Stavitelé světa
Paul-Jean Hérault
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/109616/stavitele-sveta-109616.jpg
3
23
23
Po vzájemném zničení Země a Marsu se v záchranných kapslích zachránili jen dva lidé. Byli v hibernaci, a počítač je měl probudit až dosáhnou obyvatelné planety. Jeden z nich, logistik Cal, se tak dostal k planetě s poměrně primitivními obyvateli, které pomohl na vyšší úroveň. Po čase však najde základnu dávno zaniklé vyspělé civilizace, a tam se nechá hibernovat do doby, kdy bude ohrožen jím zadaný směr vývoje zdejších lidí. A jeho probuzením začíná tento román… Logistik Cal prchne ze Země těsně před jejím zničením. Probere se na neznámé planetě, kde objeví tajnou základnu zaniklé civilizace. Pomocí řízeného spánku má několik set let na to, aby upravil místní primitivní civilizaci podle svých představ na ideální společnost. Základna, která ho uznala za svého pána, mu pomáhá špičkovou technikou. Při hře na boha si ale neuvědomuje, že je pořád člověk, se všemi svými vlastnostmi, poznává lásku, přátelství i nenávist a jeho úkol není vůbec jednoduchý.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1992 , NajádaOriginální název:
Les Bâtisseurs du monde, 1976
více info...
Přidat komentář
Už od počátku mi vyprávění přišlo jako náběh k mnohosvazkovému dílu typu Nadace nebo Hra o trůny, ale zdá se, že tomu tak není. Výborný námět, ale pravděpodobně by potřeboval schopnějšího autora. U klíčových scén nenachází jiné řešení než masakr nepřátel a nakonec zakládá tajný spolek ve stylu svobodných zednářů, který má dohlížet na vývoj světa, no fuj. Skoro mě mrzí, že Hérault nerozvinul některé dobré náměty do šíře, omezil se prostě na anti-fanatické konstatování, přičemž ho promítá pouze do náboženství, jako by se jen ono vyznačovalo fanatismem. Námět by unesl v prvním nástřelu nejmíň 300-400 stran a mnoho následných dílů. Škoda. Takto je to jen taková odpočinková četba na dva večery.
První díl jsem nečetla, na knihu jsem narazila náhodou a vybrala jsem si ji hlavně kvůli čtenářské výzvě. Sci-fi není zrovna můj oblíbený žánr a i přes poměrně zajímavé téma jsem se nedokázala pro knihu správně nadchnout.
Stavitelé světa mě upoutali o pár chlupů víc než Štěně. Především díky právě o těch pár chlupů propracovanějšímu hlavnímu hrdinovi Calovi. Tentokrát je autor anti-fanatický a anti-náboženský. Příběh je velmi jednoduchý, průběh hladký, osudový zvrat je přítomen všehovšudy jeden a to ještě proto, že ho autor vlastně potřeboval k uzavření příběhu. Cal vybavený armádou robotů je neporazitelný, je to vlastně knížka, jejímž hlavním hrdinou je "deus ex machina". Autor se drží představy světa kontrolovaného počítačem řízeného moudrým člověkem a jím založeným tajným řádem. Takže vlastně hrozná představa.
Zarážející na knize je, že na začátku žijí domorodci v matriarchátu a když je později Cal zachraňuje, pobuřuje ho sice, že byla zavedena manželství na celý život a ženy jsou v domácnostech, ale v rámci záchrany žádnou rovnoprávnost nezavádí. Vlastně jsou konkrétně zmiňovány v celé knize jen dvě ženy, a to v obou případech proto, aby měl hrdina prostor pro milostnou zápletku. Po této stránce to autor vyloženě zbabral.
Za mě to tehdy bylo perfektní dobrodružství. Akční, promyšlené... Výrazně lepší, než Planety smrti od Harry Harrisona, kterým je to trochu podobné. Smutné je, že se jedná o druhý díl sedmidílné série...