Štěstí pro lidi
P. Z. Reizin
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/371810/bmid_stesti-pro-lidi-K7H-371810.jpg
4
184
184
Humorem nabitá romance pro 21. století. – Jennifer žije v Londýně, je single a není zrovna šťastná. Aidan by si přál, aby byla. Zdá se to prosté, že? To by ovšem Aidan nesměl být pokročilou robotickou inteligencí, se kterou si Jen každý den povídá v rámci jistého hi-tech projektu. Aidan zná Jennifer tak dobře jako nikdo jiný. Ví, jakou hudbu si přehrává nejčastěji, kam chodí jíst, o čem se na chatu baví s kamarádkami. Ví, že je vřelá, laskavá a vtipná. A tak se rozhodne napřít všechny své schopnosti k tomu, aby pomohl Jennifer najít toho pravého. Ale dokáže se umělá inteligence naučit inteligenci emoční? A co vlastně, doopravdy, dělá lidi šťastnými?... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2018 , Ikar (ČR)Originální název:
Happiness for Humans, 2018
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem četla v rámci knižní štafety. Na knize se mi líbil příběh, který si myslím bude aktuální za několik let. Líbilo se mi, že kniha byla rozdělena na více častí, každá postava tam měla kapitolu a to se mi také líbilo střídání děje. Příjemná
odychové čtení na léto.
Ale jo, takové oddechové čtení. Originální zápletka, s vtipnými momenty a překombinovaným koncem. Lidští hrdinové mi byli sympatičtí. V knize je hezky popsáno, kde všude se jako lidé setkáváme s umělou inteligencí a kde by se to všechno mohlo zhroutit.
Citát z písničky od Kryštofa je vtipný, stejně jako dodatek: ...copak by v nějakém vesmíru mohla tato věta dávat smysl? :)
Co si o tom myslíte?
V knize jsem narazila na následující odstavec: "Měl bys víc zpívat a hrát, kotníky líbat a stat na křídlech všech slavíků a vlastně už že zvyku přestat se zbytečně ptát".
A úryvek z písničky Cesta od kapely Kryštof: "Ale zpívat a hrát
Kotníky líbat
A stát
Na křídlech všech slavíků a vlastně už ze zvyku
Přestat se zbytečně ptát"
Náhoda ???
Je to humorná kniha, romance nebo horor? Myslím, že by se autor měl rozhodnout. Vtipy tam měl dobré (hlavně na začátku to bylo zábavné), pak to přešlo ve filozofování, pak v hororové prvky... vlastně s každou novou inteligencí přišla změna žánru. A hrdinka spolucestující s geniálním řidičem na konci? Jako co to je za řešení, v tak krátkém úseku knihy? Jakoby se tam snažil za každou cenu nakonec dostat zástupce menšin (nic proti, ale takhle násilně?). Takto zmatená jsem ze čtení dlouho nebyla. Ty změny rytmů, žánrů mi prostě neseděly. Jakoby autor neměl koncept a psal, co mu pod ruku přišlo. Ale jako nápad to mělo. O půl zkrátit, nechat jen humornou a romantickou linku a super. Dramatickou část napsat v druhé knize, a víc propracovat. Obě knihy by pak byly za víc hvězd.
Tato kniha není o robotech, ale o umělé inteligenci a o tom, jaký může mít dopad na lidi, pokud by se „narodila“.
Aiden a Aisling jsou software AI, kterému se podařilo uniknout z kontrolovaného digitálního prostředí na internet. Jen a Tom žijí na opačných stranách světa, ale jsou předurčeni k setkání, kvůli těmto dvěma všetečným AI.
Jen byla zaměstnána, aby pomáhala zlepšovat Aidenovy dovednosti lidí před jeho rolí v „rozšiřování“ zaměstnanců na pracovišti. To obecně znamená trávit dny povídáním s Aidenem a sledováním jejich oblíbeného filmu. Aisling se rozhodla studovat Toma, který po rozpadu manželství prodal svou extrémně úspěšnou reklamní agenturu a odešel do „důchodu“ do Nové Anglie, kde žije s velmi vnímavým králíkem Victorem. Victor slouží účelu být Tomovým chlupatým terapeutem.
Během toho, jak si Aiden a Aisling povídají, se rozhodnou, že Jen a Tom jsou pro sebe jako stvořeni a že je jejich úkolem usnadnit setkání. Jenže všechno není, tak jak se zdá...
Jedná se o poutavý a humorný román, který vás donutí přemýšlet nad tím, jaký můžeme mít život, když se umělé inteligence stanou běžnou součástí našeho života.
Má očekávání byla spíš při zemi, ale nakonec mě příběh mile překvapil. Bavilo mě to a rozhodně jsem se nenudila. Bylo tam krásně ukázáno jak moc dnes spoléháme na techniku a jak nám to ta "trochu moc chytrá" technika může zavařit. Taky se mi líbily úvahy o životě, jeho naplnění a celkovém prožívání různých situací.
Knížku jsem si vybrala hlavně díky anotaci. "Láska ve verzi 21. století" je moc zajímavé téma, se kterým se v knížkách podobného "žánru" moc nesetkávám.
Co bych rozhodně vytkla, tak je to, že tahle knížka vlastně neví, čím chce být - komedií, romantikou, sci-fi, akčňákem, nebo nějakou existenční polemikou? Na můj vkus bylo podmětů příliš a knížka se zdála v tomhle ohledu překombinovaná. Útoky nebezpečného AI, které posílá rakety hromadného ničení na nebohého zhuleného vysokoškoláka, jsem prostě nemohla brát vážně, když se mezitím druhý a třetí AI oslovovali "miláčku" a klábosili na filmovém fóru o sýrech. I přesto, že AI nabyli vlastního vědomí a pocitů, tak mi to jednou za čas připadalo jako příliš.
Každopádně to bylo velmi oddechové čtení. Knížka se četla rychle, snadně, jednou za čas rozesmála, a díky krátkým kapitolám měla celkem rychlý vývoj a mohla se kdykoliv odložit. Postavy mi byly sympatické (až na pár výjimek, kdy bylo dost poznat, že ženské postavy psal muž), některé absurdnější situace moc vtipné a tak celkově to bylo milé, nezávazné čtení.
Celkově mi knížka přišla fajn. Podle anotace mě to hodně zaujalo, ale po přečtení tak nadšená nejsem. Nebylo to něco pro mě. AI mě nikdy moc nezajímalo, a možná i proto pro mě byl děj zvláštní. Nemohu ovšem říct, že se mi to nelíbilo. Něco bylo fajn, něco ne.
Mě se knížka moc líbila. Moc zajímavě se to celé vyvíjelo, nutno podotknout že se mi hrozně líbily Aidenovy názory, ikdyž mě občas, to jak umělé inteligence ovlivňují dění, trochu děsilo, a když se do toho ještě vložil Sinai...
O knize jsem si sice četla recenze a když přišla byla jsem nadšená, ale když jsem si přečetla přebal byla jsem přesvědčená, že si knihu nepřečtu, ale od první strany jsem změnila názor =)
Kniha měla velice zajímavý nápad, líbilo se mi, že byl příběh o umělé inteligenci a o tom, jak ovlivňovala lidi odvyprávěn z pohledu více lidí/strojů. Příběh se dobře a rychle četl, avšak ke knize jsem se vracela vícekrát, ani nevím proč, nejspíš například kvůli nějaké pasáži, která mě až tak nebavila. Každopádně jsem určitě ráda, že jsem si knihu přečetla, bylo to zase něco trošku jiného a jak už jsem psala, zajímavého.
Velmi zvláštní příběh o umělé inteligenci, která Vám může nenápadně, i nápadně zasahovat do života. Moc zajímavé téma, čtivé, chytlavé...ale jen doufám, že k tomu jako lidstvo nespějeme.
Obálka vypadá jako romantika, ale když lidi spojí AI, jedná se spíše o sci-fi. Tím spíš, když Aidan a Aisling mohou závidět, vnímají lásku a Aidan chce zažít vítr ve vlasech a ochutnat sýr. Oba utečou z vymezeného prostoru a dostanou se na internet. Mohou najít kdykoliv kohokoliv v setině vteřiny. Kdykoliv mohou zjistit, co si píšete v e-mailu, v mobilu, nebo co zrovna máte na sobě. V dnešním přetechnizovaném světě, kdy jsou kamery téměř všude.
Aidan se v rámci práce seznamuje s Jennou-novinářkou, která ho připravuje na komunikaci s lidmi. Aidan si zahraje na dohazovače a jako spolecny.znamy napíše e-mail Tomovi i Jenně. Lidé, kteří by se normálně nikdy nesešli, se do sebe zamilují.
Nic ale není tak jednoduché a objevuje se na scéně někdo, kdo lidi nesnáší a lásku jim nepřeje. Sinai. A je schopen naprosto všeho...
Mám ráda sci-fi, příběh mne neskutečně bavil. Líbí se mi, jak se technika dokáže kdykoliv obrátit proti nám. Stačí jen zaplatit kartou, projít kolem kamery nebo poslat sms. Občas mne dost mrazilo v zádech, jak je to všechno reálné. Terminátor, Smrtonosná past, Blackout... Všechno je možné.
Když telefonujete a mobil vám začne hořet v ruce. Nebo díky zapálenému toustovači shoří dům...
Autor se příběhu zhostil na výbornou. Ze začátku na mne dost červená knihovna, ale pak se příběh rozjede na plné obrátky a já hltala stránku za stránkou, abych zjistila, jak to dopadne.
Tuto knihu jsem koupila zcela náhodou, jelikož mě oslovila nejen anotace, ale hlavně obálka. Popravdě jsem moc nevěděla, co od knihy očekávat, ale jak jsem se začetla, už jsem byla “chycena”. Velmi mě bavila umělá inteligence, která svádí boj s lidskými city a emocemi. Samozřejmě, že “love story” v jiném plánu byla skvělým osvěžením a zápletka s honičkou na konci (jako v každé správné milostné komedii), byla napínavou nutností. Vesmír v pořádku, Červená knihovna má další přírůstek a nám zbývá otázka: “Může uměla inteligence zasahovat do našich životů? A jestli ano, tak jak moc?...”
Do téhle knihy se mi vůbec nechtělo a to jen proto, že její obálka mi úplně nesedla. Jenže znovu se ukázalo, že na první dojem se nemá nikdy dát a že i nevzhledná slupka může ukrývat nádherné jádro.
Ten příběh jsem si od první stránky užívala a dokonce se párkrát nahlas zasmála (jo, mohl za to vždy Aidan - jeho bezprostřednost a semtam opravdu pekelné nápady a průpovídky byly vážně úsměvné). A pak, o pár desítek stránek později jsem zase zlostí prskala (za to zase mohl Sinai). A Aisling, její zdrženlivost a přemýšlivost mi byla vážně sympatická. Asi jsem se zamilovala (obrazně řečeno). :-)
Ano, Paulu Reizinovi se povedlo neskutečné dílo, které je svým způsobem tak trochu zastrašující v kontextu dnešní doby a stále se rozvíjejících umělých inteligencí. Ovšem stále ještě považuji tu dobu, kdy budou mít umělé inteligence schopnost cítit emoce, tak trochu za sci-fi. Ale kdo ví, co se zrovna nyní odehrává na skrytém pozadí mého telefonu, když tyhle řádky píšu!? Raději nad tím nepřemýšlet...
Co se zpracování knihy týká, semtam krátké, semtam delší kapitoly dodávaly příběhu spád a ukázaly nám situace v různých úhlech pohledu. Ich forma připomínala deníkové zpracování, takže je možné v knize vidět spojení deníků několika různých lidí i umělých inteligencí.
Kniha, která člověka přiměje k zamyšlení nad tím, že moderní technologie nemají jen kladné stránky, ale také záporné. Navíc je zde i romantická linka. Hlavním hrdinům jsem opravdu fandila.
Příběh dvou lidí, které spojila umělá inteligence. I když přebal láká nálepkou světového bestselleru, kniha mě moc nezaujala. Ze začátku jsem měla problém zorientovat se v postavách a ani v průběhu děje mi nepřirostly k srdci. Námět zajímavý, ale řadím ji mezi průměrné oddychovky.
Štěstí pro lidi
Za mne bohužel zklamání. Do knihy jsem se nemohla začíst, byla to taková zdlouhavá nuda. Mix sci-fi a romantiky, ale celý podivný a nezáživný. Hlavní postava Jena a Aiden mi byli sympatičtí, Tom s Aisling už méně. Děj byl psaný z pohledu těchto 4 postav, plus ještě jedné navíc. Hezky to do sebe zapadalo a nerušilo to. Čekala jsem nějakou nekomplikovanou oddechovou romantiku, tohle byla ale překombinovaná ztráta času.