Štěstí není pro slabochy
Nicola Förg
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/361612/bmid_stesti-neni-pro-slabochy-2ZK-361612.jpg
3
22
22
Soňa je spíš taková tichá myška. V práci ji přetěžují, přítel ji opustil, a tak žije sama v řadovém domku na maloměstě daleko od velkého světa. Středem jejího života je její kočka jménem Lady Goggo. Je to docela samostatná kočka, a navíc velmi zvědavá, takže na svých pochůzkách často vleze, kam nemá. Soňa jí pořídí miniaturní kameru na obojek, díky níž alespoň ví, kudy se toulá. Ale jednoho krásného dne Lady Goggo nafilmuje něco, co Soňu vyděsí k smrti. A druhý den navíc kočka zmizí! Soňa je zoufalá, ale když jí někdo poštou pošle nalezený kočičí obojek i s kamerou až z dalekého Islandu, odhodlá se vypátrat kočku stůj co stůj. Vydává se tedy na nejistou cestu, aby na jejím konci našla něco, co dá jejímu životu úplně nový směr…... celý text
Detektivky, krimi Pro ženy Thrillery
Vydáno: 2017 , Jan Vašut (Vašut)Originální název:
Glück ist nichts für Feiglinge
více info...
Přidat komentář
Tohle se mělo jmenovat spíš „Bridget Jones jede na Island…“
Ale bacha, to není celé: „…Protože jí tam vrah odvezl kočku. Anebo třeba ne.“
Už jste zvědaví? Bodejť by ne.
Prostě knížku nemůžu hanit, to bylo tak blbé, až to bylo milé! Při čtení máte hezký pocit, protože zjevně na Islandu se nikdo ničemu nediví, ani vám, vždyť každý jsme nějak divný, ne? A skřítci, skřítci všude!
Každý si asi vybere svoje „nejdivnější“: Co třeba to, jak každý kolem hrdinky projevoval naprosté pochopení pro celou tu šílenost - pardon, její putování, a k tomu měl nekonečně volného času a pohonných hmot na to, aby ji provedl Islandem, udělal jí vícedenní seminář o zdejší historii a mytologii a bokem jí hledal mícu...
SPOILER závěru: Za mě největší „špek“ bylo tvrzení, že jde odfláknout (eee, cože?) sterilizaci čičiny, aby stejně měla koťata. Zrovna takovou zápletku jsem chtěla dát do jednoho příběhu cca na prvním stupni ZŠ. :D
Příběh dobrý,ale zbytečně dlouhý.Cekala jsem kdy přijde něco ,nějaký buuum,a nic nepřišlo.Zbytecne dlouhý pribeh
Moje milá Soničko,tak mám dočteno a z mém hodnocení pochopíš,že jsem spokojen nebyl.Bohužel se tahle kniha zoufale nepovedla.Ze všech přečtených knih jsem vlastně nečetl větší paskvil.Naprosto zoufalé a nezachránil to ani český chmel.P.S. Pozdravuj Peníska.0%.
Čekala jsem od knihy něco víc, ale dočetla jsem ji, i když jsem se musela hodně přemáhat. Doporučuji těm, kteří mají rádi kočky a zajímají se o Island. Až moc cestopisné, zdlouhavé...
Tohle je kniha, která měla zůstat někde v kurzu tvůrčího psaní. Nápad sice dobrý, ale zpracování strašné a ještě tomu uškodil tragický překlad s neúplnými větami a stylistickými chybami. V první polovině jsou všechny postavy značně nesympatické, ve druhé se zázračně změní a začne útok na city. Hluboké vztahy vznikají během několika hodin. Z šedé myši se mávnutím kouzelného proutku stane žena, jíž žádný muž neodolá, i když jí stále dělá problémy vytvořit smysluplnou větu, a ještě k tomu během pár dnů zázračně zhubne. V Německu se dle knihy běžně sjednávají neschopenky po telefonu a pacienti si během neschopnosti odjíždějí na Island (celkem by mě zajímalo, jak se pak pojišťovna vypořádala s hrdinčiným pobytem v místní nemocnici). K dovršení všeho spadla autorka do pasti začínajících autorů: když už jsem si o Islandu zjistila tolik zajímavých informací, tak je musím všechny použít. Takže všichni Islanďané (a nejen oni) neustále mají potřebu sypat z rukávu ságy, legendy a zeměpisné a historické údaje, až to působí komicky...
Doporučuji těm, kteří moc nedají na detektivky. Určitě to není klasická detektivka ale ovšem že se hrdinka Soňa setká s vrahem. A nebo snad ne? ;)
Tak hlavně nečekejte napínavou detektivku, jako já. Čtěte, pokud jste mladá žena (starší dívka), máte kočku, toužíte se něco více dozvědět o Islandu a nevadí vám trocha ezoteriky a romantiky. Až se sama divím, že jsem to dočetla (i když ne úplně poctivě) ... Takový románek s cestopisnými vsuvkami. Jak německá Soňa ke štěstí přišla. A dost.
Štěstí není pro slabochy
Už ani nevím, kde jsem k této knížce přišla. Nejspíš v nějakém dobročinném bazaru, kam teď zase poputuje. Na to, jak mi první stránky připadaly ujeté a nesmyslné, to nakonec celkem ušlo. I když se rozhodně nedá považovat za detektivku, krimi nebo thriller, což mně nevadí, protože nejde zrovna o mé oblíbené žánry.
Líbilo se mi zakomponování islandských reálií do knihy. Na Islandu jsem bohužel nebyla, takže nevím, zda vše na 100 % sedí, ale třeba asi nejbláznivější muzeum jaké si jen lze představit a které se dle knihy má nacházet v Reykjavíku, skutečně existuje, viz https://travel.sygic.com/cs/poi/islandske-falologicke-muzeum-poi:11370.
Příběh je plný více či méně ztřeštěných postav, což je mi také celkem sympatické, zvláště když většina má kladný vztah ke kočkám. Co už se mi líbilo méně, byl začátek a zápletka, která vlastně vedla k cestě na Island. Dávat zvířatům kameru, byť je to třeba myšleno dobře, v jejich zájmu, mi nepřipadá v pořádku. Každý živý tvor má právo uchovat si svá tajemství a tím, že víme, kde se zvíře pohybuje, do jeho nejhlubší podstaty stejně nepronikneme. A také mě zlobil nepříliš kvalitní překlad a hrubky. Přečtení ale nelituju, beru to jako celkem fajn oddechovku.