Stín Otce
Jan Dobraczyński
V tomto románovém příběhu o svatém Josefovi z Nazaretu se autor ujímá nejen úžasného úkolu převyprávět život významného světce, nýbrž rekonstruuje i kulturní pozadí, ve kterém se světcův život odehrával. Zachycuje nesnáze jeho každodenního života stejně jako napjatou atmosféru tehdejší doby, v níž Židé očekávali příchod Mesiáše, politické události na dvoře Heroda Velikého, vládcovy intriky, zvrácenosti a zločiny. Vychází při tom z biblických pramenů i z rozsáhlého literárního materiálu tehdejší doby.... celý text
Literatura světová Romány Náboženství
Vydáno: 2013 , PaulínkyOriginální název:
Cień Ojca, 1952
více info...
Přidat komentář
Svätého Jozefa mám rada a ctím si ho jednak za to, čo spravil v mojom živote, jednak za to, čo dokázal v tom svojom. Tak, ako sú mariánski ctitelia, malo by sa hovoriť aj o jozefínskych; patrí k nim napríklad aj pápež František, ktorý dokonca nedávno vyhlásil Rok svätého Jozefa. Ale ku knihe...
Dlhšie ma lákalo prečítať si román o tomto svätcovi, čuduj sa však svete, našla som len tento jediný. Ježišov pestún je v ňom vykreslený veľmi sympaticky, človek sa s ním vie celkom stotožniť, pochopiť ho. Už si k tomu len pustiť pieseň Joseph od Georgesa Mustakiho či Joseph's lullaby od MercyMe.
Myslím, že tato kniha ve mně zanechá hlubokou stopu. Příběh, který známe stručně z Bible, autor přepsal do románové formy. Odteď už se do celého sledu událostí dokážu mnohem lépe vžít a mnohem více chápu všechny souvislosti a kontext doby. Až mě mrzelo, že už kniha končí, určitě si chci přečíst autorovy další knihy. Tato kniha rozhodně v naší domácí knihovničce nesmí chybět.
„K Hospodinu Josef během dne mnohokrát promlouval svými berachami. Říkal mu všechno, dělil se s ním o každou starost a stále, stále mu projevoval svou lásku. To by bylo málo, myslíval si, kdybych se před ním pouze skláněl jako před Pánem. Což by mohla někomu, jako je on, stačit pouhá poslušnost tak přeslabé bytosti? K poslušnosti by mne mohl přinutit. Ale lásku, tu mu mohu dát jen já sám... Hospodin neodpovídal, ačkoli Josef cítil jeho blízkost tak, jako cítíme blízkost člověka skrytého ve tmě nedaleko nás. Někdy se však slova Písma skládala tak, že zněla jako odpověď. A někdy jako výzva. I když to byly stále jen pocity, tak mnohokrát, když poslouchal čtené slovo v synagoze, nacházel v něm laskavou pobídku k čekání.“
Legenda jako literární žánr mě nikdy zvlášť nelákala. Zejména proto, že jejich autoři nad věrohodnost příběhu často předřazují snahu prezentovat u svých protagonistů svatost bez poskvrnky. Výsledek pak vyvolává velké rozpaky, bývá kýčovitě malebný a až nepřirozeně „mirkodušínovský“. Není to užitečné nikomu: nevěřícím čtenářům se zdá (často asi oprávněně), že jsou vystaveni laciné agitaci, zatímco křesťané mohou mít pocit, že život světců nemá žádné styčné body s jejich běžným žitím, že je to prostě natolik jiný level, že nemá ani cenu se ke svatým nějak reálně vztahovat a inspirovat se jimi ve své každodennosti.
Stín Otce je takovou legendou částečně také. Zlé postavy jsou zde opravdu odpudivě zlé, někdy až přehnaně, a je na nich vidět, že slouží autorovi k tomu, aby na nich ukázal kontrast se Svatou rodinou. Někdy se dostává na hranici patosu. A na některých místech by asi přísný teolog musel pozvedat obočí – třeba když se naznačuje, že si malý Ježíš už jako odrostlejší batole byl vědom svého budoucího úkolu.
Nejpůsobivější je román v popisu vnitřního života svatého Josefa. Vidíme jeho váhání, pochyby, jeho klopýtání i pády. Jeho role není snadná, už při přijetí Miriamina těhotenství prokázal velkou odvahu k důvěře. A v následném putování musel – v silně patriarchální společnosti! - žít s vědomím, že jeho vztah k Miriam a k Ježíšovi nikdy nebude tak silný, jako jejich vzájemná vazba. A že ani v Božím plánu nehraje tak významnou úlohu jako Boží syn a Jeho matka. Plnil svěřený úkol ze všech svých sil, i s vědomím, že jeho role nikdy nebude hlavní, to pro muže není vůbec snadné. Svatý Josef tak pro nás může být mimo jiné i učitelem a vzorem nezištné lásky.
V Písmu svatém toho o Josefovi moc napsáno není, dokonce ani není jisté, že byl tesař (řecké slovo tektón může znamenat i stavitele nebo obecně řemeslníka). Ale kam teologie nemůže, tam nastrčí vyprávění :-) Protože, když máme někoho rádi, tak o něm chceme vědět co nejvíce a poslouchat o něm co nejčastěji. A Dobraczyńskeho román je pěkným pokusem o přiblížení svatého Josefa – citlivým a dojemným.
„Svět půjde dál svou cestou. Ale půjde jako člověk, jehož bok byl zasažen. Toto narození a tento útěk budou výchozím bodem... Nemyslíte také, že dobro s ním zrozené se bude rodit stále znovu? To, co Nově narozený přinesl, neskončí nikdy! Lidé budou umírat, trůny budou padat, hvězdy budou vyhasínat, ale on stále zůstane v lidských srdcích. Vždy slabý, smrtelný, ohrožený – a věčný...“
Do knihy se mi nechtělo, a musím uznat, že mě kniha nejen pohltila, ale i dojala. Především vyprávění o tom, jak Josef přijal těhotnou Marii. Nevím, jestli tam jsou všechna historická fakta správně, ale "tak nějak to mohlo být". Nikdy jsem se na "začátek Evangelia" nedívala tak jak spisovatel a nepřemýšlela o tom, jak dětství Ježíše bylo náročné a role Josefa nezastupitelná. Že měli další děti? Výklad hovoří o tom, že to mohli být bratranci/širší rodina.
Pro mne doposud nejslabší kniha s biblickým tématem. Vnímal jsem ji jako oslavu Marie a nikoli příběh o Josefovi. Neříká se tomu mariánský kult? Mnohé nevěrohodné, pochybné, Autor si vzal, věru, těžký úkol a v mých očích to nezvládnul. Jeden příklad za mnohé: kniha končí ve chvíli, kdy Ježíš zůstává v chrámu, zatímco jeho rodiče mají za to, že šel s nimi zpátky do Judska. V jeho 12 letech je dle autora stále jedináčkem. A vzhledem k tomu, že spisovatel v té době nechává Josefa umírat na nemoc, nezdá se býti pravděpodobné, že by ještě stihli s Marií kupu dětí. Ale Bible hovoří o Ježíšových sourozencích... Hmm. A tak bych mohl pokračovat. Ne, opravdu se mi to nelíbilo a dočetl jsem jí jen s největším sebezapřením.
Doporučila mi maminka, která ji četla dvakrát :)) Úplně se mi do ní nechtělo, k tomuto typu knih mám rozporuplný vztah. Dopadlo to dobře:)) Velice neotřelý a inspirativní pohled na sv. Josefa.
Netradičně a čtivě zpracovaný příběh o Svaté rodině z pohledu Svatého Josefa, kdy Josef je zde člověkem, který je pokorný a přesto plný obav a pochyb. Kniha člověka donutí o mnoha věcech přemýšlet,
Románově zpracovaný příběh Svaté Rodiny vyprávěný z perspektivy sv. Josefa. Velmi se mi líbí, že i v životech svatých lze najít spoustu pochyb, pádů a opětovných vstávání. Hned se obyčejnému člověku lépe žije :) I sv. Josef byl postaven před nelehký úkol, naštěstí však prohlédne, že úkol, který mu byl dám je opravdu velká Boží milost.
Kéž i nám jsou naše osobní kříže a zkoušky ku prospěchu, i když se nám to v první chvíli nemusí tak zdát.
Krásná kniha!
Možné hlubší vnímání biblických událostí... Krásně zpracovaný příběh o Svaté rodině.
Uchvacující čtení, autor vychází z biblických pramenů i z rozsáhlého literárního materiálu té doby. Kniha má 2 části ŽENA; SYN. V první části knihy žena přijímá úkol stát se matkou P. Ježíše, díl končí obětováním syna v chrámu, kdy jej vloží do rukou Simeona. Druhá část knihy začíná dobou, kdy dal Herodes vybít děti do 2 let věku po nalezení 12letého Ježíše v chrámě. Dějem knihy se též vine linka o sv. Josefu, který přijímá úkol, že po celou dobu svého života s P. Marií bude pouhým "stínem Otce" a když pochopí, že nastala doba, kdy Ježíš bude v životě dále jen s P. Marií, umírá s pochopením v srdci.
Kvůli šíleně zdlouhavému rozjezdu jsem byla v pokušení knihu nedočíst, ale nakonec jsem vytrvala, což přineslo své ovoce. Mnoho námětů k přemýšlení.
Štítky knihy
náboženství příběhy Bible světci Palestina biblické postavy duchovní literatura 1. stoletíAutorovy další knížky
| 2013 |  Stín Otce |
| 1971 |  Přelévat moře |
| 1989 | Listy Nikodemovy |
| 1979 | Klíč moudrosti |
| 2012 | Hrom udeřil potřetí |
Kniha je první, kterou jsem četla o tomto světci. Příběh je nádherně podaný a odhaluje Josefu lásku i pochybnosti. Druhá část (syn) se mi líbila o malinko víc. Ale nádherné a inspirující jsou obě. Doporučuji.