C.Skilark
komentáře u knih

Zajímavá zápletka a čtivost taky nelze upřít. Víc mě bavily příběhy dívek z internátu v 50. letech než pátrání Fiony. Co mi ale vadilo, že autorka zakomponovala tolik různých prvků.. o holocaustu toho bylo napsáno spoustu a mnohem lépe, sem se mi to ale úplně nehodilo:/ Duchařská část mě zaujala, ale byla zase v podstatě zbytečná, protože na závěrečné rozuzlení neměla žádný efekt, takže se nemůžu zbavit dojmu, že byla v knize jen tak na efekt. I tak ale stojí za přečtení.


Stejně skvělý horor jako Trhlina. Někteří si u Kariky stěžují na nesympatické hrdiny a vulgarismy, ale myslím, že i to je jedna z věcí, které jeho knihám dodávají autenticitu:) A konec zvládl lépe jak King.


Je vlastně jedno, jestli je to podle skutečné události nebo ne. Důležité je, že každý se nad tím alespoň na chvíli zamyslí. První kniha, u které jsem se doopravdy bála.


Už jen ten nápad, že by mohlo fungovat spojení na základě DNA mi přišel podivný, ale oukej, řekla jsem si, že nepotřebuji podrobná vědecká vysvětlení, že jde o příběh. Ten je ale tak příšerně vykonstruovaný, připadá mi jakoby autor dostal zadání "šupni tam nějaké těhotenství a nějaké umírání a bude to", postavy ploché, vlastně se o nich ani nic nedozvíme krom jejich problémů se vztahy. Zaujal mě jen příběh bohaté podnikatelky. Ale kniha alespoň díky členění kapitol rychle utekla.


Bohužel jsem už v půlce odhadla, kdo je zodpovědný za události na ostrově, což u mě sráží hodnocení. Taková klasika, co nenadchne ani neurazí. Taylor má rozhodně na kontě lepší thrillery.


Mám hodně ráda psychothrillery od C.L. Taylor a Zmizelý spolu s Nehodou se mi líbil zatím asi nejvíce.

Nějak mě minulo, že je to YA literatura a podle toho jsem pak koukala, co to čtu. Naprosto nesmyslná zápletka zjednodušující základy psychologie.

Sice zajímavé téma (o kterém se nemluví ani zdaleka tolik jako o německých koncentračních táborech) a za to dávám jednu hvězdičku... Ale to zpracování je bohužel opravdu katastrofické, na úrovni středoškolských slohovek. Kdyby byla soutěž o knihu, kde bylo nejvíckrát použito slovo "odtušil/a", tahle kniha by si kráčela pro první cenu s přehledem.


Příjemné knižní překvapení. Krásně napsáno a donutí k zamyšlení.


Glukhovsky nezklamal. Jako vždy geniální a napínavé od začátku do konce. Originální námět, postavy nejsou černé a bílé, ale černobílé tak, jak to v životě bývá... z příběhu samotného a jeho nevyhnutelnosti mrazí.


Merle je nepochybně skvělý vypravěč, například scéna ve sklepě, když jim poničí záhon nebo když čekají na déšť jsou opravdu skvěle napsány. Najdou se tam určitě zajímavé myšlenky, dobře popsané dialogy. Tím tak moje chvála končí. Pominu ty nesmysly, že radioaktivita jaksi nedorazí, že bez hmyzu by se asi těžko mohla obnovit flóra, že by asi těžko lidé přežili v neporušených domech chráněných jen skálou atd. ( ostatně asi každý román podobného rázu je určitě plný podobných nesmyslů, které by někdo, kdo rozumí fyzice, chemii a biologii hravě odhalil) Co mi ale vadí je hlavní hrdina - naprosto neomylný, nabubřelý, dokonalý jedinec, který s každým manipuluje a muži ho uznávají a všechny ženy mu padají k nohám. To mě přivádí k tomu, co mi vadí nejvíc, což je pojetí žen. Jak už tu někdo v komentářích zmínil, buďto jsou to staré slepice ( a fakt mě rozčilovalo číst o tom, jak se staré ženské hádají kvůli nesmyslům, obzvlášť postava Menou mi přišla naprosto nesnesitelná), a nebo sexuální mašiny bez mozku, které ani jedna nemají nic lepšího na práci než lézt každý večer do postele mužům. Jedna protože je asi úplně hloupá, druhá protože nezná nic lepšího a třetí je ochotná posloužit všem i po tom, co byla znásilněna. Jasně. Fakt jsem čekala něco jiného, chtěla jsem si přečíst o boji o život, strádání a ne o tom, jak partičku absolutně nerozhodí nějaký konec světa a řeší si na svém hrádku, kdo bude mít jaký náboženský titul a kdo se komu dostane první pod sukni. Nikoho třeba nenapadlo jít na průzkum do okolí, jestli třeba nepřežilo více lidí (třeba doktor), ne nic, raději řešili, jestli je Momo umytý. Taky mě fascinovalo, jak se během dne zbavili smutku po smrti svých blízkých, žádné truchlení, nic... K čemu taky byl zdlouhavý úvod o minulosti Emanuela, když pak neměl pro příběh žádný význam, jsem taky nepochopila. Závěrečná "bitva" taky neměla s bitvou a akcí nic společného. Ve své době to určitě musela být pecka, ale dnes už je to hooodně překonané. Do čtení jsem se nutila a těšila se, až to konečně dočtu a budu se moct vrhnout na jinou knihu.


Jsem opravdu mile překvapena, jaké úžasné knihy vznikají i na našem malém českém rybníčku a od tak mladých autorů! Dokonalé vykreslení pocitů beznaděje, smutku ze ztráty blízké osoby, propukající psychické nemoci... Dokonce i konec se povedl. Líbilo se mi, že autorka nechala člověka ať si sám objasní, kdo vlastně byla ta Černooká. Krom samotného příběhu musím vyzdvihnout i skvělou práci s jazykem, kniha je plná bohatých slovních obratů a zajímavých přirovnání. Přečetla jsem za jeden den a jsem zvědavá, co dalšího autorka do světa literatury přinese.


Jediné, co na knize zaujme, je bohužel pointa. Tu si ale autor "vypůjčil" z jedné nejmenované novely, která patří k nejlepším hororovým dílům minulého století.


Příliš mnoho dějových linek a miliarda postav vykreslených naprosto plytce a nerealisticky a spousta nudných technických popisů, co a jak funguje: To je Black out! Autor zřejmě nikdy neslyšel, že miliony mrtvých je statistika, kdežto jeden mrtvý tragédie.


Skvělé povídky převládají nad těmi horšími ( které by ani nebyly tak špatné, ale nesvědčí jim otevřené konce) Nejvíce mě dostal Plášť, Otcova maska a Dobrovolná internace ( u které bych skoro řekla, že ji napsal tatínek). Super jsou i V autu a Poslední dech.


Pokračování Na světelném paprsku už nebylo tak dobré jak svět podle Prota. Ale i tak, někdy koukám na hvězdy a říkám si: "Co když přeci..?"


Joe Hill v nejlepší formě. Skvělé náměty, skvěle provedené a se skvělými postavami. Co víc si přát.


Škoda, že rostlinky zde nedostaly více prostoru, myslela jsem, že to bude celé o nich a oni přitom byly jen takové "vedlejší postavy". Začátek mě neskutečně bavil, pak už mé nadšení klesalo.


I když Podivný případ se psem není ani trochu typ knih, které čtu, tak musím uznat, že se opravdu povedla. Neskutečně čtivé, vtipné, i k zamyšlení - zkrátka doporučuji.
