Josefíně všichni lžou
Kateřina Pantovič
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/510394/bmid_josefine-vsichni-lzou-6V6-510394.jpg
4
369
369
Kdyby byla Josefína omáčka, byla by rozhodně koprovka. Ne každý ji má rád, ale kdo ji rád má, má ji většinou rád hodně. Babička jí umírá na Alzheimera, táta nedávno málem umřel na mrtvici a máma říká, že umřelo něco v ní. Všichni v Josefínině rodině se ve svých menších i větších tragédiích tak moc soustředí na hledání smyslu svého života, až si nevšímají, že jim úplně uniká. A pokud nezemřeli, možná ho hledají dodnes.... celý text
Přidat komentář
Autorka má svůj originální styl, což je skvělé. V knize je spousta myšlenek, na kterými se člověk pozastaví, a vtipných slovních obratů. Jen škoda, že kniha není delší. P.S. Potěšila zmínka o Nesnesitelné lehkosti bytí.
Od avokáda po koprovku.
Současnost v detailech.
Lehké pero, neotřelý humor.
Taky kopa všedních stereotypů od nevěry po krizi středního věku ... to se dost vleklo ... roztříštěné.
Josefína byla moc fajn ... jen dostala malý prostor.
Závěr vylepšil celek ... čekala jsem víc ...
3/4
Moje první knížka od Kateřiny Pantovič a jsem mile překvapená. Přečtu si i další knížky od autorky :-)
Před lety jsem četla autorky předchozí knihu - Kdo se postará o Annu. Bylo to zvláštní čtení, od kterého jsem nic nečekala, ale i po letech si pamatuji to překvapení z nečekaného konce a stále tuto knihu ráda doporučuji. Proto jsem se s jistým nastaveným očekáváním pustila do novinky Josefíně všichni lžou.
Kdybych si měla vybrat, tak jsem tým Anna. Josefína mě až tak neoslovila, ale minimálně tento příběh přiměje k zamyšlení.
Je to vyprávění o jedné obyčejné rodině, která má problémy, jako mnoho jiných rodin. Problémy v manželství, dospívající dcera, umírající babička, různě pošramocené rodinné vazby
Stejně jako předchozí kniha o Anně je i tahle s Josefínou hodně zvláštní, i přesto, že téma může působit obyčejně. Kateřina Pantovič má svůj osobitý styl psaní a tak i z nudné rodiny dokáže udělat skoro drama. Její styl psaní mě baví a knihy jsou díky tomu zvláštně originální a rozhodně čtivé.
Z Josefíny si tedy odnáším především depku, bylo to vlastně hrozně smutné čtení. Ale zároveň si člověk uvědomí, že si má vážit života jaký má. Nehledat na všem mouchy, každý jsme svůj a v dlouhodobém vztahu prostě dojde v určitém bodě k jistému stereotypu. A i o tom, o stereotypu tato kniha vlastně je.
Kateřina píše lehce cynicky, ale zároveň i s nadsázkou, jsou místa, kde se v příběhu i zasmějete.
Takže jo, s odstupem času mohu říct, že Josefína se mi vlastně líbila, ale Anna je za mě pořád lepší :)
Na sítích se opakovaně objevovalo, jak má Josefíně všichni lžou hrozně originální a skvělé hodnocení, takže jsem měla velká očekávání. A světe div se, ona se naplnila! Dokonce se musím přiznat, že jsem ho musela s několika lidmi hned sdílet a mám pocit, že jsem je při tom možná i nalákala na přečtení i zbytku knihy což si tenhle poměrně útlý svazek zaslouží, protože je fakt plný humoru, přitom v něm najdete docela palčivá témata.
Kateřina Pantovič mě bavila už ve své prvotině, která mě hodně mile překvapila, ale se svým druhým románem už si mě naprosto získala. Psát totiž tak mile o nemoci, (téměř) smrti, problémech ve vztazích to není jen tak! Je to humorné, svižné, ironické, ale zároveň vás to nutí nad některými situacemi přemýšlet. Závěr byl super, i když mě teda autorka pěkně nachytala. =)))
Není to vůbec prvoplánové, je to plné krásné češtiny a nádherně se to čte. Román řadím mezi moje letošní nej, protože jsem se dlouho žádnou knihou tak nebavila. =) Těším se, s čím Kateřina Pantovič přijde příště už teď totiž vím, že si to budu muset přečíst!
Mimochodem: já fakt zbožňuju koprovku! Josefínu jsem si sice nestihla moc zamilovat, protože nakonec nemá v knize tolik prostoru, kolik by se dalo čekat podle názvu. Ale kdyby tahle kniha byla omáčka, byla by to rozhodně moje milovaná koprovka.
Anna se mi líbila, Josefína ne. Brala jsem ji s sebou na pláž jako příslib odpočinkovýho čtení, no spíš jsem se nervovala a nudila.
Od K. Pantovičové jsem četla obě její již vydané knihy a obě se mi svým způsobem líbily. Píše divný knihy, které vás nicméně zaujmou svými neotřelými tématy - viz Anna :-) Josefína mě nalákala na geniální anotaci o koprovce, ale pak jsem dostala pouze útržek ze života jedné typické rodiny dnešní doby. Problémy dlouholetého manželství, péče o stárnoucího nemocného rodiče a dospívající dcera. Křehcí muži, sendvičová generace a životní kouči, kteří vám (za těžké prachy) radí, jak žít. Strach a samota. Autorka to vše hezky vystihla a popsala z pohledu všech zúčastněných. Hezká, i když trošku smutná, kniha, psaná velmi čtivě.
Na tuto knihu jsem se nechala zlákat větou z anotace: Kdyby byla Josefína omáčka, byla by rozhodně koprovka. Ne každý ji má rád, ale kdo ji rád má, má ji většinou rád hodně. No řekněte sami, není to perfektní přirovnání? Je!
A knížka byla syrová, ani si nepamatuju, kdy naposledy jsem četla podobnou knihu. Tolik pocitů různých postav, tolik opravdovosti a příběhů. Autorky styl psaní mi sedl na první dobrou a celý příběh jsem si užívala. Pokud čekáte klasický román, tak ten od knihy nedostane. Co ale naopak dostanete je spousta myšlenek a témat nad kterými se můžete zamyslet. Samotné se mi párkrát stalo, že jsem jen mlčky koukala do stěny a přemýšlela.
Za sebe hodnotím knihu velice, opravdu velice kladně a chystám se na další knihu od autorky s názvem: Kdo se postará o Annu.
Jsem moc vděčná za možnost poznat další pozoruhodnou, českou autorku. No řekněte sami? Nemáme to v té naší zemičce talentované autory?
Moc se mi líbila autorčina práce s jazykem i nápad podávat situace pohledem různých postav (přičemž se pohledy postav opravdu lišily, nemysleli všichni stejně). Ze začátku knihy jsem byla nadšená, pak tedy nadšení trochu opadlo - myslím, že těch postav, které prezentovaly svůj pohled na život a události, bylo trochu moc: klidně by stačili rodiče, Josefína, Lucie a Pavel. Také by za mne logičtěji končil příběh dříve, poté, co Emílie přijde domů (str. 196). Přišlo mi, že výborný nápad se ke konci autorce nějak rozplizl a také zdrakoničtěl. Ale dělám si čárku, že se jedná o autorku, která má pro mne perspektivu.
Tragikomický příběh, u kterého jsem se tedy dost nasmála i zamyslela. Jsem ráda, že jsem ho díky DK objevila, stojí rozhodně za přečtení. Těším se na další knihy této autorky.
28/2023
Přemýšlím, co o Josefíně vlastně napsat a jakej ve mně zanechala dojem.
Tenhle vhled do života jedné celkem obyčejné rodiny a do zákoutí životů jednotlivých členů byl rozhodně zajímavý. Kniha se mi četla dobře, je to taková jednohubka.
Moc se mi líbily občasné poznámky autorky v textu k ději, je to neotřelý a milý.
Ale jinak ve mně asi nezanechala žádnej extra hlubokej dojem, nevnímala jsem žádný směřování, do jakýho bodu se chtěla autorka dostat, prostě najednou rána a děj se nějak ukončil.
Takže marně hledám poslání knihy, co mi chtěla autorka říct. Jsou knihy, u kterých se po přečtení poslední pár vět úplně zarazím, začne mi to šrotovat a tady jsem popravdě otočila na další stranu, protože jsem čekala pokračování.
Víkendový čtení na chatu fajn :-)
70 %, 3 hvězdy!
Hořkobolný příběh, který zasáhne. Vtipný, smutný, veselý, hořký, opravdový. Prostě skvěle vyvážený koktejl. Pocit opravdovosti a zaroveň bizardnosti bytí, kdy je v životě možné cokoliv.
Pro mě objev tohoto roku. Přečetla jsem Josefínu a pak se vrhla i na další autorčina díla včetně dětských. Velmi osobitý a rozpoznatelný styl se prolíná všemi čtyřmi (doufám, že mi nějaká neutekla).
V Josefíně za mě ideální poměr humoru a opravdovosti. Je pravda, že nejde o žádný výpravný román, je to spíš krátký vhled do života jedné rodiny. Ale ta čeština, lehkost a charaktery postav jsou pro mě na plný počet a velké těšení, kam tahle paní spisovatelka dozraje.
Skvěle mi seděl autorčin styl i humor. Příběh začal velice slibně, ale potom to na mě začalo působit trochu roztříštěně. Nicméně i tak jsem si čtení moc užila a musím říct, že vtipnější věnování jsem v knize nikdy nečetla.
Zkrátka ideální oddechovka s myšlenkou.
Nějak jsme se s knížkou minuly. Anotace mě naladila, byla napsaná bravurně, ale samotný příběh teda za mě dost bída. Ke čtení jsem se musela přemlouvat, vlastně mě vůbec nebavilo.
Vyzdvihla bych jazyk, postavu kouče Matěje a táty Josefíny, ty mi přišly zajímavý. Zbytek nedotažený, moc postav, málo prostoru pro ně. Asi tuším, kam příběhem autorka mířila, za mě ale do cíle nedorazila.
Byla jsem příjemně překvapená. Čekala jsem smutně vážnou knihu, dostala jsem takový hořko vtipný román. Doporučuji.
Tak já nejsem asi cílová skupina, protože mě kniha moc neoslovila.. Přečetla jsem, ale dalo mi to zabrat.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Justýnka a asistenční jednorožec |
| 2023 | Kdo se postará o Annu |
| 2023 |  Josefíně všichni lžou |
| 2023 | Mína a náhodní kolemjdoucí |
Kniha, která se dle mého tváří víc originálně a atraktivně, než ve skutečnosti je. Nedá se jí upřít, že tam je myšlenka a nečte se špatně, ale nemělo to pro mě ten drive, to, co pohání neukojitelnou touhu po příběhu a po literatuře. Není to kniha, která by mi utkvěla na dlouho v hlavě a zanechala ve mně nějaký hlubší pocit. Je to první kniha, co jsem od autorky četla, takže nemůžu porovnat, ale i když mě to tolik neoslnilo, možná zkusím další knihy, jestli je to příběhem nebo autorčiným stylem.
Chyběla mi nějaká celistvost příběhu. Jako samostatné povídky bych to možná klidně ohodnotila i výš, ale jako příběh mi to úplně nesedělo a bylo tam spoustu hluchých míst. Přiznávám, že se mi text jako takový četl dobře, ale postupně to upadávalo a už mě to netáhlo tak, jako na začátku. Přišlo mi, že to bylo místy trochu na sílu, neplynulo to přirozeně a bylo to možná zbytečně předimenzované, přitom by stačilo pár stran ubrat a příběh víc stmelit. Potenciál to má, ale dle mého čistě čtenářského pohledu je nevyužit. Jako by ten nápad a pointa na začátku najednou vyšuměl a na konci už to nedávalo smysl. Mám ráda prosté, krátké a hlubší knihy, o tom žádná, ale tady to bylo ploché, žádný zvrat, nikam to úplně nesměřovalo. Kniha jako taková určitě není vyloženě špatná, neztratí se, ale nebylo to ono, něco tomu chybí, nenašla jsem tam něco, co by pro mě dělalo knihu zapamatovatelnou a čekala jsem víc. Je to pro mě zklamání, neurazí ani nenadchne.