Státní zastupitelství ve světle proměn. Drama o čtyřech dějstvích
Jan Lata
Transformace justice patří mezi nejvýznamnější změny, k nimž v Československu po sametové revoluci dojít. Klíčovou se v tomto směru stala proměna prokuratury na státní zastupitelství.Ve své knize se autor zamýšlí nad bouřlivým vývojem státního zastupitelství v uplynulém čtvrtstoletí. Vedle procesu proměny prokuratury na státní zastupitelství a souvisejících legislativních otázek, které doprovázely polistopadovou diskusi o směřování státního zastupitelství a jeho místu ve strukturách justice, autor popisuje zásadní milníky v tomto vývoji. Připomíná mimo jiné i známé mediální kauzy („justiční mafie, katarský princ, David Rath, Nagyagate“ ad.), stejně jako některé osobnosti české justice i politiky, které zasáhly do diskusí o struktuře a fungování státního zastupitelství. Zastavuje se tak nad působením Marie Benešové, Pavla Němce, Otakara Motejla, Renaty Vesecké, Vlastimila Rampuly, Pavla Zemana, Lenky Bradáčové a dalších. Podrobně se věnuje zejména působení Renaty Vesecké ve funkci nejvyšší státní zástupkyně, jejíž problematické kroky vzbudily mezi státními zástupci nebývalý odpor, jenž nakonec přispěl k jejímu odvolání a emancipaci státního zastupitelství od světa politiky.... celý text
Přidat komentář
Autorovy knížky
2016 | Státní zastupitelství ve světle proměn. Drama o čtyřech dějstvích |
Autor příběh státního zastupitelství přirovnává k divadelnímu dramatu. V devadesátých letech bojovalo o důstojné postavení v justičním systému, což se nakonec podařilo v roce 2001 díky velké reformě trestního procesu. Poté ale přišla kolize, když ministr spravedlnosti Pavel Němec v roce 2005 zasáhl do kauzy „katarského prince“. Využil paragrafu, že šéf resortu může předat trestní věc do ciziny. Bylo to poprvé, co se tak stalo, navíc bez návrhu či souhlasu soudu. Proti se ostře ohradila nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová, ministrův postup ale nakonec potvrdil Nejvyšší soud. Jeho místopředseda Pavel Kučera přitom ještě před verdiktem v odborném tisku vyslovil svůj názor, že Němcův postup byl správný. Lata toto jednání zpětně považuje za „skandální“. Podivné vztahy mezi Pavlem Němcem a Pavlem Kučerou se pak naplno ukázaly v kauze vicepremiéra Jiřího Čunka. Dvojice si tehdy udělala výlet do Ostravy za tamní šéfžalobkyní Zlatuší Andělovou, aby s ní prodiskutovali, jak se kauza vyvíjí. Ve snahách ji ovlivnit pokračovali tak dlouho, až si vysloužili přízvisko „justiční mafie“, které jim už nikdy nikdo neodpáře. Latova kniha není zdaleka jen o těchto dvou kauzách. Autor je ale vylíčil tak detailně a plasticky, že čtenář jen nevěřícně kroutí hlavou, jak něco takového bylo ještě před několika málo lety v české justici možné.