Stínovaná hranice
Tomáš Formánek
Špionážní román z prostředí pohraničního leteckého útvaru naší armády na Šumavě líčí souboj s narušiteli vzdušného prostoru, vysílanými velením armád NATO.
Přidat komentář
Odpolední jednohubka mě příjemně překvapila. Příběh ze života našich stíhačů a příslušníků protivzdušné obrany státu se dobře četl a ani nebyl nějak ideologicky vyšponovaný. Odlišné socialistické reálie si čtenář uvědomuje až teď, s odstupem doby, hlavně pokud šlo působení Socialistického svazu mládeže na rotách a taky působení politruka (zástupce velitele pro věci politické). Při odmyšlení těchto věcí se knížka dá bez obtíží číst i dnes. Dávám 3,7 hvězdy, takže matematicky zaokrouhluji na čtyři.
Moc pěkný příběh. Téma ochrany vzdušného prostoru tu je, ale v převaze děje jsou spíš příběhy lidí, kteří se kolem toho pohybují. Nástup dvou kamarádů, poručíků, na nové působiště, jejich konflikty ohledně ženy, příběh pilota, starající ho se o syna a řešícího své zdravotní komplikace a další. Tohle ukazuje v tom příběhu lidskou stránku a pěkně se to čte. Příběh vůbec nepůsobí ideologicky a toporně, prostě konstatuje, jak to tenkrát chodilo a jak se chránila státní hranice proti narušitelům ze západu. Pokud na příběh nahlížíte s nadhledem, budete spokojeni jako já.
Kniha popisuje příběhy pilotů a pracovníků letecké služby naší armády.Jejich bojovou přípravu a cvičení.A samozřejmě také soukromý život.Samozřejmě,že je tam i ideologie,ale to tak bylo.Pokud si to odmyslíme máme před sebou zajímavou a napínavou knihu,která v závěru popisuje,jak byl zadržený narušitel z druhé strany donucen k přistání a jak musel být celý obranný systém sladěný a záleželo zde na každém jednotlivci,aby splnil své povinnosti.
Tuhle knížku jsem četl jako kluk a přiznám se, že se zájmem. Teprve s odstupem času člověk poznal, co to bylo za nenápadnou ideologickou masáž.
Tenhle „Magnet” plný různých klišé, opravdu nemá nic společného se skutečným životem pilotů. Někomu tu umře partner, někdo soupeří o ženu, jiný má starosti s výchovou dítěte či nemocí. Zcela vyfabulované příhody a osobní problémy hlavních postav, jsou na úrovni příběhů z časopisů pro ženy v domácnosti. Uvažuji také, zda autor absolvoval zákl. vojenskou službu a znal armádní reálie sedmdesátých let. Moc to tak nevypadá. Podobných blábolů vyšlo v edici „Magnet” plno, literární kvalita žádná. Jako student jsem je kupoval k ukrácení cesty do autobusu. Šlo v podstatě o levné ideologicky zabarvené „dobrodružné” příběhy pro pracující, nahrazující brakovou literaturu dřívějších let.