Statky-zmätky a iné
Jozef Gregor Tajovský (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/444142/bmid_statky-zmatky-a-ine-0Me-444142.jpeg
3
59
59
Šťastie sa neskrýva v majetku, ale v láske. Pre niektorých sú však „statky“ – majetky a vidina veľkého bohatstva na prvom mieste. Dohadovanie pre všetky strany „výhodného“ sobáša so sebou prináša smutno-smiešne situácie a poukazuje na to, ako posadnutosť hromadením majetku ničí medziľudské vzťahy. Tajovského texty, ktoré uverejňujeme v tomto výbere, vychádzajú z vydania jeho Spisov, ktoré vydávalo vydavateľstvo Tatran v rokoch 1953–1958. Zvyšné časti (kritiky, spomienky) vyšli v zborníku Tajovský v kritike a spomienkach, Tatran 1956. Citát na prvej strane knihy je z autorovho listu Hane Lilgovej (vtedy ešte snúbenice, neskôr manželke J. G. Tajovského) 5. decembra 1906. Digitalizovaná podoba původní publikace: Jozef Gregor Tajovský Statky-zmätky a iné. Tatran Bratislava. 1973. 316. Daniel Šulc zostavil.... celý text
Přidat komentář
Statky-zmätky sú zaujímavým dielom a podarenou drámou. Má to výstižnú myšlienku a pre mňa osobne nečakaný koniec.
Kniha obsahuje okrem Statkov-zmätkov aj dve jednoaktovky Matka a Hriech pár poviedok. A práve tie jednoaktovky by si zaslúžili väčšiu pozornosť. Sú krátke a aktuálne i dnes.
Prečítané ako tzv. povinné čítanie na ZŠ, keď po Shakespearovi a iných velikánoch svetového divadla prišli na rad aj naši, slovenskí dramatici. Páčilo sa mi to vtedy, pamätám si dobre, hoci drámu v knižnej podobe nevyhľadávam.
Autorovy další knížky
| 1990 |  Horký chlieb |
| 1973 |  Statky-zmätky a iné |
| 2004 | Maco Mlieč a iné |
| 1951 | Do konca (výbor) |
| 1946 | Mamka Pôstková (výbor) |
Co říct k divadelní hře, zabývající se tahanicemi o majetek kdesi v „Horném Dolném“? Domluvená svatba, která končí fiaskem a druhý pokus získat statky bezdětných starých manželů… ostatně nebudu prozrazovat, k jakým zauzlením Jozef Tajovský své hrdiny dovedl. Hru jsem četl v originále a přiznávám bez mučení, že to byla darda jako hrom. S onou krajovou vesnickou staroslovenštinou jsem zápasil tak, že se mi až uzlovalo centrum řeči a číst to nahlas, musel bych nejspíš na logopedii. Zápletka příběhu je samozřejmě prostoduše jednoduchá, přičemž minimálně z poloviny je to vlastně jen jedna velká a nekonečná hádka jednoho s druhým, třetím, pátým… a pak zase znovu do kříže a ještě jednou dokola. Přestože v závěru nadobude hra poměrně dramatických okamžiků, v knižním zpracování zůstává přece jen hodně suchopárná. Mělo tam snad být i něco o lásce, ale já ji tam bohužel nikde nenašel. Přes všechnu snahu se začíst a překonat ony olbřímí těžkosti s porozuměním jazyku jsem vyšel naprázdno a žádný uchvacující pocit jsem si z tohoto textu neodnesl.