Štatl za Husáka
Jana Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/163504/bmid_statl-za-husaka-163504.jpg
4
23
23
Štatl je v tuzemsku jen jeden – město Brno. A za Husáka – to bylo období, kdy dělat kariéru znamenalo vlastnit rudou knížku neboli být členem totalitní KSČ. Na opačné straně bujel život těch, kteří si hodlali uhájit co nejvíce osobní svobody – a tato kniha dokládá její velkou rozmanitost. Vzpomínky na brněnské hospody, štatlaře neboli brněnské máničky, kulturní aktivity, známé postavičky, příhody, události i fenomény doby jsou opravdu živé, protože autorka mnohé z toho osobně zažila. S početným zástupem pamětníků zachycuje i brněnské volby, kolejní život, večírky, nezávislou kulturu, ale také specifické lokality jako třeba výstaviště, Kamenku, Svoboďák či Prygl. Kniha s desítkami dobových fotografií vznikla na základě seriálu brněnské přílohy deníku MF DNES, který se u čtenářů setkal s výjimečným ohlasem. V dětství se můžeme účastnit jen takových lampionových průvodů, jaké právě chodí. Tak to říká Ludvík Vaculík a potvrzuje zkušenost nás, kteří jsme vyrůstali za normalizace, doby nikterak normální. Ale jediné, kterou jsme měli k dispozici. A tak se i v Brně adorovalo a vítalo každé volnější společenství, událost, akce nebo nesehnatelná deska či knížka, jak se to v době dnešní bezbřehé volnosti už nestává. Na druhé straně tu lidé za své názory trpěli a jejich děti nemohly studovat vysněné školy. Ale hlavně ta obecná lež, která lámala hřbety lidí zejména u takzvaných voleb, byla bezmezně ohavná, ubohá a zhoubná. Jenomže se to dělo za našeho jediného mládí. Jiné nemáme a nikdy mít nebudeme. Jana Soukupová... celý text
Přidat komentář
Pro Brňáka dřívějšího data narození přitažlivé čtení o čase, který sám žil. Bezvadné fotky, vzpomínky všeho druhu, zmínky o známém i neznámém, známých i neznámých.
Vyhovovalo mi, že se volně přeskakuje ze vzpomínky na vzpomínku, z tématu na téma.
"Štatl" je autorčin pohled i paměťový zásobník, asi bych uvítala, kdyby se něco z prostoru daného kterési hojně zmiňované postavě dostalo dalším nepominutelným, ale ráda jsem přijala knížku tak, jak je. Bavilo mě to.
... V dětství se můžeme účastnit jen takových lampionových průvodů, jaké právě chodí. Tak to říká Ludvík Vaculík a potvrzuje zkušenost nás, kteří jsme vyrůstali za normalizace, doby nikterak normální. Ale jediné, kterou jsme v mládí měli k dispozici...
Kniha je o svérázných figurkách, přezdívkách, chlastu, drogách, muzice, oblečení, odporu k režimu...
Nejenom ve městech, ale na každé dědině najdete takové figury. U nás bydlel jeden vertikálně nevýrazný člověk s velkou hlavou, kterému se říkalo „Rád by žral“. Dokonce za ním přijeli vědci a přemlouvali ho, aby jim po smrti hlavu daroval. Jinému, když k němu měla po pařbě druhý den manželka proslov říkávala: „...tatínko, tes včerá klupétl". A například dnes šla kolem našeho baráku jedna dáma v zimní bundě a s pletenou čepicí na hlavě...
Zpět ke knize. Samozřejmě, těch figur bylo a je tolik, že některé se do knihy nedostaly a jde o subjektivní výběr. Přesto si nemyslím, že je to kniha povrchní a pro lidi, kteří nejsou s Brnem přímo spojení přináší dostatek nových informací. Děkuji za takovou knihu!
Autorka zjevne stale zije v minulosti, ze ktere se ne a ne vyhrabat. Kniha pekna, pro brnaky zajimava, ale povrchni. Pokud pise z vlastni zkusenosti, mohla pridat trochu hloubku, skoda. Ale fotky hezke!
Jako tohle mne fakt zklamalo. Povrchní povídání o věcech, jež by vyžadovaly hlubší vhled a hlavně propojení jednotlivých lidí a aktivit, kde třeba legendární černohorská pivnice je zmíněna jen na jednom řádku, a kde se třeba vůbec, ale vůbec nic nedočtete o Koťákovi, Janě Matysové, Milanu Černohousovi, Honzovi Millonigovi, páteru Veškrnovi apod. Je to příjemná kniha k vyvolání vzpomínek, ale kromě mnoha známých a veřejně dostupných věcí toho žel moc nenabídne.
Kniha dobrá zvlášť když jsme par lidi osobne znal a zazil s nimi spoustu srandy pěkný čtení a u mne i vzpomínkový
Skvělá kniha a svým způsobem o skvělých lidech. Brněnskou scénu mám odjakživa ráda a pro mně je to město prokletých a zatracených, ale neuvěřitelně geniálních a rázovitých osobností. Každé město i kdejaká víska má či měla své máničky a mě tito lidé nepřestali fascinovat dodnes.
Docela to sedí, v kapitole o modré knížce jsem se docela poznal... I ty doktory jsem viděl osobně.
Hodnotím knihu spíš pozitivně, i když je v ní spousta vynechávek a nepřesností. Kam zmizely například takové rázovité postavy jako Šulináč nebo Tonda Bureš? Rovněž o zhůvěřilém zdravotnictví a úplatky beroucích doktorech ani zmínky.
Jedna osobní příhoda z výstaviště: Konala se Salima (asi 1980?), kdy jsme jako kluci zahlédli mezi stánky kráčejícího majora Zemana (J.Brabce). Seriál byl tehdy velice populární a on před námi utíkal, v rukou 4 nadité kabely igelitky, ve tváři červený jako rak...
Ještě malou připomínku - spíš pro autorku: Je fakt, že u vojenského odvodu jsem tím vyhrožoval, ale ve skutečnosti jsem nikoho nezastřelil! Ostatně, na pravou míru to uvádím zde v blogu:
http://www.databazeknih.cz/blog/nejzadanejsi-knizka-normalizace-384
Spíše lokální. Pro ostatní nemající ke Štatlu žádný vztah (nikomu nic nevytýkám) zřejmě nezajímavé a nic neříkající. Já se ovšem bavil královsky.
Autorovy další knížky
| 2013 |  Štatl za Husáka |
| 1996 |  Věc: Marta Chadimová |
| 2011 | Nepoddajní aneb Nešlo to jinak |
| 1994 |  Kdo na Hradčanech zraje pro peklo |
| 1998 | Dávnověk |
Bydlím kousek od Štatlu a jsem jedno z Husákových dětí.... Zajímavá vzpomínková kniha na život ve Štatlu v období 1975 - 1989. Jsem překvapená kolik věcí mělo Brno dřív než Praha. Ale určitě knížku víc ocení a užijí praví Brňáci a starší ročníky než jsem já