Černooká
Anna Musilová
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/375927/bmid_cernooka-EpD-375927.jpg
4
567
567
Temný thriller o pozvolném propadu do deprese vyvolané dávným traumatem. Viktorie je osmnáctiletá studentka, která žije zdánlivě normální život. Chodí na střední školu, řeší rozpory s kamarádkou a právě prožívá první lásku. Skutečnost je však jiná, než se na první pohled zdá. Před lety zemřela Viktorii matka a ona se s tím dosud nevyrovnala. Jednoho dne spatří v zrcadle záhadnou dívku – přízrak s černýma očima, který jí začne podsouvat zvrácené myšlenky. Kdo je tahle nevypočitatelná Černooká? A dokáže ji Viktorie porazit?... celý text
Přidat komentář
Knížku jsem četla v období kdy jsem na tom psychicky nebyla úplně nejlépe a to knížce dodalo úplně jiný rozměr. Přečteno jsem měla v průběhu pár dní, neskutečně moc mě to bavilo a překvapilo. Hlavní hrdinka byla zajímavá, bavilo mě sledovat její boj s Černookou. Občas jsem byla trochu zmatená, ale jinak jsem nadšená. Líbilo se mi i zapojení první lásky, to jak příběh postupoval a Černooká postupně gradovala, dodávalo trochu na napětí což se mi moc líbilo. Jediné co mě trochu zarazilo byl konec, to mi přišlo trochu moc. Chápu že to autorka musela trochu přehrát, ale přišlo mi to už moc. Jinak jsem ale moc moc spokojená a těším se na autorky další knížku!
O Černooké jsem četla už dříve, ale zabývat jsem se jí začala az po shlédnutí besedy s Annou Musilovou, autorkou knihy.
Černooká je bezesporu silný příběh, který čtenáře přiměje přemýšlet o daném tématu, ať chce nebo ne.
Nevím, jak ostatním, ale mně příběh Viktorie uvízl v hlavě a svým způsobem mi pomohl vcítit se do kůže lidí, kteří bojují s něčím podobným, jako prave hlavní hrdinka knihy Černooká.
AUDIOKNIHA
Oproti audioknize Muffin a čaj se mi tady přednes líbil moc, což je dobře. Bohužel to pro mne ale nezachránilo její obsah. Jsem ráda, že se i čeští autoři pouští v rámci YA (knih pro mladistvé) do vážných témat jako je deprese a nemyslím si (teda ne úplně, ale k tomu dojdu), že by to Anička zpracovala vyloženě špatně, přecijen deprese nemá mustr, nemá jednu podobu pro všechny, kteří jimi trpí a tak se nedá říct, jestli je nebo není popsána správně nebo ne.
Na druhou stranu mi hodně vadil hlavní plottwist knihy na konci. SPOILER! Osobně si myslím, že fakt, že se do téhle knihy přidala ještě vražda spíš lidem s mentálními nemocemi a depresemi dost uškodí. Dokážu si totiž živě představit, že to v očích některých udělá z lidí s depresí psychopaty a nebezpečný lidi a to je podle mě strašně špatně. KONEC SPOILERU!
Taky mi příliš nesedí styl psaní autorky. Přijde mi, že na to, že má být Viktorie asi 19tiletá holka, jsou její vnitřní monology jak kdyby spala v knihovně. Podle mě příliš květnatý a dost mi to při poslechu vadilo.
Jsem velmi zvědavá, jak se v Tamařině souhvězdí autorčin styl psaní vyvinul.
Mno. Upřímně, jsem z toho trochu rozpačitá. Celková myšlenka psychického zdraví a metaforizace deprese mi přišla skvělá. Ale nějak mě to k sobě netáhlo. Některé věci mi přišlo těžší uvěřit a děj se v sobě povětšinou prostě jen plácal. Nejsem tak úplně zklamaná, ale zároveň ani ohromená.
Knihu jsem nedocetla, postava nesympaticka, dej vlekly a psana forma nezazivna. Mozna nekdy doctu...
Nic moc mi to nedalo, ale nejsem cílovka. Byla by schopná v takhle těžké depresi fungovat?
Depresivní jízda, která mě strhla natolik, že jsem knihu přečetla jedním dechem.
Kniha popisuje mentální cestu hlavní postavy trpící depresí, která se postupně propadá do čím dál hlubší temnoty. Postava Viktorie je napsaná věrohodně a negativní emoce jsou natolik detailní, že se domnívám, že samotná autorka si musela něčím podobným projít, jinak by to takto skvostně popsat nemohla.
Konec mi přišel trochu křečovitý, v určitém bodě se to zlomilo a jinak uvěřitelný příběh se stal mírně neuvěřitelným.
Každopádně se jedná o báječnou knihu, která strhne svými emocemi, vyděsí, rozbrečí a dá náhled do nemocné duše, která se snaží bojovat s temnotou.
Musím přiznat, že jsem trochu zklamaná. Možná si za své zklamání můžu sama, když jsem před čtením opět upadla do toho známého naivního stavu "očekávání" a vytvořila si střípky vlastních předpokladů, o čem kniha asi bude, ale i přesto se nemůžu ubránit pocitu lítosti a nedůvěřivosti.
Kniha má velice zajímavý námět, který vážně oceňuji. Černooká je opravdu jedinečná. Celý příběh mi však z nějakého důvodu připadá až příiš nereálný. Možná za to může nesympatická hlavní hrdinka, možná autorčin styl psaní. Každopádně ve mně kniha nezanechala téměř žádnou emoci, což je opravdu veliká škoda. Ze stránek na mě dýchá vůně nedostatečně využitého potenciálu.
Nejkladněji hodnotím prolog a epilog. Zde mě autorka přesvědčila, že si zaslouží označení spisovatelky. Jen je škoda, že se jí ten duch, atmosféra a pocit, že vás ze stínů pozorují dvě temné oči, nepodařili zachovat po celou dobu vyprávění.
3,5*
knihu jsem cetla asi dva roky. fakt.
normalne prectu knihu za par hodin.
tohle se ale fakt nedalo a dloooouho mi to lezelo na policce, az jsem si rekla, ze to musim docist. nemam rada nedoctene knihy.
takze jsem rada, ze tuhle uz mam za sebou.
Dobře musím přiznat, že jsem měla trochu větší očekávání. Toto je debutová kniha autorky, která stále ještě studuje a na její tvorbě to lze hodně vidět. Používá mnoho přirovnání, metafor, metonymií a jiných ,,sarapatiček". Možná právě kvůli tomuto, ale hlavně tedy nejspíše díky ději, mi to celé připadá jako kniha napsaná na Wattpadu. A i když ve většině recenzí lidi píšou, jak jim tento styl vyhovuje, já se kvůli tomu do příběhu nemohla vůbec začíst. Odstavce jsem četla ducha nepřítomna a musela se k nim třikrát vracet, než jsem pochopila jejich význam. Je zde velice vážně probírané téma depresí spojených se ztrátou blízké osoby, ale i přes to kniha spadá jednoznačně do světa YA. Také zde můžeme zpozorovat autorčin posun za dobu psaní knihy. To jakým způsobem skončila je naprosto úžasné. Takový zvrat asi nikdo nečekal. Za to musím přičíst jednu hvězdičku k dobru. Příběh se zakládá na pocitech, což já zrovna tedy nemusím. Ani nevím, zda bych to nazvala odpočinkovým čtením, ale znovu si to určitě nepřečtu Mám pocit, že mi vlastně kniha nic nedala ani nenabídla a to je to, co já vyhledávám.
,, Ona mi opět odpoví smíchem. Reaguje tak na všechno, do čeho se snažím promítnout trochu naděje nebo snad té drahocenné radosti ze života, kterou tak málo znám. Nerada mě vidí šťastnou. Podle ní na to nemám právo. Možná má pravdu..."
Nakladatelství Yoli mám neodmyslitelně spjaté s oddechovými romantickými YA příběhy, čím dál častěji se ale v jejich knížkách setkávám i s vážnějšími tématy, což je přesně případ Černooké. Když jsem knížku začala číst, nemohla jsem uvěřit tomu, že se jedná o debut tak mladé autorky. Styl psaní působí velmi vyspěle a přestože je příběh psaný jednoduchou formou typickou pro žánr young adult, knížce nechybí ani rozmanité popisy, ať už prostředí a postav či myšlenek a pocitů. Autorce se krásně podařilo vystihnout temnou a depresivní atmosféru psychothrillerů, zároveň je ale knížka neuvěřitelně čtivá a návyková. Garantuju vám, že jakmile se jednou začtete, už jí nebudete chtít dát z ruky!
Příběh je perfektně promyšlený od začátku až do konce, v knížce nebyla jediná nudná pasáž. Všechny postavy jsou skvěle napsané, moc se mi líbila propracovaná psychologie hlavní hrdinky, díky čemuž jsem se do role Viktorie dokonale vžila. Co jsem si ale na Černooké zamilovala úplně nejvíc byly popisy emocí, které autorka zvládla bravurně. Díky tomu se všechen ten smutek a deprese hlavní hrdinky přenesly i na mě, což je vždycky známka kvalitního psychothrilleru. Dalším příjemným zpestřením knížky byla samotná Černooká, která si od začátku až do konce s Viktorií pohrává, takže ani vy jako čtenáři netušíte, co je skutečné a co není.
Sečteno podtrženo, Černooká je opravdu návykové čtení s originální zápletkou. Doporučuji všem, co mají rádi psychothrillery, nebo těm, co hledají trošku vážnější témata v rámci YA literatury.
Černookú som začala čítať hneď po dočítaní Tamařinho souhvězdí pretože mi autorkin štýl písania veľmi sadol.
Aj keď je titul zaradený do young adult literatúry, prišiel mi naozaj dosť temný a musím povedať, že sa mi to páčilo. Myslela som, že duševná choroba tam bude načŕtnuta omnoho jemnejšie a dej sa bude sústrediť viac na bežný život tínedžera, ale opak je pravdou. Príbeh sa dostával do stále viac a viac pochmúrnej atmosféry čo ma prekvapilo a zároveň potešilo. Opäť spomeniem krásny jazyk autora a taktiež chcem oceniť otváranie témy psychických porúch a emočného sveta u mladých ľudí.
Všetkým, ktorí hľadajú temný young adult určite titul odporúčam.
Wow. Jednoduše dokonalá Anna Musilová.
Zezačátku jsem se bála, že kniha nebude tak dobrá, jak je všude propagováno.
Rozhodně předčila moje očekávání. Tajemná, napínavá, neodložitelná, emotivní.
Už když jsem četla prolog, věděla jsem, že ve mně kniha něco zanechá. A to se stalo. Během čtení mi běhal mráz po zádech.
Po dočtení jsem musela ještě dlouho zpracovávat co se stalo na konci, protože to jsem opravdu nečekala.
Autorku jsem potkala osobně a připadala mi jako velmi optimistický člověk, takže nedokážu pochopit, jaká je možné aby napsala něco TAKOVÉHO.
Hlavní myšlenka knihy je úžasná. Nevím o žádné jiné knize, které by byla o tomto problému.
Hlavní hrdinka mi ze začátku nebyla sympatická, ale zase mi jí bylo strašné moc líto, protože to co se jí stalo, bych nezvládla.
Jediné mínus této knihy je to, že jsem se do ní nedokázala začíst, jakmile jsem četla, nedokázala jsem se odtrhnou.
Viky je studentkou střední školy, která se ani po devíti letech nedokáže vyrovnat se smrtí své matky. V zrcadle se jí začne zjevovat černooká, který jí ovlivňuje víc, než je zdrávo. Život Viky se dostane do takové fáze, že ani pořádně neví, co dělá.
Současné české autory mám ráda a ne jinak je tomu i v tomto případě. Od A. Musilové jsem četla Tamařino souhvězdí, které mě nadchlo, takže jsem logicky sáhla také po další její knize, která mě taky bavila. Při čtení jsem si říkala, co všechno se musí ještě stát, aby se Viky probrala a hlavně začala mluvit o tom, co jí trápí. Její pocity jsou skvěle popsané, takže nemáte problém se do Viky vžít. Kdo ještě Černookou nečetl, tak ať neváhá!
Když jsem si přečetla prolog, tak jsem čekala hodně silný příběh. Ale hodně rychle jsem změnila názor. Asi až do poloviny knihy mě dej moc nenadchnul a často jsem přemýšlela nad tím, zda knihu nemám odložit. Ale byla jsem ráda, že jsem to neudělala. Konec mě hodně překvapil. Sice jsem si hodně přála, aby se Viktorii život změnil a vše dopadlo co nejlépe, hlavně vztah s Adamem jsem ji hodně přála, ale byla jsem ráda, že to aspoň dopadlo tak, jak to dopadlo.
(Audiokniha)
Pamatuju si, že když kniha vyšla, odrazovalo mě to klasické: je všude..
A teď jsem ráda, že jsem si počkala.
Taky(a to je až neuvěřitelný) se tu jedná o knihu, kde jsem zvládla nevědět, o čem kniha je celkově. A! Zase plusový bod pro mě.
Ale abych vše vysvětlila..
Když jsem začala knihu poslouchat, byla na mě docela dost poetická. Né že bych tohle neměla ráda, ale nějakým způsoben mě to na začátku až tak netáhlo, ale jak kniha plynula dál, a do čeho se během poslechu překlenula? Za mě opravdu stojí za to! A když se na ni podívám s odstupem, a jako na celek.. ta poetičnost tam má své místo, a já se klaním před Aničkou, protože tohle napsat jako svoji první knihu?
Taky je tu důležité říct, že kniha obsahuje hodně důležitých témat, o kterých by se mělo mluvit‼️.
Audioknihu namluvila Veronika Lazorčáková a nemohlo se zvolit lépe.
Její čtení bylo tak dobře emočně zvládnuté, že mi až lezl mráz po zádech!
Štítky knihy
přátelství smrt deprese první láska psychologické romány psychická traumata pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
| 2018 |  Černooká |
| 2019 |  Tamařino souhvězdí |
| 2020 | Hrdinky: Příběhy významných českých žen |
Já poslouchal audioknihu, výborně načtenou Veronikou Lazorčákovou. To načtení velkou měrou způsobilo, že jsem knihu doposlouchal. Nejsem cílová skupina. K young adult už mám docela daleko. A tak mě toto téma úplně nevzalo. Začátek byl slibný, ale potom od určité události kniha nabrala směr, který me upřímně moc nezajímal a tak mi trvalo opravdu hodně dlouho se proposlouchat nakonec. Neříkam, že se jedná o špatnou knihu. To vůbec. Jazyk, kterým je napsána je krásný. Až se nechce věřit, že je to prvotina.