• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Donna Tartt

Tajná historie

„Velice zvláštní příběh. Zajímavá kombinace komentářů z filosofie a příběhů lidských slabostí. Čím více čtete, tím víc se noříte do příběhu plného zvratů, ani ne tak v událostech, jako v emocích,když aktérům ujíždí zem pod nohama. Jen hledíte a hádáte, z koho se vyklube padouch, z koho spíše troska než darebák, z koho oběť, kdo ještě zařve a jestli jim to nakonec projde. Rozhodně doporučuji,vtáhne vás to. Líbil se mi hodně i Stehlík, ačkoli byl úplně jiný.“... celý text
— pedroK

---

Tajný príbeh

„Kto hľadá príbeh spätý s gréckym pohanstvom na akademickej pôde v USA, ten môže knihu čítať od 170. strany (vydanie 2020), pretože všetko predtým je veľmi dlhá predohra. Mňa tých 170 strán nemrzí, ale zaobišiel by som sa bez nich. Postavy sú dobre opísané, dej je nepredvídateľný (hoci už na prvých stranách sa hovorí o vražde z konca knihy), takže ja som spokojný. K učeniu starovekej gréčtiny ma knihy nedonútila, ale z hľadiska pohanstva priniesla viacero zaujímavých postrehov.“... celý text
— Slavomír53

---

Stehlík

„Stehlík je román osudových ztrát..Theo a jeho život jakoby byli soukromé hřiště "pana Osudu", kde je všechno dovoleno. Na 730 stránkách sledujeme, jak Theo přichází o milované bytosti nebo alespoň lidi, které považuje za jakési jistoty, které by se jeho zraněné, labilní já mohlo držet. Den, kdy v muzeu bouchnou bomby, Theo ztrácí osobu nejdražší. Co hůř ale, v den výbuchu získává Stehlíka, který se stává otevřenou ranou, ze které bude mnoho let proudit stres a strach. Stehlíka, který ovlivní jeho kroky víc, než cokoli jiného. V Las Vegas Theo potká Borise, bezprizorního kluka, syna přistěhovalce. Boris, celou dobu velmi rozporuplná postava, Thea na jednu stranu okradl, naučil ho pít, krást a fetovat, na druhou stranu se stal jeho nejlepším přítelem, jakkoli paradoxně to zní. V době života v Las Vegas mu poskytoval to, co Theo potřeboval nejvíce, pozornost, oporu, bratrství, které mu jeho otec neposkytl ani vzdáleně. Po letech se díky Stehlíkovi znovu setkají a my znovu nevíme, co od Borise čekat, bude Theův přítel nebo ho podrazí? Naveze ho do problémů, aby pak pro něj riskoval život. A Theo se věčně potýká se ztrátami, jak lidí, tak Stehlíka, což vnímá o mnoho bolestněji. Na rozkolísané houpačce nejistot se nedokáže podržet stabilních postav, které mu osud jako náplast přihrál a bloudí údolím zmaru, smutku a depresí. Hledá spřízněnou ženu, ale nebojuje o ni, ačkoli čtenář by mu už kousek radosti tolik přál. Rozhodně zajímavá kniha, bohatá na krásné popisy citů a pocitů, vztahů k lidem i věcem a v neposlední řadě k osudu a spravedlnosti.“... celý text
— pedroK

---

---

Stehlík

„Předně obdivuju autorčin přehled v mnoha oblastech lidské činnosti, poradila si s truhlařinou, uměním, rozborem traumatu, dokonce zvládla se ctí i slovanské jazyky. Překvapily mě četné zmínky o Češích a Praze. Ale to, díky čemuž člověku ten román tak přiroste k srdci, je její neuvěřitelný talent popisu. Čehokoli. Pokud jde o mě, nejvíc jsem si užívala popisování Pippy, jak třeba působí její dotek, nebo jak to po ní voní v koupelně, nemohla jsem se toho nabažit, možná proto, že to byl popis milované bytosti. Nerozumím komentářům, jež označují Borise za špatného člověka, nemám pocit, že by Thea využíval, naopak by za něj položil život, takových přátel rozhodně není moc. Souhlasím se čtenářem Camelotem, že si kniha hraje na víc intelektuální, než ve skutečnosti je, na druhou stranu dokázala zprostředkovat hodnotu lidství a to, jaký smysl má v životě umění.“... celý text
— tereza0319

---

Stehlík

„Stehlík by mohl být (a samozřejmě je!) literární zážitek díky výjimečnému jazyku i tragickému, napínavému příběhu, ale ve skutečnosti je ještě něčím mnohem více - dokáže se dotknout čtenářova srdce stejně jako se Thea dotkl obraz Stehlíka. Jak už tu někdo psal, připadám si jako bych celý Theův život prožila já sama, když se bál, bála jsem se taky, když byl v depresi, byla jsem taky. Jsem ráda, že kniha je tak tlustá a plná zdánlivě nepodstatných dialogů či popisů, na 200 stranách by nebylo možné utvořit si k příběhu tak silný vztah. Tak nadšená jsem byla zatím snad jen z Malého života. Navíc je tu jedna z top negativních literárních postav, se kterými jsem měla tu čest se potkat, Boris- a takto ho hodnotím pro jeho divokou nepředvídatelnost. P.S. Někteří si tu stěžují na to, že množství drog a alkoholu, které postavy zvládnou zkonzumovat, je nereálné. Pak doporučuji autobiografii Matthewa Perryho, ono to totiž bohužel reálné je.“... celý text
— C.Skilark