to při četbě tvořilo souvislý a smysluplný celek - takže palec nahoru.
Knihu oživjí vzpomínky Sergeje Petrase a dalších veteránů - Sochorových kolegů z těchto bojů.
Jediné co si myslím, že bylo trošku jinak než je popsáno nebo vůběc nezmíněno v knize je péče o naši jednotku v SSSR - po celou dobu není zmíněno nic o zásobovacích problémech atd. - myslím, že občas byl s proviantem a dalšími věcmi problém.....
Jinak autor pravdivě popisuje i nesnadnou politickou situaci jednotky, kdy velitel Svoboda pochopil, že pokud má být jednotka rusy vyzbrojena a platná přímo na frontě, tak musí být kontrolována komunisty jak ruskými tak československými uvnitř jednotky. Svoboda tak postupně přešel v jakéhosi sluhu komunistů v jednotce, která by měla být apolytická - na druhou stranu, lze mu to vyčítat? - osobně si myslím, že v jeho situaci neměl bohužel na výběr....
Podle mého názoru by rusové naše nevyzbrojili a nenechali bojovat, kdyby vedení jednotky tvrdě prosazovalo příkazy z Londýna... Je tu zmíněna i problematika podkarpatkých rusínů, kdy jeden z nich po propuštění z gulagů důvěrně hovořil s A. Sochorem (protože věděl, že Sochorova žena - ruská češka si prošla gulagem také) a řekl mu, že kdyby se k nim rusové v zajetí chovali jako k lidem, mohli by postavit celou čs. divizi, bohužel v podmínkách gulagu jich přežila sotva třetina....
V závěru knihy je hezky popsáno, jak po válce postupně rostl vliv komunistů a Ti si bohužel vzali příklad z toho jak to fungovalo v SSSR - pár idiotů (bývalí spolubojovník Reicin) likvidovalo jemu nepohodlné bývalé spolubojovníky z jednotky (Píka atd.) v podstatě pro nic.... přesně jako v SSSR (gulagy, NKVD). Autor dokonce popisuje přímou rozmluvu Sochora s Reicinem (zřejmě tak jak si to představil autor), kdy Sochor jako vážený a osvědčený bojovník Reicinovi tyká a vyčítá mu soudy s bývalými kamarády z fronty - Reicin reaguje podrážděně slovy, že i hrdina jako Sochor si ho nemůže dovolit kritizovat.
Krátce na to najde po noční cestě Sochor díry po kulkách v kapotě služebního auta.
Začne s sebou vozit samopal... nakonec umírá za podezřelých okolností v noci v prostoru vojenského cvičiště při nehodě (jedniný zraněný na místě spolujezdce, oba řidiči a ostatní účastníci v pořádku). Řidič náklaďáku záhy po zatčení mizí v zahraničí - další stopy nejsou a fantazie může pracovat naplno....
Krásně napsaná kniha jak to asi tenrát bylo, bohužel z počátečního boje všech zůčastněných za svobodu se naše jednotka dostala do komunistického područí - takže opět bez svobody....ale to už všichni známe.... těžké dnes posuzovat, v knize je zmíněna jedna věc, která asi symbolizuje jak to tenkrát bylo - nějaký vyšší velitel ruské armády na protesty čs. důstojníků proti rostoucímu vlivu komunistů po válce bez okolků řekl: "uvědomte si, že hranice československa zaplatilo životem 160 tisíc ruských vojáků" - jak by jste na tohle reagovali, kdyby jste byli při tom?? Podle mého na tohle nelze reagovat, bohužel SSSR s námi tenkrát nehrál čistou hru a v podstatě si po válce udělal co chtěl - a lidi, kteří to pro něj u nás dělali a zašpinili si ruce od krve by našel vždy (bohužel).... Jak píše autor, tenkrát stačilo vyjádřit demokratickou myšlenku nebo se lišit - a šli po Vás.....
Závěr - krásně popsaná krutost bojů na východní frontě, láska jednoho vojáka, rozčarování hrdinů po válce - knihu doporučuji přečíst!
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) osudy lidí osobnosti 1. československý armádní sbor
Autorovy další knížky
1994 | Sudety |
2003 | Přes krvavé řeky |
2000 | Princ Evžen Savojský - pán bitevních polí |
2012 | Hannibal před branami: Kartágo proti Římu 218-202 př. n. l. |
1991 | Případ generála Vlasova |
Můj nejoblíbenější příslušník naší armády v SSSR. Cokoliv čtete o bojích našich vojáků na východě, vždy se tam nějak mihne Sochor nebo jeho jednotka samopalníků. Neuvěřitelná osobnost, skromný, odvážný chlapík, který je dnes dost neznámým. O něm by se měly naše děti učit. Díky životu v Sudetech poznal, co jsou Němci zač a po válce i komunisté. Knížečka je velmi sympatická a psaná poutavým jazykem. Díky němu dostal můj syn křestní jméno Antonín!