Stehlík
Donna Tartt
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/266927/bmid_stehlik-dM2-266927.jpg
4
530
530
O životním příběhu Theodora Deckera lze s trochou nadsázky říci, že je především příběhem osudových ztrát a nálezů – teroristický útok v newyorském Metropolitním muzeu umění jej v raném mládí připraví o milovanou matku, ale zároveň ho nečekanou shodou okolností učiní vlastníkem slavného díla holandského mistra Fabritia, obrazu nevyčíslitelné hodnoty zvaného Stehlík. Důsledky obou těchto událostí, společně s vlivem několika velmi rozdílných přátel – od Andyho, intelektuálního syna zámožné newyorské rodiny, přes dobromyslného postaršího starožitníka Hobieho až po živelného ukrajinského imigranta Borise –, odkloní Theův život směrem, o jakém se mu do té doby ani nesnilo, a neoddělitelně jej svážou nejen se světem umění, ale i se světem zločinu. Poslední román Donny Tarttové patří k nejzářivějším klenotům současné americké prózy: rozpoutal nefalšované čtenářské i kritické nadšení, získal Pulitzerovu cenu za rok 2014, literární kritici po celém světě se předhánějí v jeho chvále, nadšeně jej oceňuje Stephen King či Michelle Obamová… zkrátka a dobře: pokud hledáte velký americký román, který se navíc ještě skvěle čte, je pro vás Stehlík Donny Tarttové to pravé.... celý text
Přidat komentář
Kniha je ideální společnicí pro zimní večery, uvařte si hrnek čaje, připravte něco dobrého a ponořte se do dramatického příběhu Theodora Deckera. Tragická událost převrátí jeho život vzhůru nohama a Theo se ocitá na místech a mezi lidmi, o jakých by se mu ani nesnilo. Stovkami stránek čtenář proplouvá s lehkostí a svižně, nenajdete obšírné popisné pasáže ani zdlouhavé úvahy. Rozhodně se proto nelekejte rozsahu a velikosti románu, nudit se určitě nebudete.
Skvělá kniha. Důkladně promyšlená zápletka s obrazem, která je trvalou součástí děje, někdy hlavní, někdy vedlejší, ale pořád tam je a ovlivňuje jednání Thea od jeho 13 let po následujících - nevím přesně - 20 let. Jazykově bohatá a vymazlená (skvělý překlad Davida Petrů!), neuvěřitelné popisy obrazů, krajin, ale také pocitů a rozpoležení. Nejdřív mi bylo líto Stehlíka odložit a jít spát, když jsem se blížila ke konci, knihu jsem naopak odložila proto, aby mi ještě něco zbylo na další den. Pravdou je, že mě maximálně pohltila hlavně část Theova dětství, které se pod vlivem okolností proměnilo v překotné dospívání, které je vykresleno absolutně přesvědčivě, včetně veškerých absurdit, které ho provázejí. Četla jsem Theův deník a věřila mu každé slovo. Litovala jsem ho, bála se o něj, trpěla s ním. Druhá polovina knihy, tedy od prahu dospělosti dál, už není tak magická, ale stejně tak se stává "obyčejným" i jeho jeho dospělý život. Ke konci se děj promění téměř v thriller. Pro mě mohla Donna Tartt zkrátit část, kdy je Theo "uvězněný" v hotelovém pokoji, na druhou stranu, zpomalenost děje a jeho zdlouhavost odpovídá jeho pocitům, jejichž popisy mě trochu ubíjely, stejně jako Thea ubíjela jeho situace. Takže jsem se cítila podobně jako on - možná záměr? Spíš ne, ale byla jsem vyčerpaná téměř jako Theo. Dotažení celé zápletky je překvapivé a současně uvěřitelné. Super. Stehlík je poněkud objemná kniha, ale věřte, že se čte tak dobře, že vám to ani nepřijde.
Být kratší, vysloužila by si nejspíš 5 hvězd. První cca půlka knihy mě bavila náramně, vlastně asi do chvíle, než Theo dospěl. Jeho ztráta a to, kam ho zavál nelehký osud ve třinácti letech, bylo náramně popsáno, semtam až trhalo srdce. A ať se choval Theo, jak se choval, pořád se to dalo připsat jeho nepříliš lehkému vykročení na prahu puberty. To, jak mu bylo po ztrátě mámy, po té, co putoval z rodiny kamaráda k ne moc milovanému tatínkovi a vůbec celá tahle část, je autorkou nesmírně citlivě a silně vykreslena.
Jako dospělý mě ale Theo začal hodně štvát, autorka z něj udělala podivného patrona, který se pořádně neumí vyjádřit, většina jeho přímé řeči se skládá z jednoho slova a tří teček. V době Theovy dospělosti jsem se už občas přistihovala při tom, že by knížka mohla skončit a semtam mě moc nebavila. Vyústění zase nabralo vcelku grády, ale zase bych si odpustila závěrečné hrdinovo nihilistické vylévání se. Některé příběhy neunesou tak dlouhý rozsah a i Stehlíkovi by pomohlo krácení. Nicméně ta první část za to stojí, i za to občasné pomyšlení v druhé na to, že už by to mohlo pomalu skončit.
Donnu Tartt som už poznal, prečítal som si od nej Tajný príbeh, ktorý sa mi páčil a predpokladal som, že Stehlík by mohol byť minimálne tak dobrý...bol lepší...Rozhodne to nie je každodenná kniha, bol to zásah priamo do srdca...Na túto Donnu si treba dať určite veľký pozor, hm...škoda, že ešte nie je preložený jej druhý román, Little friend, dúfam, že to nebude dlho trvať a zjaví sa v obchodoch....v slovenskom preklade bolo značné množstvo preklepov a chýb, čo ma dosť iritovalo...bolo by zaujímavé a určite aj prospešné dať si ju ešte raz a v českom preklade, hm...
Nádherná kniha, silný a hluboký příběh, krásná práce s jazykem (chválím překlad), vychutnávala jsem si každé slovo. Nápad s obrazem, který hraje klíčovou roli v příběhu, je dokonalý. Pro mě i těch 750 stran bylo málo. Moje jediná výtka se týká závěru, který mi ke knize nepasoval, jako by ho psal někdo jiný. Přesto pro mě jedna z nejlepších knih.
Veliká spokojenost. Skoro je mi líto, že těch 730 stran skončilo. Zase jedna z knih, které se neženou jen za dějem. Dobře popsaná atmosféra New Yorku, Las Vegas, i té méně atraktivní strany. Perfektní vykreslení hrdiny Thea. Člověk mu chvíli fandí, chvíli ho má dost. Závěr trošku překotný, ale jednou a nějak to skončit muselo. Určitě se poohlédénu po dalších knihách autorky.
Už týdny se přemlouvám k tomu si vytvořit na Stehlíka názor... ja totiž vůbec nevím, co si o něm myslet... chvíli mě to bavilo a chvíli toho všeho bylo příliš... bohužel i přes obsáhlost příběhu... emoce mnou zahýbaly pouze v jednom jediném momentu a smrt tímto momentem nebyla... nešlo mi se do příběhu jakkoli ponořit... i přes tak náročná témata mi to chvílema přišlo jako zbytečné, ploché a překombinované sázení slov... škoda... velká škoda! Méně je prostě někdy opravdu více... chyběla mi tam ta naléhavost a fatalita...
Prvý dojem po prečítaní bol, že kniha nemusela byť až taká objemná a že som nepotrebovala všetky detaily závislosti protagonistov, či už na alkohole, liekoch či drogách iného typu. Pomohlo by to deju.
Začiatkom tohto leta som zaregistroval Donnu Tartt po prvý raz v spojení s Pulitzerovou cenou za rok 2014. V domácom kežmarskom kníhkupectve však Stehlíka ešte nemali. Chcel som sa o nej dozvedieť niečo viac, tak som začal hľadať. V knižnici som sa dostal k slovenskému prekladu z roku 1996 (jej debutu z r. 1992) s názvom Tajný Príbeh. Kniha oplývala chválou ako na prebale tak aj na amazon/e. Pustil som sa do nej aj keď detektívky nevyhľadávam a nie som ich fanúšik. Niektoré pasáže ma zaujali, no celkovo ma kniha veľmi neoslovila. Nad Stehlíkom som preto po jeho "príchode" do knihkupectva dlhšie uvažoval, no na koniec som si poňho zbehol.
Nečakal som až taký hútny text ale od spisovateľky, ktorá pracuje na svojich beletriách zhruba 10 rokov sa to očakávať môže, ba priam aj musí. Dej textu ma vtiahol do svojho príbehu skoro okamžite, a to mám na knihách a hlavne ich autoroch, ktorí bez okolkov idú k veci a vhupnú "dotoho" z prosta do prosta baví. (Mojou osobnou hranicou je 50 strán, ak ma po 50 stranách kniha nezaujme, mám veľký problém dotiahnuť čítanie do konca).
Po formálnej stránke (ako v prípade Tajného Príbehu) ide o päť o memoáre, spomienky prerozprávané v Stehlíkovi Theom.
Plynulosť textu však v slovenskom vydaní prerušujú preklepy - cca každých 10/15 strán... (poctivejšia korektúra textovým redaktorom, by knihe v celkovej plynulosti prospela). Veľmi pútave čítanie sa tak trochu vyparuje po príchode Thea do Las Vegas, kde ma dej celkom prestal baviť.
Krásne až čarovné sú však Tarttovej metafory a až magické opisy "účinkov" obrazu Stehlíka (mohlo by ich byť aj viac). Plus narážky na hlas ako médium emocionálneho vnútorného prežívania jednotlivých postáv, a ďalej vykresľovanie Theovho vnútorného sveta, jeho úzkostí z existenciálnych otrasov, nestálosti sú silné. Tieto pasáže dodávajú knihe hĺbku, ktorou ma jej autorka ku knihe intenzívne pútala.
Na druhej strane značné mínus pre mňa predstavuje krimi pasáž v Holandsku, kde sa podľa mňa Tarttova zbytočnými doslova "opakovačkami" zamotáva, a myslím si, že mohla kľúdne túto pasáž značnejšie skrátiť... aj po tejto krimi časti som jej čítanie knihy vypustil.. záverečných 24 strán som však zhltol s čarom a nadšením práve dnes. A práve vďaka tomuto záverečnému existenciálnemu ponoru mnou prebehlo priebežné rozhodnutie, že si dám niekedy Stehlíka pravdepodobne ešte raz. ..."keď nám konečne Boh sníme svoje ruky z očí a povje: Pozri!"
Tohle opravdu není odpočinková četba.
Je to příběh o ukradeném obrazu a "ztraceném" chlapci a mnoha špatných rozhodnutích, která v životě udělá. O vlivu špatných příkladů, traumatického zážitku, nepochopení okolí a nenaplněné lásky, i o vlivu umění na člověka.
Je to silný příběh a krásný obraz.
Tohle je velká kniha. Počtem stran i obsahem. Stehlík pro mě není odpočinková četba. Je to jedna z těch knih s atmosférou, která se kolem vás rozprostře tak, že i vaše dny v průběhu čtení ubíhají tak nějak v rytmu toho velkého příběhu.
Donna Tartt vytvořila skvělé postavy a umí krásné popisy míst, věcí a hlavně citů. A v průběhu té občasně statiky se jednou větou celý příběh posune do úplně jiných rovin.
Stehlík mě bolel a zůstává se mnou. Tak to s velkými knihami totiž je,
Česky vyjde na konci září a doufám, že se slušným překladem! Jinak se to celé rozpadne a to si Donna Tartt nezaslouží.
Líbil se mi nápad postavit děj celého románu na jednom obraze. Docela to funguje. Budiž, až na ten konec, který je už trochu přitažený za vlasy. Chvíli jsem se bála, aby odněkud nevyskočil James Bond a nezačal situaci rázně řešit. Tak naštěstí ne.
Co už jsem ocenila méně (ale to je asi můj osobní problém, uznávám) je fakt, že prostě feťáky ráda nemám, je mi úplně jedno, co je k tomu vede a nerada o nich čtu. Varování se ke mně dostalo pozdě.
V anglicky mluvících zemích kniha docela překvapivě vede žebříček nejčastěji nedočtených knih.
75 procent.
Stehlík
Není to špatný román, možná že v angličtině má své kouzlo, ale v češtině na mě ta první osoba s tisíci a tisíci "jsem" působí dost rozpačitě. Příběh samotný mě moc neoslovil, dost se vleče a často jsem přeskakoval celé stránky. Hlavní protagonista Theo se mi nedostal vůbec "pod kůži", stejně jako ostatní postavy. Snaha vystihnout rozpory současné americké společnosti není špatná, ale také nepřináší nic moc originálního a vesměs mi to všechno přišlo tak nějak strašně chtěné. Tarttová umí psát a klást slova za sebe, o tom žádná, některé popisy jsou opravdu vynikající, ale od románu čekám víc než záplavu pěkných popisů, encyklopedický výčet ve stylu kde je co a kdo je kdo, a postavy, které mi byly spíš protivné... (tak proč s nimi trávit čas?...) Dost přeceňovaný román jehož plus spatřuji v tom, že mě v těch pár dnech dokázal vždy krásně uspat. Jen je ještě potřeba zmínit, že toto hodnocení není k celému románu. Nedočetl jsem a ani se nechystám dočítat.
Osobně se mi ze současných takzvaně "velkých amerických románů", co vyšly v Argu, víc líbila Svoboda od Jonathana Franzena (viz můj komentář).