Černooká
Anna Musilová
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/375927/bmid_cernooka-EpD-375927.jpg
4
568
568
Temný thriller o pozvolném propadu do deprese vyvolané dávným traumatem. Viktorie je osmnáctiletá studentka, která žije zdánlivě normální život. Chodí na střední školu, řeší rozpory s kamarádkou a právě prožívá první lásku. Skutečnost je však jiná, než se na první pohled zdá. Před lety zemřela Viktorii matka a ona se s tím dosud nevyrovnala. Jednoho dne spatří v zrcadle záhadnou dívku – přízrak s černýma očima, který jí začne podsouvat zvrácené myšlenky. Kdo je tahle nevypočitatelná Černooká? A dokáže ji Viktorie porazit?... celý text
Přidat komentář
Když jsem si vybírala audioknihu, tak jsem sáhla po Černooké s tím, že to bude fajn oddechovka. Očividně něco jako číst anotace jsem považovala za zbytečné :D. A tak jsem se ocitla v depresi.
Kniha je vyprávěna z pohledu osmnáctileté Viktorie, které před lety zemřela matka a ona se s tím stále nedokázala vyrovnat. Že by ji s tím dokázala pomoct ta černooká dívka, kterou najednou vidí v zrcadle? Nebo kdo to je?
Příběh jako takový je zajímavý a který rozhodně nedoporučuju číst v nějakém těžkém období. Je to sice za mě dobře napsaná kniha, která téma depresí, úzkostí až po ztrátu blízké osoby a vlastně ztrátu samy sebe popisuje velmi přesvědčivě, ale může to ve vás zanechat tíživé pocity. Proto bych si její čtení s ohledem na toto rozmyslela. Ale taky si s Viktorií prožijete třeba i první lásku, takže ne vše bylo až tak pochmurné (no, jak se to dá říct). Jinak mě v příběhu nesedla jedna věc a to konec. Ten jsem buď nečekala takový, nebo když tak jinak vyřešený.
Nevím, jestli jsou na knize nějaká #triggerwarning, každopádně za mě by tam opravdu měly být. Je to sice kniha zpracovávající velmi důležitá témata, nicméně se pořád řadí do knih “young adult a tam by to mohlo i nadělat škody.
Jak jsem psala výše, příběh jsem si pustila jako audioknihu a musím říct, že přednes byl bravurní. Ten dopad, když vám to někdo vypráví je za mě ještě větší, než když si o Viktorií čtete sami. Autentická intonace, která sedla do každé minuty.
Jo a pokud do knihy půjdete, počítejte s tím, že tam je málo dialogů. Kniha se opravdu odehrává z velké části v hlavě naší hlavní postavy.
Hodnotit hvězdičkami nebudu, knihu doporučuji těm, kteří se na ni cítí.
Přestože hlavní hrdinka to má opravdu těžké a zažívá situace a události, které jsou složité a traumatizující a prostě příšerné, tak nemůžu říct, že bych si ji oblíbila nebo jí fandila. Ještě možná zpočátku, ale potom mi byla čím dál víc nesympatická. Dočetla jsem silou vůle.
Autorčin styl psaní a jazyk, kterým je kniha napsána je krásný. Až se mi nechce věřit, že je to její prvotina. Docela mile mě překvapilo, jak je příběh hluboce propracován. Ti, kteří se rádi zamyslí nad tím, co čtou, budou z knihy určitě nadšeni.
Knihu jsem přečetla rychle a ještě dlouho jsem musela přemýšlet nad myšlenkou, kterou autorka do knihy vložila. Tolik emocí, které vložila do hlavní hrdinky a já to celé prožívala s ní.. Několikrát jsem se přistihla, že mám v očích slzy.
Je to příběh plný smutku, bolesti, beznaděje a nevyřčených slov, která měla být povězena. A tak to je i v životě, člověk má mluvit a mluvit a mluvit.
Jsem ráda, že se autoři snaží v knihách zpracovávat vážnější témata. Viktorie to neměla lehké, ale prala se s tím statečně. Bohužel to nebylo nic, co by zvládla sama, měla mluvit.
Obálka knihy je krásná. Jednoduchá a výstižná.
Velmi silně emotivní příběh, který jsem prožívala, plakala jsem.
Můj prožitek byl umocněn vlastním nedokonalým vztahem s vlastní matkou.
Autorka má skvělý styl, vypsaný, nic neškobrtalo, bylo to fakt skvělý.
Pokud chcete knížku, která vás vnitřně zničí a rozbije v tom nejlepším slova smyslu, rozhodně stáhněte po Černooké. Už od začátku je to čtivé, stránky samy ubíhají pod rukama. Autorka píše nádherně, takže máte pocit, že jste tam spolu s Viktorií. Téma knihy mi je velmi blízké, také jsem jako mladší přišla o důležitého člověka (narozdíl od hlavní hrdinky to tedy nebyl rodič), takže jsem s Viktorií soucítila a rozuměla jejím pocitům. Celý její boj, ať už s pocity nebo Černookou, jsem četla s napětím a doufala, že všechno dobře dopadne. Proto mě ohromně překvapil konec, posledních 50 stran jsem doslova hltala. Od autorky mám doma i knihu Tamařino souhvězdí a rozhodně se na ní v blízké době vrhnu.
Pro upřesnění, hodnotím 3,5*.
No, musím říct, že tohle bylo vážně hodně silný kafe, ale zkusím se s tím nějak poprat. Začala bych autorčiným stylem psaní, který za mě má plusy i mínusy. Za mínus považuju to, že se mi Černooká občas četla hůře kvůli nedostatku dialogů a často se opakujícím myšlenkám hl. hrdinky. Na druhou stranu ale právě tyto věci přispěly k úplně perfektnímu vykreslení pocitů, které se pak přenesly i na mě. Děj jako takový mě bavil a pořád mě posouvala zvědavost, kterou zajímalo, co se bude dít dál. Jedná se určitě o originální příběh, který je kvalitně zpracován a jeho potenciál je rozhodně skvěle využitý. Hlavní hrdinka si ke mně našla cestu, litovala jsem ji, ale zároveň musím podotknout, že mi občas nešlo na mozek její nelogické chování (kvůli jejímu stavu jí to ale odpouštím). Jak už jsem naznačila výše, emocionální dopad to na mě mělo slušný. Neubránila jsem se slzám a několikrát mi naskočila husí kůže (ta tíživá atmosféra na vás sálá opravdu z každého slova). Oceňuju zakomponování tak vážných témat jako deprese, halucinace, smrt blízkého člověka, nemožnost pomoci blízkému člověku, tíha výčitek svědomí, V průběhu tohohle dílka jsem si zapřemýšlela i si tam našla nějakou hezkou myšlenku. Vyústění celého příběhu mě zaskočilo, ale za konec jsem ráda. Pokud hledáte knížku s opravdu dobře zpracovanými těžšími tématy, která ve vás nějakou stopu/poznatky zanechá, dejte šanci Černooké.
Černooká si mě naprosto získala a od dočtení na ni musím neustále myslet. Jsem ráda, že jsem Annu Musilovou objevila, protože je to velmi působivé dílo české autorky. Příběh Viktorie je tak silný, že jsem se od knihy nemohla vůbec odtrhnout. Hned jsem si domů pořídila také Tamařino souhvězdí, tak jsem zvědavá, zda to bude také taková kvalita jako Černooká.
Od Anny Musilové jsem četla již Tamařino souhvězdí, které se mi strašně moc líbilo, a tak jsem chtěla vyzkoušet i prvotinu od této mladé autorky. A musím říct, jak neuvěřitelné to je, že tento román je skutečně prvotinou, protože Černooká je neuvěřitelně zručně napsaný příběh, který působí naprosto vypsaně a vyzrále.
Autorčin styl psaní je podmanivý, květnatý, elegantní, zároveň obsahově silný a rozhodně působivý. Černooká je mrazivý příběh o křehkosti bolavé a ztrápené duše. Hlavní hrdinky mi bylo nesmírně líto, vůbec si neumím představit, jak náročné to musí být žít s depresí, slyšet hlasy v hlavě, vidět věci, které nejsou, a mít strach cokoliv komukoliv říct, věřit. Nevím, do jaké míry má autorka vlastní zkušenosti s depresemi, ale to, jak popsala Viktoriiny stavy, působilo neuvěřitelně reálně a ty emoce, které hrdinka cítila, se na mne dost silně přenášely ve formě úzkosti, strachu, svíravosti. Celá ta tísnivá atmosféra byla ještě podtržená skvělým přednesem Veroniky Lazorčákové, v jejímž podání jsem poslouchala audioknihu.
Ačkoliv je kniha označena coby "young adult" a tím určena primárně pro mladší čtenáře, myslím, že to vlastně dokáže oslovit i čtenáře starší. Byť je hlavní hrdinka teenagerka a autorka tu zpracovává téma teenagerů s psychickou nemocí a s tím, jak se mladý člověk musí vyrovnávat se smrtí blízkého člena rodiny, svými tématy to právě může kniha podle mne oslovit kohokoliv bez ohledu na věk. Psychické nemoci a smrt v rodině jsou věci, které se dotýkají každého z nás v nějaké míře a je dobře, když tato témata pronikají i do literatury. Navíc obě témata jsou dost těžká ke zpracování a autorka se s tím poprala podle mne důstojně.
Anna Musilová je podle mne slibný talent a moc se těším na další její knihy, moc doufám, že jí zase někdy vyjde nějaký další román. Už podruhé mne přesvědčila, že psát rozhodně umí. Plný počet hvězd zasloužený.
Kniha mě velmi zaujala. Ze začátku se mi děj moc líbil, příběh byl citový a rychle ubíhal.
Nicméně ke konci jsem byla na hlavní postavu doopravdy naštvaná. Trochu mi přišlo, že se Viktorie chovala nelogicky, ale u ní se to dalo omluvit narozdíl od ostatních postav. Závěr za mě nic moc.
I přesto bych knihu doporučila především kvůli nádherně popsanému pražskému prostředí a trefně vylíčenému životu s psychickými nemocemi a úzkostmi.
Ztráta rozumového úsudku, pomatenost, bláznovství, počátky průběh a zrod šílenství. Tak o tom všem je tato kniha. Každý kdo se uzavírá před vlastními problémy do sebe, by si tuto knihu měl povinně přečíst. Příběh nám vypráví Viktoria, hlavní hrdinka tohoto depresivního příběhu, které rozhodně není určený pouze pro děti a mládež. Myslím si, že by si jí měl přečíst především každý rodič, který prochází nějakým složitějším obdobím. A raději dříve než později. Viktoria se trápí a utápí v žalu nad ztrátou své matky několik dlouhých let. A otec jí nedokáže pomoci, protože prožívá svůj žal velmi podobným způsobem. Bylo by proto nanejvýš zajímavé zároveň s Viktorií, sledovat také myšlenky jejího otce, případně také její mladší sestřičky. Prostřídávání děje by navíc knize hodně prospělo, protože takto se místy táhnul jako žvýkačka. Naštěstí má příběh značnou gradaci a tak se na konci snadno zapomene na některé střední lehce nudnější pasáže. Audiokniha je načtena slušně a načetla ji paní Veronika Lazorčáková.
Deprese je těžké téma, takže se nedá očekávat, že by kniha o ní pojednávající byla příjemná. Přesto mě ta nemohoucnost/neschopnost hlavní hrdinky vymanit se z bludného kruhu a přijmout pomoc lékařky, když už ne blízkých a přátelsky smýšlejících osob, neskutečně deptala. Natolik, že jsem nebyla schopna vnímat kvality knihy a autorčina psaní.
I když možná je kvalita dána právě tím, jak na mě kniha působila, jak zoufalá jsem byla z Viktoriina chování, z jejího opakovaného selhávání, z neplnění těch zdánlivě jednoduchých slibů?
Ať tak či tak, určitě bych Černookou nechtěla číst znovu. A vůbec netuším, komu - a jestli vůbec někomu v naší knihovně - ji mám doporučit. Zatímco Tamařino souhvězdí mi učarovalo, tady jsem na rozpacích . . .
(SPOILER)
Musím říct, že námět mě velmi zaujal. Sedmnáctiletá Viktorie se stále nevyrovnala se smrtí své matky, i když je to už dlouhých 9 let. V zrcadle a nadále i v myšlenkách vidí samu sebe, akorát s černýma očima. Nutí ji dělat věci, které nechce a nikdy by to neudělala. Ale ona má nad ní tak silnou moc.
Ale. Ale ale ale. Reálně má kniha takových 280 stran a 160 stran jen čteme jednu a tu samou myšlenku pořád dokola, jak Viktorie se nedokáže vypořádat se smrtí své matky. Reálně se s Černookou setkáváme okolo strany 160-180 a na straně 220 už je pryč. Do té doby se opakuje dle mého pořád to samé.
Nehledě na mě opravdu nepříjemný styl psaní autorky. Nechtěla opakovat slova a pořád se snažila vše tak lyricky popsat, ale REZEDOVÉ OČI/REZEDOVĚ ZELENÉ OČI jsou téměř na každé třetí stránce. Tu barvu už jsem opravdu nemohla vystát.
Ke konci už jsem nevěděla, co je skutečné a co není, ale tím stylem, že už mě to štvalo, jak moc se to mění a nedostává to žádný pevný směr. Postavy se chovaly nelogicky a to nejen hlavní hrdinka, která k tomu ale měla omluvu. I tak. Vytáčila mě.
Zklamalo mě to a opravdu mě to mrzí, protože autorku moc ráda sleduji a všichni si knihu tak chválili. Ale rozhodně to není poslední, co jsem od Aničky Musilové četla.
Každopádně děkuji @cas_sknihou za to, že mi knihu poskytla do štafety.
Dávám 1,5/5 za nápad a za to, že jsem tam našla krásné fráze, které stojí za to si zapamatovat. Bohužel jsem nebyla ten pravý, kdo měl knihu číst.
Ale co musím ještě uznat, je ta překrásná obálka. Jedna z nejhezčích, jaké jsem viděla.
Když nemáte co říct nebo to neumíte smysluplně podat, ale umíte to roztáhnout na 300 stránek. Nic moc. Jsem zklamaná.
Poslechnuto jako audiokniha (a opravdu skvěle načteno).... Na samotném začátku mě děj moc neoslovil, ale postupně si ke mě autorka našla cestu a kniha se mi líbila. Velmi oceňuji krásný český jazyk, popisovací schopnost autorky a pohled na život člověka s depresemi a psychickými problémy. Jsem zvědavá na další knihy od této autorky.
Skvělá kniha, která mě svým obsahem i stylem, kterým je napsaná, příjemně překvapila. Rozhodně ne odpočinkové čtení pro YA.
(SPOILER) Ta kniha mi prostě vzala dech.Výborně napsané,napínavé,temné,tak jak mám ráda.Sice je to také smutné a bez nějakého šťastného happyendu,ale o tom život je.Není jednoduchý a mnohdy je to prostě nekonečný boj.Nemůžu uvěřit,že je to autorčina prvotina. A kdyby autorka náhodou objevila svět,kde je věčný podzim,prosím - pošli mi Aničko mapu.Doufám,že jednou moje kniha bude stejně tak dobrá jako ta tvoje :)
Za mě perfektně vylíčený stav duševně nemocného člověka, bylo to až děsivé, ale pravdivé. Tuhle knihu nelze číst bez přemýšlení, dopadnout to ani jinak nemohlo. Doufám, že tahle mladá a opravdu talentovaná spisovatelka toho ještě hodně napíše a obohatí nás, protože její vyjadřování a styl psaní je opravdu bravurní a její už druhou knihu jsem si doopravdy užila - byl to neobvyklý čtenářský zážitek.
Štítky knihy
přátelství smrt deprese první láska psychologické romány psychická traumata pro dospívající mládež (young adult)Autorovy další knížky
| 2018 |  Černooká |
| 2020 |  Hrdinky: Příběhy významných českých žen |
| 2019 | Tamařino souhvězdí |
Audiokniha :
Smutný příběh dívky Viktorie, která přišla v 9 letech o matku. Postupně ve Viktorii narůstá deprese a záhy se musí potýkat s Černookou. Nakonec se Viktorie osvobodí, i když ne každý by to tak bral. Kniha výborně načtena Veronikou Lazorčákovou, i slza mi ukápla.