C.Skilark
komentáře u knih
Já, robot
Isaac Asimov
Velmi příjemné překvapení - čekala jsem v podstatě čisté sci-fi a dostala jsem k tomu ještě humor a detektivku. Také jsem se trochu bála, že tak staré povídky nebudou mít dnes už takový dopad, ale jsou opravdu nadčasové a fandům žánru nelze než doporučit.
Stehlík
Donna Tartt
Stehlík by mohl být (a samozřejmě je!) literární zážitek díky výjimečnému jazyku i tragickému, napínavému příběhu, ale ve skutečnosti je ještě něčím mnohem více - dokáže se dotknout čtenářova srdce stejně jako se Thea dotkl obraz Stehlíka. Jak už tu někdo psal, připadám si jako bych celý Theův život prožila já sama, když se bál, bála jsem se taky, když byl v depresi, byla jsem taky. Jsem ráda, že kniha je tak tlustá a plná zdánlivě nepodstatných dialogů či popisů, na 200 stranách by nebylo možné utvořit si k příběhu tak silný vztah. Tak nadšená jsem byla zatím snad jen z Malého života. Navíc je tu jedna z top negativních literárních postav, se kterými jsem měla tu čest se potkat, Boris- a takto ho hodnotím pro jeho divokou nepředvídatelnost.
P.S. Někteří si tu stěžují na to, že množství drog a alkoholu, které postavy zvládnou zkonzumovat, je nereálné. Pak doporučuji autobiografii Matthewa Perryho, ono to totiž bohužel reálné je.
Muž, který spadl na Zemi
Walter Tevis
Ideální příklad toho, jak má vypadat mimozemské sci-fi. Tevis nepotřebuje létající talíře a hektolitry krve, aby na toto téma vystavěl funkční příběh. Stejně jako Zpěv drozda donutí k zamyšlení nad lidstvem, za což hodnotím vysoko.
Hlubina
Jozef Karika
Zajímavá kombinace Na smrt a Trhliny (no dobře spíše Strachu). Pro čtenáře hororu se nedá jinak než doporučit, Karika prostě umí psát tak, že člověk stránky hltá a nemůže knihu odložit. A na své si myslím přijdou milovníci mysteriózna i brutalit. Líbil se mi i konec, na který se tady v komentářích hodně nadává, protože mi evokoval mnou další oblíbený žánr, a to magický realismus. Co bych románu vytkla jako jediné, bylo zběsilé tempo hned na začátku, postrádala jsem postupné budování atmosféry, hrdina dorazil do města a takřka hned se všechno dělo, nebyl čas se rozkoukat...
Než vystydne káva
Tošikazu Kawaguči
Dlouho jsem nečetla tak plytký román. Nápad je perfektní, ale autor neumí vůbec psát, postavy jsou ploché, zápletky šablonovité, pořád opakuje stejné informace a neumí pracovat s nedořečeností...
Zvedá se vítr
Kateřina Surmanová
Opět skvělá! Úplně stejně jako autorčina prvotina ( a propojení s ní potěšilo). Autorka umí pracovat s hororovým žánrem na jedničku, bavila mě atmosféra z "To" (tyhle dětské party se nikdy neomrzí, jsou jako připomínání vlastního dětství, takže mě při čtení vždy potěší), propojení reálného řádění živlů s vymyšleným příběhem, spousta věcí na zamyšlení (atmosféra maloměsta, covid, dezinformace), ale i humor (např. Radek, který pořád jedl). A do toho nezaměnitelná a k dokonalosti vybroušená autorčina čeština. Má to všechno, co od tohoto žánru očekávám. A jsem moc ráda, že máme v Česku někoho takového, kdo dává život mysteriózním příběhům i v našich kulisách. (Bylo načase, už jsem toho Kariku Slovákům začínala závidět!)
Vzpomínky na úhoře
Anna Cima
Japonské reálie a mýty, motiv vody a úhořů, magický realismus, originální zápletka, kdy jsem se opravdu nechala jen vést příběhem a vůbec jsem netušila, kam mě autorka zavede, propojení různých žánrů, tři hlavní postavy, které jsou dokonale propracované, úžasné vyjadřovací prostředky, každý dialog mi zněl v uších, jakoby se postavy bavily přímo přede mnou, a každý detail románu mě bavil a to normálně nejsem fanda toho, když autor popisuje, jakou barvu má nábytek (původně jsem se lekla toho, jaká je to bichle a nakonec mě mrzelo, že není ještě delší). Pomalu se nezdráhám označit Vzpomínky na úhoře za nejlepší českou knihu, jakou jsem kdy četla. A marně přemýšlím nad tím, jak to jen Anna Cima dělá, že tak mladá píše jako Murakami. A těším se na další počin:)
Josefíně všichni lžou
Kateřina Pantovič
Autorka má svůj originální styl, což je skvělé. V knize je spousta myšlenek, na kterými se člověk pozastaví, a vtipných slovních obratů. Jen škoda, že kniha není delší. P.S. Potěšila zmínka o Nesnesitelné lehkosti bytí.
Skryté obrázky
Jason Rekulak
Většinou více či méně odhadnu, o co v příběhu jde. Minimálně ke konci knihy už mám zpravidla jasno. Tentokrát jsem byla vedle jak ta jedle i těsně před rozuzlením. Neměla jsem ani potuchy. Geniální!
Hotýlek
Alena Mornštajnová
Takové nemastné neslané, Mornštajnová umí určitě lépe. Chybělo tomu nějaké wow.
Historie včel
Maja Lunde
Zatím tři díly z klimatického kvarteta hodnotím pěti hvězdami (Historie včel, Modrá, Kůň Převalského), protože i když to má své mouchy (postavy stále podle stejné šablony ve všech dílech, někdy děj úplně neodsýpá), donutilo mě to k zamyšlení nad tím, jak se k přírodě chováme, a uvědomila jsem si díky tomu spoustu důležitých věcí. A za to patří spisovatelce poklona.
Odbočka v lesích
Kateřina Karolová
Takový ideální mix Trhliny a Blair Witch. Sice to tedy nepřináší nic nového na poli hororu, ale to vůbec nevadí, protože knižních hororů, a už vůbec českých, moc není, takže já to jedině kvituji, čtení jsem si užila. Hvězdu strhávám za postavy Karin a Laury, protože tohle "high school" rozdělení na královnu krásy a její ošklivou kamarádku po sto padesáté už mi leze krkem.
Šepot z lesa
Kateřina Surmanová
Slováci mají Kariku a i my máme konečně svého českého Stephena Kinga. Jsem nadšená a těším se na další knihy autorky.
Panny
Alex Michaelides
Po skvělé Mlčící pacientce jsem se na Panny těšila a přišlo zklamání. Přišlo mi, že autor si své první dílo detailně promyslel, ale u druhé knihy prostě potřeboval rychle napsat "další bestseller" a tak to nějak rychle splácal dohromady. Na psychothriller postavy ploché, a to včetně té hlavní - Mariany, některé vyloženě výplňkové (Henry, Clarissa...), spojení s řeckou mytologií chabé. Policie je v mnoha thrillerech zobrazována jako neschopná, ale tady to byl teda extrém. Potěšila mě ale zmínka o Theo Faberovi, za tu dávám třetí hvězdu, jinak by to bylo na dvě.
Když teče krev
Stephen King
Že King recykluje své staré nápady mi nevadí, ostatně je to přece to, co máme my čtenáři rádi, takže jsme za každý další příběh vděční. Nemůžu si pomoct, ale to, co mi vadí je, jak autor neskutečně vyměkl. Taková Krysa a Telefon pana Harrigana mají skvělý námět, ale jako by se snad King bál své postavy nechat zažít trochu toho hororu, a tak na ně jen lehce vybafne a nechá je na pokoji. Kdyby to napsal před 30 lety, provedení by bylo určitě o dost temnější a lepší.
Kyselé třešně
Lenka Chalupová
Moc krásně a čtivě napsáno, navíc poučilo o historii. Pestrá mozaika postav a charakterů. Za mě na úrovni Mornštajnové úplně s přehledem.
Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
Skvělá kniha, kterou jsem přečetla jedním dechem a poučila mě o událostech, o kterých jsem měla jen matné nebo žádné povědomí. Netušila jsem, jak nelidsky se Češi po konci války chovali.
Gerty a ostatních mi bylo líto, ale přesto si nemohu pomoci a nesouhlasím s jednostranným zaměřením a poselstvím knihy. Gerta pořád uvažovala jen stylem - já já já já - chyběla mi jakákoli zmínka, její zamyšlení nad tím, co za zvěrstva páchali Němci za Protektorátu na Češích a hlavně na Židech. Když se teda cítila tak moc jako Češka, proč se za Čechy nějak nepostavila? Kniha mě nutila přemýšlet, jak by se Gerta chovala, kdyby Němci válku vyhráli. Odmítala by s tím související privilegia a soucítila s nespravedlností páchanou na jiných? Nebo by byla opět jen pasivní a přijímala svůj "nadřazený osud s výhodami beze zbytku?" Hlásila by se i tak k Čechům? To, ať si každý promyslí sám.
Duch domu Ashburnů
Darcy Coates
Nechápu vysoké hodnocení tohoto "hororu". Co mi vadilo jako první tak ta hrozná nereálnost, že by 20ti letá holka neměla mobil, žádné přátele ? No vadilo mi vlastně hodně věcí, ale tou druhou hlavní je zřejmě neschopnost autorky chápat, co je podstatné pro příběh a co ne. Jako číst pořád dokola, jak nakrmila kočku.. no to fakt ne
Zimní lidé
Jennifer McMahon
McMahon a její duchařiny jsem si velmi oblíbila. Má svůj originální literární styl, který mi sedl. Mohu jen doporučit.
