Josefíně všichni lžou
Kateřina Pantovič
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/510394/bmid_josefine-vsichni-lzou-6V6-510394.jpg
4
369
369
Kdyby byla Josefína omáčka, byla by rozhodně koprovka. Ne každý ji má rád, ale kdo ji rád má, má ji většinou rád hodně. Babička jí umírá na Alzheimera, táta nedávno málem umřel na mrtvici a máma říká, že umřelo něco v ní. Všichni v Josefínině rodině se ve svých menších i větších tragédiích tak moc soustředí na hledání smyslu svého života, až si nevšímají, že jim úplně uniká. A pokud nezemřeli, možná ho hledají dodnes.... celý text
Přidat komentář
Tak tohle je hodně ze života. Souhlasím s tím, že se to musí trefit do nálady a mně se to do nálady rozhodně trefilo. Všechny postavy byly krásně uvěřitelné, bavily mě, občas byla kniha velmi humorná, jindy zase hrála na vážnou strunu. Moc se mi líbilo zmínění legendy vztahující se ke vzniku Karlových Varů. Zrovna včera jsem touto historkou ohromil kolegyni pocházející z tohoto kraje. Nicméně i mně v textu trochu vadilo vstupování autorky do děje. Obzvláště ze začátku mi to přišlo rušivé, pak jsem si asi zvyknul, nebo toho ubylo. I tak bych knihu doporučil a moc chválím nejen název tohoto titulu, ale i všech autorčiných ostatních. Myslím, že Kdo se postará o Annu si budu muset přečíst také :)
Myslím, že tohle není kniha pro každého a musí se vám hodně trefit do nálady nebo životního období, protože vlastně nemá příběh, je to jen výsek ze života několika postav a brilantně popsané myšlenkové pochody a životní postoje. Já jsem si ji užila opravdu maximálně, vlastně jsem chápala všechny a hlavně Emílii, hlavní hrdinku a její život ve stereotypu, ze kterého není úniku. Některé slovní obraty a hříčky se mi opravdu líbily moc, celkově spisovatelka skvěle pracuje s jazykem a emocemi. Četla jsem všechny knihy, líbila se mi moc i Anna, ale tahle možná o něco víc, protože se “neschovává za nadpřirozeno, naopak je velmi lidská a syrová.
Humor autorky mi sedl. Četla jsem i Annu. Musím uznat, že podobné knihy mě baví pro svoje koketování s filosofickými otázkami života a smrti. Jsem šťoura, taky schovávám "šneka" v šuplíku... a zapomínám, vztahy mezilidské, rodinné...občas i zdánlivý nesmysl Vás ponoukne k řešení zašmodrchaných situací.... Nemusí se Vám zastavit srdce, aby se z Vás stal guru....nebo mučedník, azkéta... Občas jsem měla pocit, že se příběh rozutekl a pak se ztrácel...vyvolávalo to ve mně pocit, takového se rozpouštění se...takový ten stav mysli, kdy se ztrácíte...Roztěkanost...a možná právě to, skvěle dokreslovalo atmosféru....
Tak nějak nevím, jak hodnotit. Chvílema mě kniha bavila a chvílema nebavila. Takový průměr, nic optimistického. Kdo nečetl, asi o nic nepřišel.
Velmi mě rozčiloval pocit nedokončenosti po přečtení této knížečky. Jako by autorka někde třetinu románu poztrácela. Četlo se mi to pěkně, o tom žádná. Autorka má výborné schopnosti vykreslit pocity postav v několika větách. Ale tak nějak jsem měla pocit, že se trošku plácá od ničeho k ničemu. Oproti předchozí Anně také postrádá jakoukoliv kapku originality, protože Anna v tomto byla naprosto neotřelá a úplně mi učarovala. Takže kdo jste četli tuto a ne předchozí knihu, určitě to napravte. 65%
O životě v dnešním světě... Příběh ze současného života, nejen o Josefíně, ale i její mámě, tátovi a babičce, o kterou se starají v demenci, o jejich vzájmných vztazích, ale i dalších jejich známých. Odehrává se v Karlových Varech a ocenila jsem i popsaná místa a historii vzniku lázní Karlovy Vary.
Kniha Kdo se postará o Annu byla možná o maličký chloupek lepší, ale to nemění nic na tom, že mě styl psaní téhle autorky prostě baví. Kvalitní odpočinková četba. Doporučuji všema deseti!
Kdyby byla tahle knížka jídlo, byla by to nejspíš jitrnice. Člověk se těší na tu správnou roční dobu, kdy se jitrnice prodávají, koupí ji, opeče, nachystá si zelí a brambory a s chutí se do ní pustí. Nejdřív si pomlaskává, ale ke konci už funí a má co dělat, aby ji vůbec dojedl.
Přesně takhle jsem se při čtení cítila. Začátek byl perfektní, pasáž o návštěvě u Lucie a Pavla jsem dokonce předčítala manželovi, aby věděl, čemu se směju. Pak ale následuje dost depresivní čtení o jedné současné rodině (matka, která chce od života víc, dcera, jež bojuje se světem dospělých, otec, který prodělal infarkt a s ním i změnu přístupu k životu, a babička s pokročilým Alzheimerem), jejich přátelích, kteří váhají, zda založit rodinu, a kouči Matějovi, jehož otcem byl nade vši pochybnost Václav Havel.
Kdo se postará o Annu byla vlastně knížka o smrti, ale přesto mi přišla svým způsobem odlehčená. To u Josefíny nefungovalo. A než jsem se dostala k napsání komentáře, musela jsem si dokonce knihu projít znovu a osvěžit si její děj, což taky není zrovna dobrá vizitka.
Abych se ale vrátila k tomu přirovnání k jídlu - konec byl zas takový, že vím, že za rok si jitrnici zase ráda dám.
Asi jsem si udělala, když jsem si knihu vybírala, poněkud milnou představu. Prostě to nějak nebylo úplně ono.
Naše knihovna dělá každoročně valentynskou akci "rande naslepo". Zabalí různé tituly do romantického balícího papíru a čtenář si vybere, aniž by věděl co. Když jsem knihu doma rozbalila, líbil se mi jednoduchý přebal (miluju avokádo), ale po přečtení anotace jsem byla lehce skeptická. Každopádně kniha mile překvapila, lehce se čte, střídá se vyprávění různými postavami. Dokonce spisovatelka promlouvá ke čtenáři, což mi teda vadilo, ale nutno podotknout, že to v knihách běžné není.
Tak já doufám, že je to už dostatečně dlouhá doba od vydání na to, aby autorka prokrastinovala neustálým sledováním databazeknih a kontrolovala, kolik hodnocení a komentářů přibylo a jak se vyvíjejí procenta. Mám dvě děti, milá autorko, takže jistě chápete, že unikám před křikem a tvářím se, že vydělávám, aby mi daly pokoj a já mohla napsat tento komentář. A jo. Bude to jeden z mých nejdelších komentářů tady, takže pokud ho budete číst, můžete si za to sama :).
Chci Vám říci, proč jsem knihu koupila. Ne, kvůli tomu, že bych si myslela, že bude nějak zvlášť skvělá. Ani mi nedošlo, že už jednu Vaši knihu máme a to Justýnku a asistenčního jednorožce. Jo fakt, nedošlo, jsem matka, sice ne tří dětí, ale dvou. Ale krom toho mám ještě psí dítě, dva křečky a tři rybičky (jedna chcípla, takže dvě, ale tuto skutečnost mé mladší dítě ještě neví, nebo ji spíše odmítá přijmout, takže prostě v tom akvárku jsou pořád tři a basta), takže myslím, že lze pochopit, že mi některé souvislosti při zběsilém nakupování na knižním eshopu uniknou.
Takže pravý důvod je to, že se moje starší dcera jmenuje Josefína a mně přijde jako dost fajn, když objevím knihu se jmény svých dětí, si ji minimálně přečíst.
Mimochodem nedají se knížky vydávat jen v elektronické podobě? Odpadl by ten eko problém. Také jdu dneska na kafe, myslím, že bude bez labutě, vůbec si na to nepotrpím, ale nebudu popírat, že když mi tam někdo udělá něco jako obrázek, že mě to nepotěší, ale zároveň podotýkám, že to spíš ocení mé dvě cácorky, které mají alespoň něco z toho, že sedí s matkou na kafi, která je bez něj na ně protivná - a to děsně, stejně jako Emílie. I já doma řvu, že já si drobit můžu, neboť si to po sobě zametu.
A teď hodnocení. No, pobavila jste mě. Užila jsem si to. Zrelaxovala jsem. Ale možná to bylo moc takové jakože "za každou cenu to musí být vtipné".
Dám Vám čtyři hvězdičky, protože mě bavíte a Jednorožec je fakt geniální. A snad Vás potěším tím, že si musím koupit Vaše další dílo, protože moje mladší dcera se jmenuje tak (hádejte, jak), že je to zkráceně Mína. Aby se to rýmovalo s Fínou, samozřejmě.
A raději Vám nebudu říkat, jak se jmenuje pes, zemřelý pes, dva křečci a ty dvě rybičky v akváriu, které jsou oficiálně tři. Mám totiž pocit a podezření, že čerpáte z mé rodiny a já za to ještě snad platím :).
Jo a trošku kecám, samozřejmě doufám, že si to přečtete.
Trochu slabší, než Kdo se postará o Annu, ale stále dobré. Vadilo mi především to povídání si se čtenářem ("nebudu předbíhat a povím vám to později"). Drama jedné rodiny podané s lehkostí a vtipem. Ta hořkost některých osudů vás ale nemine. Vykreslení postav super.
Obratně vytříbený styl autorky mi vždy vyčaruje hřejivé pousmání na duši... naprosto miluju její hru se slovy... miluju ty její životní pravdy naservírované v lehce rozmarném kabátku... tentokrát se mi do záložky nejvíc opřela myšlenka ohledně toho, jak moc dětem vědomě ohýbáme skutečnost... mnohdy i v totálních hloupostech... a velmi často úplně zbytečně... každopádně takových společenských nešvarů se ve vyprávění objeví povícero... kvituju správně mířený nejeden dloubanec... a hlavně... hlavně ten mysl burcující závěr!
Svěží a lehký ( nikoliv lehkovážný) styl pro těžká témata. Příjemné čtení o ne nutně příjemných věcech. Možná, že ten příběh nebyl úplná pecka, něco co mě přišpendlí k židli, ale i "banální" příběh občas potěší. Alespoň si pak člověk nepřipadá, že je jeho život tak banální. No a poslední pátou hvězdu dávám za grafiku, kopr mám ráda!
Líbila se mi autorčina předchozí kniha Kdo se postará o Annu, ale tohle bylo zklamání. Jsou zde příběhy několika lidí, ale většina není ukončena. Líbí se mi autorčin styl psaní (až na zbytečné a trochu trapné promluvy ke čtenářstvu), ale celá kniha působí nedomyšleně.
Na knihu jsem narazila náhodou a anotace mě zaujala. Avšak styl autorčina psaní mi úplně nesedl. V průběhu čtení jsem pořád jakoby na něco "čekala", ale bohužel to nepřišlo. Chyběla mi jakási celistvost příběhu, kdyby kniha byla psána formou jednotlivých povídek, asi by mě zaujala více.
Originálně napsané, ze života, párkrát jsem se i pousmála ironickému podtextu, který se line celým příběhem. Myslím, že ještě něco od autorky vyzkouším.
Toto teda bolo!! Od autorky Justínka a asistenčný jednorožec som nečakala, že aj kniha pre dospelých bude tak úžasne čitateľná. Dej nebolo to, čo bolo na knihe najfascinujúcejšie. Ten štýl! Taká sonda do ľudských duší, satiricky vtipná. Nevedela som prestať čítať o pripodobnení Jozefíny ku kôprovej omáčke- buď ju máš rád alebo neznášaš a aj keď ju máš rád, dáš si ju len v špeci deň. Nemohla som sa odtrhnúť od Emílie, postavičky tak zvláštnej a rozumnej, až to štvalo. Od každej konfrontácie postáv, ktorá vždy skončila zamyslením sa nad vlastným životom. Krásne.
Co se týče této knihy, jsem rozpolcená, na jednu stranu v ní najdeme zajímavé myšlenky a situace, ale na druhou stranu v příběhu postrádám určitou celistvost.
Mrzí mě, že Josefína nedostala větší prostor, protože její dějová linka byla zajímavá.
Kniha byla jiná, zvláštní a možná kdyby byla povídková, tak by to bylo lepší. Nicméně věřím a vidím (dle recenzí), že si své čtenáře našla, mě bohužel moc nesedla.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Justýnka a asistenční jednorožec |
| 2023 | Kdo se postará o Annu |
| 2023 |  Josefíně všichni lžou |
| 2023 | Mína a náhodní kolemjdoucí |
Jednotlivé kapitoly na sebe mnohdy dějově nenavazovaly, přišlo mi, že autorka kolikrát nedokončila ani myšlenku...
Bylo to dost divné.