První den mého života
Paolo Genovese
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/413114/bmid_prvni-den-meho-zivota-sRZ-413114.jpg
4
153
153
Muž, dvě ženy a chlapec, přesvědčení, že dosáhli naprostého dna a bez vůle dál žít, se bezprostředně před tím, než se pokusí o sebevraždu, setkají se záhadným bezejmenným, který je přiměje, aby s ním uzavřeli dohodu: Věnuje jim sedm dní, během nichž poznají, jaký by byl svět bez nich. Potom je vrátí na stejné místo, přesně do okamžiku, ve kterém přistoupili na jeho návrh, a budou se moci rozhodnout znovu. A pro někoho se poslední den života možná změní v první den života nového.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , XYZ (ČR)Originální název:
Il primo giorno della mia vita, 2018
více info...
Přidat komentář
Skvělá myšlenka na příběh. Neokoukaná, moc hezky napsané. Dočetla jsem celé, líbilo se mi to ale nedokázala jsem se začíst a tak jsem četla opravdu dlouho a vždy jen pár stran.
Zajímavé téma, jak již bylo uvedeno v předchozích komentářích. Dát lidem možnost podívat se na svůj život z jiné perspektivy, ve chvíli, kdy jste opravdu "na dně". Je ukončení života vždy tím nejlepším a jediným řešením? Pokud bychom měli ve chvíli "padnutí na úplné dno možnost vzít si několik dní na rozmyšlenou, rozhodli bychom se stejně?
V knize bylo patrné, že autorem je především filmový scénárista. Ač beletrie, tak jsem místy měla pocit, jako kdybych četla scénář k filmu. Jsem zvědavá, zda film podle této knihy skutečně vznikne, mohl by to být zajímavý biják... otázkou je, zda se podaří tento příběh citlivě natočit.
Zajímavá románová fikce : umožnit opakování po té, co jsme udělali zásadní rozhodnutí. Oprava neboli korekce, která nám může být nápomocná : najít sám sebe. Dobrá myšlenka.
Bylo by navíc zajímavé dát lidem možnost „reálného přesunu“ tam, kam je to táhne. Jestli by to byla volba jiného území, jiného režimu, jiných partnerů nebo čehokoliv jiného, aby měli možnost srovnat a vyhodnotit. To by se děly věci.
Já nevím, já jsem tomu prostě nepřišel na chuť. Celá kniha pro mě byla jako v mlze a nedokázal jsem nad ní udržet pozornost, tak aby mě zajímalo, co se tam děje. Promiň, Jíťo.
Když jsem začal číst První den mého života, očekával jsem, že budu číst román s jistým psychologickým ponorem. Nestalo se tak. Místy mi děj připadal až nudný, nikam se neposouvající, jindy až bizarní. Popravdě jsem nevěděl, jak děj uchopit. Přesto nelze autorovi upřít, že umí čtenáře dostat tam, kam chce, což se mu povedlo. Ději jsem se nakonec podvolil a ocitl jsem se na emoční horské dráze, na jejímž konci jsem si uvědomil, že jsem zřejmě dočetl jednu z nejlepších knih o osobním rozvoji poslední doby.
Zvláštní kniha, řekla bych jen pro silné povahy.
Děkuju především za komentář zuzi.d, včetně toho mostního "přešlapu"; předpokládám, že to je záležitost českého vydání. Ale trošku ve mně hlodá červík - třeba to byl úmysl?
Každopádně čtení je to zajímavé a netypické, filmové a duchařské, mohla bych sem napsat ještě spoustu dalších slov, ale pokud si knihu nepřečtete, nepomohou vám k pochopení, k vystižení atmosféry. A hlavně konec mě velmi příjemně překvapil, takže doporučuju přečíst a popřemýšlet.
"Kdyby lidské bytosti byly párky - s vyznačeným datem spotřeby na obalu - možná by se chovaly jinak. Líp, nebo hůř, to Emily nedokáže odhadnout. Ví jen to, že žijeme, aniž bychom znali ono KDY, a že na tuhle podmínku chtě nechtě přistupujeme ve chvíli narození. Víme, že umřeme, nevíme kdy. To nám dává iluzi nesmrtelnosti."
Líbila se mi anotace. Ze začátku knihy jsem si říkala, do čeho jsem se to pustila. Ale pak mě to začalo bavit a musim přiznat, že mi i párkrát vyhrkly slzy. Hodně jsem fandila Aretě a Danielovi, Napoleon mi byl protivný a Emili taková nijaká. Každý měl svůj důvod a každý se rozhodl po svém.
Nápad dobrý, ale chtělo to trochu domazlit.
Je vidět, že autor je filmový režisér, občas mi přišlo, že mi vnucuje svou vizi a nenechá mi žádný prostor pro fantazii. Kniha je sice poněkud povrchní, ale jako takové feel good čtení do tramvaje naprosto v pohodě.
Ať přemýšlím jak přemýšlím, vůbec nevím, jak hodnocení této knihy vyjádřit ve hvězdičkách. Asi bude mou první bez udělených hvězd.
Pamatuji si, jak mě nadchla anotace knihy a hned jsem si ji koupila. Po přečtení mohu říci, že anotace trochu kecá, protože za těch sedm dní se vlastně neukáže moc z toho slibovanho "jaký by byl svět bez nich". Vnímám to spíš tak, že postavy dostaly sedm dní na to, aby se nad svým rozhodnutím ještě zamyslely. Při čtení moje myšlenky neustále někam utíkaly, a to až tak že jsem se několikrát musela vracet a číst odstavec nebo dva znovu. Takže ano, kniha nejspíš vede k zamyšlení. Ale na druhou stranu mi vlastně přijde taková nemastná neslaná. Není to sice tak, že bych čtení chtěla vzdát a knihu odložit, ale vlastně jakoby mě vůbec nezajímalo kdo se nakonci jak rozhodne.
Musím říct, že nejvíc se mi líbilo, jak dopadl Napoleon, tedy ne to jak se po svých sedmi dnech rozhodl, ale až úplně na konci knihy. To mi vlastně přišlo jako nejlepší z celé knihy - ten nápad.
Myslím, že tato kniha je trochu promarněnou šancí. A taky je škoda, že na přebalu je Brooklyn Bridge a ne Manhattan Bridge.
Třináct let jsem čekala na knihu, která mi tématem nahradí dosud nevyšlou „Sept jours pour une éternité“ (Sedm dní, než přijde věčnost) a až teď jsem zažila ten pocit, v jaký jsem tajně doufala.
Nebudu nastiňovat děj, ostatně anotaci si může přečíst každý sám. Napíšu jen to, že bych nic neměnila. I ty nepatrný odchylky u konce, byly vážně dokonalý.
Líbily se mi všechny hudební kulisy, kterými nás autor zasypával. Nejvíc se do mě zasekla Iris od Goo Goo Dolls, tak ať je tu zmíněná. A co vymyslet na přebal lepšího než Manhattan Bridge?
***
Několik útržků...
„Možná že psychika před smrtí vytváří obrazy, kterými se tě snaží zachránit, možná se spouští jakýsi automatický mechanismus, jaký funguje v motoru lednice. Když se přehřeje, odpojí ho.“
„Když víme příliš mnoho, stáváme se zranitelnými, někdy je lépe jenom věřit.“
„Kolik krásných vzpomínek se vejde do lidské mysli? Milióny nebo ještě víc. Tak proč stačí jediná strašlivá vzpomínka, aby vymazala všechny ostatní?“
„Čas je divná věc. Není pravda, že vteřina je jako vteřina. Vteřina trvá tak dlouho, jak jí to dovolíme.“
***
Knih, u kterých jsem se dojala až k slzám je jako šafránu. Dvě? Možná tři? Tahle k nim jednoznačně patří. Paolu Genovesemu děkuju za to, že jsem ji mohla číst. Povedl se zázrak! Do slova i do písmene.
Velice zajímavá myšlenka - možnost dostat druhou šanci na prahu sebevraždy. Odklad rozhodnutí na sedm dní. Nesourodá čtveřice, různé motivy k činu. Velice pěkně psáno, citlivé čtení. Logický a zároveň překvapivý konec.
Čas je divná věc. Není pravda, že je vteřina jako vteřina. Vteřina trvá tak dlouho, jak jí to dovolíme.
Co se děje s románovými postavami, když kniha skončí?
Rozhodně ano - neotřelý originální příběh o druhých šancích těch, co se rozhodli se svým životem skoncovat okořeněný prvkem nadpřirozena, jež ale neruší a dává příběhu jedinečný nádech. Umně zpracované smutné téma, autora si pohlídám a ráda přečtu i další knížky.
Muž v stredných rokoch, policajtka, 12 ročný chlapec a gymnastka na vozíku. Týchto, na prvý pohľad úplne odlišných ľudí, spája jedna spoločná vec - pokúsia sa o samovraždu. Všetci v tomto citlivom okamihu stretnú záhadného muža bez mena, ktorý s nimi uzavrie dohodu. Každému z nich venuje 7 dní, behom ktorých môžu vidieť, ako by vyzeral svet bez nich, následne ich vráti do okamihu, kedy sa stretli a kedy chceli učiniť onen krok a opustiť svet, aby sa mohli rozhodnúť znovu..
Postupne počas toho týždňa máme možnosť spoznať postavy a ich dôvody pre toto rozhodnutie a vidieť vnútorné boje v každej z nich. Nie je to určite čítanie, ktoré by mohlo, ako sa zdá, človeka extrémne citovo vyšťaviť aj keď sa nejedná o úplne najveselšiu tému. Príbeh je napriek istej morbídnosti spracovaný pekne a zaujímavo, číta sa pomerne ľahko a samozrejme najväčším poháňačom k čítaniu je dozvedieť sa, či sa postavy zachránia a dajú životu ešte šancu.
Čtyři lidé se snaží udělat ten poslední krok do prázdna. Dostávají šanci na sedm dalších dnů během kterých uvídí svět po nich. Uvidíte, jak jejich smrt zapůsobila na jejich blízké, poznáte jejich důvody k sebevraždě. Sedm dní ve světe, kde je nikdo nevidí a kde se je snaží zachránit tajemný bezejmenný muž. Bude těch sedm dní stačit? Chtějí vůbec změnit svoje rozhodnutí?
Naprosto skvělá kniha, která od začátku chytne a už nepustí. Čtyři zoufalí lidé, stojící před zásadním životním rozhodnutím. A vy jim moc přejete, aby to zvládli. 10* z 5.
Krásná knížka o smrti a vlastně životě. Zaujali mě všichni hrdinové a do konce netušila, jak všichni dopadnou.
První den mého života
Genoveseho mám rád a uznávám ho jako filmaře. U knihy je to horší. Námět je slibný (u mě v podstatě skvělý), napsaný to není úplně špatně, ale prostě z nějakého důvodu mě strašně štvaly postavy, jak jsou zde vykresleny. U filmu to asi jde překousnout, protože herec hraje skvěle pitomce, ale číst o takovým člověku desítky stránek už nedávám... Konec neuspokojivý. Nicméně kvůli tématu si nakonec knihu nechám.