Píseň krve
Anthony Ryan
Stín Krkavce série
< 1. díl >
Vélin Al Sorna, zasvěcený Šestému řádu, byl od dětství cvičen k boji a zabíjení ve službách Víry. Řád se stal jeho jedinou rodinou. Vélinův otec sloužil jako rytíř králi Janusovi, panovníkovi Sjednoceného království, rozhodl se však Vélina zbavit jeho práv a v pouhých deseti letech ho zanechal na prahu Šestého řádu. Chlapec ho za to nenávidí. Během pobytu v řádu se Vélin dozvídá zatím netušené podrobnosti o své matce, která zemřela, když byl ještě dítě. Postupně také odhaluje důvody, jež jeho otce vedly k tomu, že ho řádu svěřil. Jedna pravda je však důležitější než všechny ostatní: Vélina Al Sornu čeká budoucnost, kterou má teprve pochopit. Budoucnost, jež změní nejen království, ale také celý svět. Ceny Akademie science fiction, fantasy a hororu za rok 2014 — Nominace v kategorii Nejlepší fantasy a horor ----- Dotisk v roce 2018.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2015 , HostOriginální název:
Blood Song, 2013
více info...
Přidat komentář
Skotský autor Anthony Ryan je opravdu velmi nadaným spisovatelem. Tady bych si dovolila citovat recenzi od Publishers Weekly: "Ryan rozezněl všechny vysoké tóny epické fantasy - drsné prostředí, prastarou magii, nelítostné intriky, rozpolcenou loajalitu a krvavou akci." Tato recenze naprosto přesně vystihuje knihu. Kdybych nevěděla, že kniha je autorova úplná prvotina myslela bych si, že má zfilmované minimálně dvě knihy - protože tenhle film by byl naprosto neskutečný.
Co bych rozhodně chtěla vyzdvihnout je promyšlený děj a prostředí. Celá kniha je velmi originálně pojatá. Jde vlastně o vyprávění.
Kniha je rozdělena do 5 částí, kdy se každá odehrává v jiném věku hlavního hrdiny Vélina. Na začátku každé části je rozhovor mezi Vélinem a kronikářem se kterým jede na ostrov bojovat o nějakou vdovu - to tam nebylo moc vysvětleno, každopádně je to vdova po nějakém nástupci císaře, kterého Vélin ve válce zabil. Je to celé takové propojené s jistými částmi knihy. - Celá kniha se odehrává od nějakých jeho 11 do nějakých 27/28 let. Dialogy na začátku (rozhovor Vélin - kronikář) v Ich-formě a zbytek (vyprávění) v er-formě.
Vyústění na konci bylo rozhodně naprosto fenomenální a autor to musel mít neskutečně promyšlené, protože do celého vyústění zapadaly nejmenší podrobnosti, které bychom ani nepovažovali za důležité.
Počátek Vélinova vyprávění se odehrává v klášteře Šestého řádu Víry - fungování Víry je tady hodně složité, takže se to nebudu snažit moc popisovat. Ale je prostě 6 oficiálně uznaných řádů (sedmý je neoficiální), které slouží Víře, jedinému uznávanému a nekacířskému náboženství. Autor se tady celkově hodně zajímá o náboženskou nesnášenlivost. - Když Vélinův otec jedenácti letého syna nechá v klášteře a navždy ho opustí, Vélin nemá jinou možnost než zůstat. Konkrétně Šestý řád se zabývá výchovou válečníků, kteří potom bojují ve jménu Víry. Výchova je tvrdá a rozhodně není jednoduchá - použití biče není výjimkou. Ale všechno je velmi podrobně a hodně dobře popsané, až z toho běhá mráz po zádech.
Od nějaké třetí části už je Vélin dospělý a pracuje ve službách Víry - postupem času jeho hodnost v armádě roste a nakonec je pasován na rytíře a dostává vlastní Třicátý pátý regiment. Tady to bylo dost drsné, autor se nebojí často až moc detailních popisů vražd a brutality. Vážně vám dojde význam slova brutalita a válka.
Je tady krásně vidět jednotlivá mentalita vojáků, někteří jsou flegmatičtí a z vraždy si nic nedělají, jiní mají celou knihu výčitky. Dovolím si opět citovat, tentokrát jednu z méně brutálních situací v knize: "Kopl mrtvého lučištníka do hlavy, až se mu na zlomené páteři otočila, pak poklekl a prohledal ho, jestli u sebe nemá nějaké cennosti." Autor má celkově poměrně bujnou představivost, co se vražd týče a málokterá se vyskytuje dvakrát.
Zároveň byl osud hlavního hrdiny nenásilně protkán romantickou linkou sestrou Šerin, léčitelkou z Pátého řádu. Přestože jejich vztah nedopadne (minimálně ne v této knize, nevím jak v dalších) bylo to krásné, nakonec se spolu dají dohromady až na konci knihy a moc dlouho jim to nevydrží. Každopádně i tak, slza nechyběla.
Velmi se mi líbil intrikánský vztah mezi příslušníky Víry a králem. Trochu mi to připomínalo vztah v době husitů u nás ve 14. a 15. století.
Kniha byla vážně neskutečná, velmi se těším na další díly, které mám doma a nutně potřebuji vědět, jak celý příběh Vélina dopadne.
Zajímavá kniha, která mě bavila. Příběh mě chytil a nedokázala jsem knihu odložit, dokud jsem ji nedočetla dokonce. Až na množství postav (kdy čtenář netuší, zda zrovna tato "bezvýznamná" osoba se ještě objeví a tudíž si musí jméno zapamatovat a přiřadit) byla kniha velmi čtivá.
Možná to není špatná kniha, ale srovnání s Hrou o trůny mi přijde hodně přes čáru. Na knihu asi nejsem správně naladěný, nicméně přibližně ve třetiny knihy s ní končím.
Postavy mi přišly strašně ploché, nedokázal jsem si k nikomu získat cestu, ačkoliv mi je jasné, že je to divné tvrzení, zvlášť, když jsem knihu nedočetl.
Jenže kniha si mě prostě nezískala. Dvě hvězdičky dávám proto, protože věřím, že třeba jednou tomu dám ještě šanci a dočtu to. V téhle chvíli ale tenhle příběh není rozhodně nic pro mě.
EDIT 9/2023
Aniž bych to věděl, tak jsem si knihu znovu půjčil a vůbec jsem si nepamatoval, že jsem ji četl.... No, hodnocení níže:
Za mě tedy zklamání a velká nuda vzhledem k vysokému hodnocení. Ačkoliv postava hlavního hrdiny byla poměrně zajímavá a charismatická, tak samotné zasazení příběhu mě vůbec nenadchlo. Přišlo mi, že čtu stránku za stránkou, ale děj se téměř nikam neposouvá. Čekal jsem na nějaký moment, který by mě ke knize připoutal a já se nemohl odtrhnout.
V poslední třetině knihy už jsem v podstatě jen listoval a začal jsem se tak nudit, že jsem ji ani nedočetl a to, že nevím jak to dopadlo, mě ani netrápí. Za pár dní naprosto zcela zapomenu i na těch pár momentů, které si z knihy pamatuju.
První polovina je trochu čtivější, ale podle mého názoru celkově úžasně vyprávěný příběh, fantasy v něm mi přijde velmi jemně podané. Extraordinary - 5*
Místy zdlouhavé ale ne zas tolik jako u jiných knih. Líbilo se mi prostředí, děj, postavy a celkově svět sám je krásně popsán :)
Pokud je tohle jedna z prvních věcí, které se vám dostanou do ruky, tak asi cajk. Jinak pouze průměr. Představení politických mocností, magických sil a zákoutí světa nijak nevybočuje ze standardu. Stejně tak postavy jsou v mezích normy a kniha navíc nemá žádnou myšlenku, jde „jen“ o dobrodružnou literaturu. Ozvláštnění může představovat pouze správa dobytého města. Jinak to vidím jako takového odrostlejšího Hraničářova učně.
Budu hodnotit celou sérii. První díl - fajn historická fantasy, dobře se to čte, trochu se to vleče, ale zaslouží 4 hvězdy. Druhý díl - jiná forma vyprávění, trochu náročnější na pozornost, ale pořád fajn - 3.5 hvězdy. Třetí díl - stojí hodně síly to dočíst, bitvy, hromady mrtvol, děj se skoro neposouvá a to hlavní se odehraje na posledních 30 stranách, konec slabota - 2 hvězdy.
Úchvatné. Přestože příběh je vcelku jednoduchý, chvílemi i pohádkový, je v něm moc krásně vystavěn celý svět. Není zde přebytek postav, spíše jen pár, takže se v nich dá snadno orientujentovat, a také soucítit. Rozhodně jedna z nejlepších knih, ke kterým jsem se v poslední době dostal.
Opravdu moc příjemné fantasy čtení od mistrovského vypravěče. Sotva jsem dočetl, hned jsem běžel do knihovny pro druhý díl.
Do svého komentu si půjčuji slova, která napsala Metla: Anthony Ryan je zdatný vypravěč a jeho „Píseň krve“ je velmi čtivý román plný mečů a v menší míře magie.
Konečně dobrá fantasy kniha!
Možná je to ovlivněno mou dlouhodobou abstinencí v daném žánru, ale u Písně krve jsem si opět vzpomněl, jaké to je být upřímně zvědavý na další příběhový vývoj. Ano, i tady mohu autorovi leccos vyčítat (např. jak snadno upouští od rozjednaného tématu, kdy se hrdina neuvěřitelně snadno spokojí s polovičatými odpověďmi, zatímco jindy jde po stopě se zarputilostí loveckého psa), ale nechci. Prostě nechci.
Dokonce ve mně kniha zanechala natolik příznivý dojem, že zcela vážně uvažuji nepokračovat s dalšími díly. Proč také? Závěr se klidně může vykládat jako finále životného příběhu Vélina al Sorny s tím, že je na čtenářově fantasii, jak by si přál, aby mu budoucnost přála, či nikoli.
P.S. Skutečně nevím, zda upřednostnit vlastní fantazii, nebo tu autorovu.
Na tuto sérii jsem byl zvědavý a vzhledem k počtu stran jsem se na ni dlouho chystal...a výsledek? je vynikající!
Musím říct, že začátek mě bavil možná nejvíce, hrozně mi to připomnělo oblíbenou knihu Levá ruka boží od Haffmana. Ale i dále to bylo super čtení.
Hlavně mě zaujalo, že děj se někdy stáčel směrem, kdy jsem si říkal no tak to už mě asi nebude bavit a najednou se vše změní a jede se dál.
Rozhodně je to za 5*
Áno, výborné. Nie originálne, ale aj tak výborné. Jedna z mála cez600stranových kníh, ktorú mám chuť si po rokoch zopakovať. A raz si ju po rokoch aj zopakujem.
Výborné! Chodila jsem okolo této série velmi dlouho, několikrát jsem tuto knihu držela v knihkupectví v ruce, ale vždycky jsem ji vrátila zpět do regálu (lituji toho? Ano!), ale přeci jen si ke mně cestu našla - prostřednictvím vypůjčené audioknihy.
Bavilo mě to od úplného začátku do konce, (způsob vyprávění, kdy dospělý Vélin zasvěcuje do svého příběhu kronikáře, mi lehce připomněl Jméno větru) byl to bohatý příběh držící si možná lehce rozvláčnější tempo, ale akce tu samozřejmě nechyběla. I přesto si myslím, že je to kniha stojící hlavně na postavách, které jsem si velmi rychle oblíbila (jen tedy Dentos a Barkus se mi pletli pekelně dlouho...a můj oblíbenec byl po většinu času Kénis) a na většinu z nich se těším (a jsem na ně zvědavá) do druhého dílu.
Moje asi jediná výtka se týká samotného Vélina, který je...takový velmi dokonalý, ve všem, vždycky. Občas má možná slabší chvilky, ale vždycky z toho vyjde jako dokonalý hrdina. Je to ale tak dobře napsané, že mu to člověk tak nějak odpustí. A dokonce mu bude fandit :)
Pokud vás baví coming of age příběhy, kombinace rytířů s fantasy a nevadí vám číst o spoustě krve a smrti, Píseň krve vřele doporučuji. Jdu s chutí na druhý díl!
P.S. Audio verzi můžu také s klidným srdcem doporučit, načtena je skvěle. Jediným mínusem je (samozřejmě) absence mapy, tudíž jsem měla lehce zmatek co všechno patří do Spojeného království, co už jsou samostatné říše a co je vedle čeho, plus že si člověk déle zvyká na jména (a že jich je tam dost).
Po dlouhé době uděluji naprosto oprávněně 5 hvězdiček. Už dlouho jsem si nebyl těmi pěti hvězdičkami tak jistý. Jdeme na další díl.
Jen trošku zajímavá, ohromně zdlouhavá a neskutečně se táhnoucí kniha. Postavy jsou popsány jen základně a tak nějak bez citů. Čekal jsem o hodně lepší dílo, podle hodnocení ostatních... Jedná se spíše o historický spis než o fantasy příběh, který je v knize jen nepatrně. Tři hvězdičky jsou za jazyk a pár zajímavých kapitolek. Další díly číst neplánuji...
Kniha je naprosto výborná. Nejdřív jsem se jí bála (zvláště teď, kdy zde máme hity jako Hra o trůny, zaklínač apod.), ale hned od první stránky mě úplně dostala. Ve chvíli, kdy jsem se dostala na 500. stránku jsem začala vyšilovat, že mi druhý díl nestihne přijít a já nebudu moct ihned pokračovat, až tento díl pokořím.
Děj výborný, plný překvapení a zvratů, jedna z mála knih, u které jsem v určitých pasážích nahlas nadávala hrdinovi, ať to nedělá, ať tam nechodí, že je to blázen..... (a teď fakt nekecám!). Navíc je opravdu čtivá, žádné náročné fráze, okecávající pasáže apod. Místy jsem byla trochu překvapená časovým skokem a bylo mi líto, že nevím, co všechno chlapci prováděli mezi tím, ale i tak mne to opět strhlo. Už abych měla v rukou další díl!! Všem milovníkům fantasy doporučuji!
Štítky knihy
přátelství meč a magie plánovití, inteligentní vrazi čest nájemní vrazi fantasy hrdinská fantasy
Autorovy další knížky
2014 | Píseň krve |
2018 | Oheň probuzení |
2016 | Královna ohně |
2015 | Pán věže |
2020 | Volání vlka |
Sestra Hellothere to shrnula velmi dobře :).
Měla jsem zpočátku chuť s tím seknout. Přišlo mi hrozně neoriginální takové to fantaskní - otec odešle kluka k řádu, aby se z něj stal muž a bojovník... Jenomže jsem u toho zůstala a docela se divila, jak čtivý příběh byl. Tedy poslouchatelný.
Námět sice opravdu zůstal klasický a místy předvídatelný, ale dobře napsaný a detailně promyšlený.