Štědrovečerní koťátko
James Herriot (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/112014/bmid_stedrovecerni-kotatko-ReU-112014.png
5
89
89
Vyprávění o koťátku, které jeho toulavá maminka přinesla o Vánocích do domu jedné laskavé paní. Dům laskavé paní Pickeringové navštěvuje hezká toulavá kočička. Jednou o vánočních svátcích přinese své koťátko paní do domu a zakrátko umírá. Paní domu je velmi dajata, ale ví, že kočička ji měla natolik ráda, že jí svěřila své koťátko do opatrování...... celý text
Literatura světová Příroda, zvířata Pro děti a mládež
Vydáno: 1997 , AmetystOriginální název:
The Christmas Day Kitten, 1986
více info...
Přidat komentář
Krátký příběh, co Vás chytí za srdce. Tak jednoduché a přitom tak příjemné. To je prostě pan Herriot. :)
Krásné vánoční pohlazení po čtenářské duši s nádhernými ilustracemi. I když se jedná o kraťoučké zimní i trochu smutné vyprávění o kočce Debince, zanechá stopu laskavosti a přívětivosti.
Velmi krátký příběh záhadné toulavé kočičky a jednoho nečekaného vánočního překvapení.
Něžné ilustrace vykouzlí spolu se slovy tu pravou atmosféru Vánoc.
Pan spisovatel vypravěčským talentem přiblížil mnoha lidem nelehkou práci veterináře. Doporučuji celé jeho dílo. Čte se neuvěřitelně lehce a v duši zůstává po dočtení teplo, což se o mnohých současných knihách říci nedá. Doufám, že své čtenáře si jeho knihy najdou i v dalších generacích.
Krásný vánoční kočičí příběh. I slzička mi ukápla. Asi proto, že kočičky jsou moje velké lásky a chlupaté kamarádky.
O Vánočním koťátku jsem slyšela poprvé před několika lety. Kolegyně z knihovny o něm vyprávěla na jednom semináři a neubránila se slzám. Ze semináře mi zůstalo v paměti pouze Vánoční koťátko. Když po něm dcera šáhla v knihovně, tak jsem tušila, že to bude smutné čtení… Krásně napsané, emoce se mnou cloumaly, taky bych si chtěla posedět u krbu jako Debinka, paní Pickeringová musela být úžasná žena, … Dojemné, plné naděje a lásky ke zvířatům, ale i k lidem. Ochota J. Herriota je obdivuhodná. Četly jsme s dcerou několikrát, máme ji půjčenou už podruhé z knihovny a pořád má to správné kouzlo. Ilustrace Ruth Brownové důstojně dokreslují příběh, dodávají mu tu pravou atmosféru.
V páté třídě, kdy jsme si měli vést čtenářský deník, jsem do něj s potěšením zařadila Štědrovečerní koťátko. A do kolonky „proč jsem četl(a) tuto knihu" jsem furiantsky napsala: „Protože je prostě nádherná.", místo abych svůj výběr obsáhle zdůvodňovala.
Vyhradila jsem knížce čestné místo ve svojí dospělé knihovně. Její atmosféra (baseti s krhavým očima se vyhřívají před krbem), citlivost (hubená kočička venku na sněhu), smutek a závěrečná naděje z ní dělají jeden z nejkouzelnějších příběhů, které jsem jako dítě četla.
O mnoho let později jsem četla o tom, jak se James Herriot se svou ženou ujali napůl toulavých koček, Ginny a Ollyho, a nemohla jsem si nepřipomenout Štědrovečerní koťátko.
Četla jsem ji svemu miminku a brečela jsem jak Alík....ale Herriota mám ráda, takže pro milovníky zvířátek a kočiček skvělý. Útlá knížka na jeden krásný Vánoční večer.
Tohle bylo neskutečně roztomilé čtení, takové pohlazení pro duši. Velmi se hodí přečíst si právě o Vánocích. Je to příjemná jednohubka, u které se potěší jak dospělý, tak dítě. Je to sice trochu smutné, ale i tak kouzelné a na tváři to nakonec přece jen vykouzlí úsměv. Moc pěkné. :-)
Herriota miluju, ale jsem ráda, že tuhle kníku jsem dceři četla ve věku, kdy ji zajímaly spíš jen obrázky. Já jako malá knížky, kde kdokoli umřel, nenáviděla. Takže možná je to pokrytecké, ale pro děti bych chtěla knížky s bezvýhradnými happyendy :)
K mé radosti jsem se dostala na zahraniční stáž do Řecké Thessaloniki a mimo učení českého jazyka děti z řecko-českých rodin, jsem se zapojila do recenzí knížek české knihovničky, která se tu pomalu rozrůstá :-)
A zde je moje recenze na tuto knihu:
Pro milovníky kočičí říše, je tu knížka Štědrovečerní koťátko, která může nejmenším dětem pomoci procvičit si čtenářské dovednosti díky velkým písmenům. Velmi ale dětské čtenáře zaujmou i barevné kresby, kterých je v knížce plno na každé stránce.
Příběh vypráví zvěrolékař, který na jedné své lékařské návštěvě u moc milé paní spatří toulavou kočku. Ta se vždy chvíli ohřeje u krbu a za pár minut už mizí ve vysoké trávě. Když tu jednou nepřijde k paní sama, ale přivede si malé koťátko. A co bylo potom?
Nádherná knížka, která pohladí po duši.. I když je asi spíše pro děti, ráda jsem si ji přečetla.. Bavila mě, byla to taková chvilková záležitost.. Jinak příběh velice hezký.
Velice roztomilá a nádherně ilustrovaná povídka pro děti, která však rozněžní i starší čtenáře. Nemám co vytknout.
Krátký příběh s krásnými obrázky, chutná jednohubka vhodná i pro čtění s dětmi v čase Vánoc.
Autorovy další knížky
| 1981 |  Když se zvěrolékař ožení |
| 1991 | Zvěrolékař mezi nebem a zemí |
| 1993 | To by se zvěrolékaři stát nemělo. Díl 1. (Zvěrolékař na blatech) |
| 1995 | Zvěrolékař a psí historky |
| 1995 | Zvěrolékař a kočičí historky |
Jednoduché, milé, předvánoční. :-)