Stehlík přehled
Donna Tartt
O životním příběhu Theodora Deckera lze s trochou nadsázky říci, že je především příběhem osudových ztrát a nálezů – teroristický útok v newyorském Metropolitním muzeu umění jej v raném mládí připraví o milovanou matku, ale zároveň ho nečekanou shodou okolností učiní vlastníkem slavného díla holandského mistra Fabritia, obrazu nevyčíslitelné hodnoty zvaného Stehlík. Důsledky obou těchto událostí, společně s vlivem několika velmi rozdílných přátel – od Andyho, intelektuálního syna zámožné newyorské rodiny, přes dobromyslného postaršího starožitníka Hobieho až po živelného ukrajinského imigranta Borise –, odkloní Theův život směrem, o jakém se mu do té doby ani nesnilo, a neoddělitelně jej svážou nejen se světem umění, ale i se světem zločinu.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Stehlík. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (131)
Nadpis na začátku jedné kapitoly zní: Umění máme proto, abychom nezemřeli na pravdu-Friedrich Nietsche. V této obsáhlé knize najdete mnohem více reálné a smutné pravdy než umění. Pro některé bude ale Stehlík objevení malíře Carla Fabritia (1622-1654) Naštěstí jeho obraz nebyl zničen, ani ukraden. Visí stále od roku 1896 v Mauritshuisu, což je obrazárna nizozemského národního muzea v Haagu. Pro mě zbytečně mnoho stran a příběh, který je slepený z mnoha příběhů. Popisované alkoholové a drogové deliria by normální člověk nepřežil. Boris a Theo to ráno zapili lahví vodky a šli s ostatními spolužáky do školy (14-15 let) Dobře napsaná Pohádka, která má 733 stran. Přesto doporučuji.
Kniha od Donny Tarttové je hodně tlustá, což je pro mě vždycky radost. Příběh je to dlouhý, dojemný a přesvědčivý. Autorčinou silnou stránkou jsou popisy. Popisy charakterů, tváří, oblečení, gest, popisy krajiny, ulic, obchodů, pokojů a hotelů. Popisy pohnutek a hnutí mysli. Popisy jsou potravou pro naši imaginaci, a imaginace je zase potravou pro naši duši. Já si to užila.
Související novinky (1)
Velký knižní čtvrtek
12.10.2015
Citáty z knihy (22)
„Zní to praštěně, ale byla bych naprosto šťastná, kdybych mohla až do konce života koukat jen na těch pár obrazů. Nedokážu si představit lepší způsob, jak se připravit o rozum.“
„V případě krásné holky bych se mohl utěšovat tím, že bych na ni nikdy neměl; skutečnost, že mě takhle sužovala a pronásledovala i její obyčejnost, neblaze naznačovala lásku přesahující pouhou tělesnou náklonnost...“
„Byla zlatou nitkou, která se vinula úplně vším, lupou, která zvětšovala krásu, takže celý svět vypadal ve vztahu k ní, k ní jediné, jako proměněný.“
Více citátů z knihy najdete u autora.
Ocenění knihy (1)
2014 -
Pulitzerova cena
(Beletrie)
Kniha Stehlík v seznamech
v Právě čtených | 30x |
v Přečtených | 680x |
ve Čtenářské výzvě | 145x |
v Doporučených | 70x |
v Knihotéce | 234x |
v Chystám se číst | 659x |
v Chci si koupit | 115x |
v dalších seznamech | 9x |
Dalo by se zřejmě použít mnoho superlativů, které by popsaly tento román. Ano, je to silný příběh s propletencem mezilidských vztahů a dějem, který se rozprostírá napříč roky, kontinenty a národnostmi. Příběh o klopýtání životem bez milované matky, která tragicky zahynula, přesto s pár skutečnými přáteli.
Ocenila jsem nejen hluboký ponor do světa umění, ale i kousavé bonmoty a ironické poznámky a zvláště neskutečně realistické prolínání fikce s realitou. Sugestivní vyprávění autorky mě přinutilo, abych (zmatená svou neznalostí) googlila, jak že to bylo s tím teroristickým útokem na Metropolitní muzeum umění a kdo že je to ten Carel Fabritius.
Jako celek to na mne ale bylo příliš. Přemíra psychedelických pasáží, alkoholových a drogových obluzení, to mě, jako člověka bez velkých závislostí, deprimovalo a místy jsem text i přeskakovala. Chápu, že se kniha líbila Stephenu Kingovi, který ji vychválil (on zřejmě zažíval pocit souznění), ale pro mne zůstala řada pasáží nesrozumitelná nebo byly neskutečně rozvláčné.
"Umíš vlajkovou abecedu?" zeptal se mě pan Barbour.
"Prosím?"
"V pracovně mám krásně přehlednou tabulku, rád ti ji ukážu. A ty nedělej ksichty, Andy. Taková znalost se klukovi vždycky může hodit."
"To rozhodně, třeba když si potřebuje stopnout projíždějící remorkér."
Pokud bych měla román shrnout do tří slov, bylo by to: depresivní, zdlouhavý a temný.