Píseň krve
Anthony Ryan
Stín Krkavce série
< 1. díl >
Vélin Al Sorna, zasvěcený Šestému řádu, byl od útlého dětství cvičen k boji a zabíjení ve službách víry. Řád se stal jeho jedinou rodinou. Vélinův otec byl rytířem krále Januse, panovníka sjednocené říše. Vélinovo rozhořčení, že ho otec zbavil jeho práv a v pouhých deseti letech ho nechal na prahu Šestého řádu jako nalezence, nezná mezí. Během pobytu v řádu se navíc doslechne podivné zvěsti o své matce, na niž si téměř nevzpomíná. Postupně také odhaluje důvody, které jeho otce vedly k tomu, že ho řádu svěřil. Ale jedna pravda je důležitější než všechny ostatní: Vélina Al Sornu čeká budoucnost, kterou má teprve pochopit. Budoucnost, která změní nejen říši, ale také celý svět.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2014 , HostOriginální název:
Blood Song, 2013
více info...
Přidat komentář
Vše už tady bylo napsáno.
Příběh první knihy je dobrý a je to DALŠÍ kniha kde sledujeme dospívání hlavního hrdiny. Ze zkušenosti vím, že v momentě kdy je hrdina už dospělý přestane to literární kouzlo fungovat a čtenářský zážitek (hodnocení) se proklatě propadne.
Inu, není náhodou, že jedna z nejlepších ,,školních\" sérii Harry Potter končí přesně v momentu ukončení školní docházky.
Veľmi pútavá a zaujímavo napísaná fantasy pre dospelých. Čítal som v originále. Už sa teším na pokračovanie.
Tak jsem se vrhl na sérii Stínu krkavce, abych nějak zahnal to ubíjející čekání na Vichry zimy (btw, fakt se obávám, že se jich už nedočkáme... :/) . No, první díl jsem četl 3 měsíce (pro srovnání Tanec s draky, který má takřka dvojnásobek stran jsem slupl jako malinu za pouhý měsíc) a mé pocity jsou nějak.. rozporuplné. Myšlenka - nápad fakt skvělý, ale zpracování a hlavní hrdina.. nó... Fakt mě mrzí vesměs fakt málo popisu okolí, vzhledu postav atd. To mě dost štve - čím zdlouhavější a podrobnější popis, tím za mě líp! Co se týče jednotlivých náboženství a kultur.. dost zajímavé, ale chtělo to rozvést! "Víra v zemřelé, aneb Bůh je klam" - není vůbec, vůbec nezajímavá myšlenka, ale život a složení této sekty na mě působí neuvěřitelně.. pasivně (?) a pokrytecky... a tak je to u všech zde zmíněných náboženství. :/ A kdyby aspoň ždibek filosofie.. PROSÍM! D: S vírou v Sedmero tváří Boha či v Pána světla se to vůbec nedá srovnat. Prostě ne, co do spisovatelského umu a fantazie nesahá Ryan Martinovi ani po kotníky.. což je velká škoda.
Hlavní hrdina - ach né! Přijde mi, že někdy jedná strašně zvláštně... *spoiler* Namíchne se kvůli tomu, jak jednají mocní, že nechají zabít nevinného jen proto, aby z toho měli benefity – jde následně za králem a ochotně mu slíbí vraždu nevinného (to, že nakonec nezabije je druhá věc…) Tak nějak mi přijde, že Vélin prostě dělá přesně to, co čtenář chce – má být věrný slušňák – ok, bude slušňák – má porušit všechny své sliby dané řádu, na kterých 500 stran tak věrně dbal a vyspat se s kámoškou kvůli sexuální scénce, ok tak se s ní prostě vyspí! Né, fakt, tohle mě vskutku namíchlo… :/
Ale jinak zůstává to, že svět je to super. Politické intriky, fajn postavy… Chtěl jsem nechat tři hvězdy, ale nakonec dávám čtyři, kvůli skvělé postavě Kennise. :3 Ještě asi potrvá, než se vrhnu na další díl.. asi až v létě, ale určo chci pokračovat. A doufám, že z něho bude Princip šestého řádu! Byl k sežrání. :D
Tři a půl hvězdičky za divné věci, třeba že ačkoli to celé vypadá středověce, najednou použijí injekční stříkačku. Ta je sice docela stará, ale to už by taky museli používat palné zbraně a dokonce parní stroje a nic. Bojovým akcím a rvačkám nerozumím, ovšem nejde mi na rozum, jak může někdo kdo je zezadu škrcen naplocho mečem kopnout protivníka do hlavy. A Jako holku by mě na tom štvala pohádka o čarodějnici.
Ze začátku se mi Píseň krve nepozdávala, ale pak nastol zlomový bod, kdy se Vélin dostal do kláštera a začal procházet výcvikem. V tomto okamžiku mne kniha začala bavit a hltal jsem jednu stránku za druhou a pak jsem zjistil, že už jsem na konci i přes její obsáhlost. Tvrdý výcvik, přátelství, víra, válka, mor a tajemno, to vše se skrývá na stránkách této nezapomenutelné knihy.
Musím říct, že příběh Vélina si mě svým způsobem získal. Jde vidět, že si dal autor záležet, celý tenhle fantasy svět má docela dobře promyšlený. A hlavní hrdina mi přirostl k srdci, je to charakter. Trochu jako Gerald ze Zaklínače, jen víc zásadový, mravní.
V první polovině jsem hltala stránku za stránkou, protože Vélinův výcvik mě fakt bavil. Pak se to ale zlomilo a já měla problém knihu dočíst. Vlastně to přicházelo ve vlnách - chvíli fakt čtivé, pak zdlouhavé a nudné. Když k tomu připočtu složitá a podobná jména postav, neustálé intriky a zmatené dějové linky, musím ty dvě hvězdičky prostě ubrat. Možná jsem Píseň krve četla v nevhodný čas, ale místy jsem v tom měla guláš. Další díly si ale určitě přečtu, jen se na to musím správně naladit.
První díl trilogie a vypadá to, že se jedná o skvělou fantasy sérii se vším všudy. :)
Autor píše čtivě, příběh vás dokáže chytit a už nepustit a má vše, co u epické fantasy hledáte - nový svět s vlastní kulturou, politikou, nadpřirozenem, intrikami...
Jsem zvědavá na další díly.
Zajímavé fantasy osvěžení po přečtení ság jako jsou Zaklínač a Písen Ledu a Ohně.
Než vás stihne pohltit samotný příběh, tak vás chytne čtivost této knihy. Autor neuvěřitelně umí psát, tak že neustále musíte pokračovat, i když si ještě v polovině knihy řeknete, jak jste toto čekali nebo toto už někde četli.
Nakonec, zhruba tak v třetí třetině knihy vás konečně chytne i příběh a začnete se těšit na další díl.
Poctivá fantasy. Trilogie Anthonyho Ryana má všechno, co od tohodle žánru čekáte.
Propracovaný svět, kultura a politika, vlastní mystika, dobře vysoustružené postavy a přiměřená dávka nadpřirozených sil. Celé vyprávění se prolíná s odstupem psaným letopisem, který poskytuje zajímavý, alternativní vhled do příběhu.
První díl vás seznámí se sympatickým hlavním hrdinou, který má vyváženou a zajímavou superschopnost, a s partou jeho řádových bratří. Provede vás klasickou iniciací a rozehraje základní politické hry. Sem tam se objeví hororová pasáž, kde mezi řádky hledáte ultimátní zlo, kterému bude nakonec čelit.
A čím si vás získá? Přátelství, bratrství a čest - to vše bez kýče a patosu.
Knize se nedá upřít poměrně velká čtivost. Když už ji začnete číst, nejspíš postupně budete podléhat její délce. Mockrát jsem si všiml, že velmi dlouhé knihy mám tendenci hodnotit víc kladně. Asi je to logické. Člověk si chce před sebou obhájit, že se čas věnovaný knize vyplatil. A ten divný pocit říká, že možná ne.
Podobným fantasy dílům dávám toleranci 200 stran na začátek a pak už by se snad mohlo „něco“ dít. Jenže to „něco“ pořád nepřichází. Nakonec se k „něčemu“ dostaneme plynule asi po 300 stranách.
Ani přes tu délku jsem tomu nepodlehl. Vyloženě mám pocit, že redaktor této knihy donutil autora všechny slabé pasáže vyrovnat aspoň na průměr. Kniha si tak pořád drží relativně dobrou úroveň až začne působit příliš monotónně.
Jsou to spíš paměti hlavního hrdiny a tak má kniha jen jednu dějovou linii. Jako kdyby Tolkien napsal místo Pána prstenů knihu jen z pohledu Aragorna. Mimo vypravěče si tak vůbec neužijeme pohled z jiné perspektivy.
Díky tomuto pojetí a délce je kniha hrozně jednotvárná. Začátek je dětský, ale pak se začne přecházet v chladnokrevný cynismus. Není to úplně špatné. Pár dobrých nápadů tam určitě bylo, ale na 600 stran málo.
Ryan neměl slabé pasáže „vyrovnat“, ale smazat. S větší stručností by kniha měla větší spád a byla víc působivá. Aspoň doufám. Zase by se totiž vytratil efekt dlouhé knihy. Ale tak vysoké hodnocení? (Aktuálně 93 %) Asi mám úplně jiný vkus. Samostatně by kniha neobstála. Z velké části je to jen úvod. 65%
Štítky knihy
přátelství meč a magie plánovití, inteligentní vrazi čest nájemní vrazi fantasy hrdinská fantasyAutorovy další knížky
2014 | Píseň krve |
2018 | Oheň probuzení |
2016 | Královna ohně |
2015 | Pán věže |
2020 | Volání vlka |
Perfektní :) Nevím co jiného napsat. První dvě části mě úplně pohltili. Výcvik mě hrozně bavil, pak jsme se chvíli bála že už to nebude ono ale kniha nabrala takové obrátky, že jsem se od čtení jen těžko odtrhávala. Doporučuji