Josefíně všichni lžou
Kateřina Pantovič
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/510394/bmid_josefine-vsichni-lzou-6V6-510394.jpg
4
369
369
Kdyby byla Josefína omáčka, byla by rozhodně koprovka. Ne každý ji má rád, ale kdo ji rád má, má ji většinou rád hodně. Babička jí umírá na Alzheimera, táta nedávno málem umřel na mrtvici a máma říká, že umřelo něco v ní. Všichni v Josefínině rodině se ve svých menších i větších tragédiích tak moc soustředí na hledání smyslu svého života, až si nevšímají, že jim úplně uniká. A pokud nezemřeli, možná ho hledají dodnes.... celý text
Přidat komentář
Mně se to hodně líbilo. Na malém prostoru velké emoce. Autentická psychologie postav. Všechny mě štvaly, ale chápala jsem je. Zasazení do Karlových Varů příjemná změna. Přečtu rozhodně znovu. Mladá autorka, ale cítím z toho už nějakou životní moudrost. Líbila se mi hodně i její prvotina Anna, ale tohle za mě o chlup lepší. Asi tím, jak je to pro mě opravdové a odžité.
Byla to jednohubka plná mezilidských vztahů. Na tak útlou knihu je v ní až příliš mnoho postav a myšlenek, ale celé to působí nedotaženě. Styl psaní se mi líbil, ale pod kůži se mi nedostala.
Má velmi oblíbená autorka vydala novou knihu, tu jsem musela mít!
Bohužel jsem trochu zklamaná, nepůsobilo to na mě jakkoli uceleně, bylo to takové skákání od jedné postavy ke druhé a nevyvolalo to ve mně takové emoce, v jaké bych doufala. Bohužel, asi se mi zrovna paní autorka netrefila do noty, či do nálady,.. Ovšem napsané je to moc hezky, miluju její styl psaní! Tak snad mi ta další knížka sedne stejně tak, jako autorky Kdo se postará o Annu, která byla za mě naprosto bezvadná :)
Asi nejsem správná cílová skupina, protože kniha mě příliš neoslovila. Čekala jsem víc vyprávění o Josefíně, ale přišlo mi, že vypráví víc její matka, která se tak nějak plácá v životě.
Sedí mi autorčin styl, líbí se mi nadhled, s jakým je kniha vyprávěná. Navíc krásná, milá obálka. Upřímně se z knihy těším. :)
Pobavila jsem se, ale i rozesmutnila, autorka se toho tedy fakt nebojí a já jsem ráda, že máme na českém trhu takto skvělou literaturu. Ten konec je trochu klišé, ale na druhou stranu, těch depek je tam (i v našem) životě až až. A zajímá mě, jestli je, nebo není Ruda debil. Ještě zvážím...
Knížka suprová, dobře se četla, humor, nadhled, ... už dlouho jsem se nahlas u čtení nesmála :-) a celkově optimistická a pohodová...hned jdu číst druhou knihu určenou pro dospělé čtenáře.
Jsem nadšená a dávám plný počet! Zhltla jsem jedním dechem. Je v tom smích, je v tom smutek, je v tom obrovské životní moudro a mnoho, mnoho k zamyšlení. Knížka, kterou jsem určitě nečetla jednou, ale budu se k ní vracet.
Hlavní hrdinky Josefína má 11 a její rodiče nejsou moc šťastní. Maminka teda vůbec, ta zjevně ztratila naději na život, se kterým by byla spokojená. Tatínek přežil svou smrt a od té doby je chytrý jak rádio a má pocit, že má patent na rozum. Babička má alzheimera a trochu všem komplikuje život. A děda? Tak ten s nimi nežije a vlastně nikdo neví proč. Vsaďte se, že se v téhle knížce najdete tak trochu i vy. Paleta mezilidských vztahů je v této útlé knížce dost pestrá a já se těším na další knihu této autorky.
Od autorky jsem v minulosti četla dětskou knihu Justýnka a asistenční jednorožec a ta byla jednoduše přenádherná!
Proto jsem si řekla, že musím zkusit i její tvorbu pro dospělé.
Přiznám se, že příběh jako takový byl ze života a zajímal mě, ale dle názvu jsem spíše očekávala, že bude o Josefíně, ale hlavní roli neměla jen ona, ale i její rodiče a další příbuzní, kteří se stejně jako ona v životě tak trošku motají...
Za mě to ve výsledku nebylo vůbec špatné čtení, ale už jsme určitě četla i podobné romány od českých autorek, které mě bavily více.
Jedním slovem "paráda". Krásná knížka o obyčejných lidech a jejich životech. Navíc psána s humorem a nadhledem, ale zároveň o tématech k zamyšlení. Doufám, že autorka nám bude zrát a potěší nás dalšími vydařenými příběhy.
"Základní pravidlo, které se jako první naučí všichni záchranáři (a platí to všeobecně - u vody i v životě), zní, že ti, kdo volají o pomoc, nejsou ti, kdo naši pomoc potřebují nejvíce. Nejdříve je nutné běžet za těmi, kteří jsou zticha."
Velké překvapení a zjevení! Styl psaní byl pro mě nezvyklý, ale o to zajímavější. Zdánlivě lehce poskládané věty obsahují velké a nelehké myšlenky.
Rozhodně budu číhat na další autorčiny knihy, protože tohle mě fakt bavilo!
Myslela jsem si, že příběh bude především o Josefíně, nakonec zas tolik o Josefíně nebyl. Spíš o její rodině a jejím okolí. Její rodiče měli v knize stejně prostoru, jako ona. :)
Kniha má 220 stran, takže zas tak moc toho prostoru nebylo. Ale na to, jak málo stran ta kniha má, jsem nadšena její kvalitou!
Tyhle české, útlé knihy mám čím dál tím radši :)
Josefíně je 11 a hledá samu sebe. Jejím rodičům je kolem 40 a taky se pořád hledají. Nebo znovu hledají? Těžko říct.
Příběh je spleten z několika útržků osudů jednotlivých postav. Odehrává se během pár dnů, kdy máme možnost do jejich obyčejných životů nahlédnout a buď se s nimi ztotožnit, nebo ne.
Já se úplně neztotožnila, ale nakouknutí do mysli hrdinů příběhu mě bavilo.
V knize je totiž mnoho myšlenek a situací, které mě donutily se zamyslet nad vlastním životem. Tím si mě kniha získala a ráda vám ji doporučuji k přečtení pokud máte rádi současnou českou tvorbu.
Myslím, že "osvěžující" a "tragikomedie" jsou ta správná slova (díky, Dela111). V polovině jsem měla pocit jisté nevyrovnanosti - což ale způsobil autorčin chvályhodný zvyk pointovat každý odstavec - když to výjimečně neudělala, okamžitě mi to chybělo. Jinak je tenhle vtipně napsaný výsek z všednodennosti dvou manželských dvojic, babičky s Alzheimerem, koprovky Josefíny s hlavou a očima otevřenýma, kouče, co prchl a dalších zábavný, se skvěle napsanými dialogy (několika kapitolami, třeba Jednotkou přijatelného standardu partnerů jsem se vyloženě prosmála) a bonusovým prostředím provinčních Karlových Varů. Příjemné.
Váhám mezi 3 a 4 hvězdičkami,spíše 3,5. Místy mě to vadilo,ale jinak se čte lehce,je to vtipné a ze života.
Josefíně všichni lžou je tragikomedie, jejímž hlavním motivem jsou mezilidské vztahy a je to velmi osvěžující četba.
Příběh je sondou do lidského nitra, řeší se tu rodinné vztahy a každodenní patálie. Kniha je plná vtipných průpovídek a trefných přirovnání. U některých myšlenek máte pocit, že vám autorka mluví z duše. Najdou se samozřejmě i smutnější momenty, ale celkově kniha smutně nepůsobí. Naopak, je to napsáno svižně a s humorem.
Příběh mě bavil víc než předchozí kniha Kdo se postará o Annu, kterou jsem označila za úžasnou zábavnou ptákovinu. Tady bych slovo ptákovina vynechala ;-).
Doporučuji jako výbornou oddechovku.
Tak toto se mi hodně líbilo. Po dlouhé době si chci koupit knihu, přestože jsem ji právě dočetla. Chtěla bych ji mít doma a kdykoli se vrátit a znovu se začíst. Autorčin styl mi tak trochu uhranul. Žádný závratný děj, jen běžné starosti jedné běžné rodiny a přesto se mi od knihy nechtělo. I vážné téma dokáže autorka podat s nadhledem a každou chvíli se usmějete nad nějakou mimopoznámkou. A hlavně jsem si zamilovala Josefínu. Ta mile naivní postavička se mi vtiskla do srdce. Možná to bude tím, že Josefína je jako koprovka a já koprovku miluju.... Doporučuji. 5*
(4/23)
Josefíně je jedenáct.
Josefína všechno ví a všemu rozumí.
Josefína je koprovka.
A já miluju koprovku! A kulajdu ještě víc.
Josefína mi po kapitole o koprové omáčce přirostla k srdci.
Kniha to je miloučká, na dva, tři večery. Najdete v ní mezi řádky mnoho. Například to, že dítě ví a vnímá víc, než si myslíte a je jedno, zda je mu pět nebo jedenáct let. A že komunikace s kýmkoli je opravdu důležitá. A ruku na srdce. Všichni to víme, ale málokdo si na komunikaci dává záležet, že?
Kateřina Pantovič pro mě byla dosud neznámou autorkou. A musím říct, že mě její tvorba a styl psaní baví. Píše s takovou lehkostí, že pokud se mi naskytne příležitost přečíst její předchozí knihy, nebudu se ani trošku bránit.
Základní pravidlo, které se jako první naučí všichni záchranáři (a platí všeobecně - u vody i v životě), zní, že ti, kdo volají o pomoc, nejsou ti, kdo naši pomoc potřebují nejvíce. Nejdříve je nutné běžet za těmi, kteří jsou zticha.
Autorka má velmi osobitý vypravěčský styl. Opravdu jsem si čtení užila od prvního do posledního písmenka.
Velmi lidské a uvěřitelné charaktery, spisovatelka dokázala, že i bez nadpřirozené zápletky její fantazie pracuje na plné obrátky.
Chápu, že není pro každého, ale mně hodně sedla. Rozhodně bych ale nepopsala jako lehké odpočinkové čtení. Mě ta opravdovost a banalita toho lidského pachtění vlastně spíš drásala.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Justýnka a asistenční jednorožec |
| 2023 | Kdo se postará o Annu |
| 2023 |  Josefíně všichni lžou |
| 2023 | Mína a náhodní kolemjdoucí |
I když má kniha něco kolem 200 stran, povedlo se autorce do ní vložit vše potřebné, aniž by měl čtenář pocit, že děj jen tak klouže po povrchu. Místy prosvítal jemný humor, místy závažné téma, bylo to takové tragikomické čtení, jak už tak někdy píše život sám.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.