Stíny nad Baker Street
Michael Reaves , John Pelan
https://www.databazeknih.cz/img/books/60_/60127/bmid_stiny-nad-baker-street-kyu-60127.jpg
4
27
27
Doyleův Sherlock Holmes patří po víc než sto let mezi nejznámější literární postavy. Po téměř stejnou dobu jitří makabrózní příběhy a horory Howarda Phillipse Lovecrafta (1870-1937) čtenářskou představivost děsivými pohledy do prostorů kosmického chaosu a nehynoucího zla. Co kdyby… se Doyleův nedostižný Velký Detektiv a jeho spojenci setkali tváří v tvář se záhadami, jejichž řešení se vymyká nejen logickému uchopení, ale popírá i zdravý rozum? V osmnácti povídkách od dvaceti předních a uznávaných autorů žánru hororu, detektivky, fantasy a science-fiction se v různých lokacích setkávají fiktivní světy Doyleova mistra racionální dedukce - Sherlocka Holmese - se surreálným universem hrůzných entit z Lovecraftova cyklu Mýtu Cthulhu. Přestože autoři byli limitováni tématem, jejich příběhy dosahují kvalit svých vzorů. Dokazuje to i fakt, že úvodní „Studie ve smaragdové“ od Neila Gaimana získala roku 2004 prestižní cenu Hugo za nejlepší SF povídku. Antologie Stíny nad Baker Street obsahuje podivné, ale úspěšné hybridy - potěší nejen čtenáře a znalce tradičních příběhů Sherlocka Holmese a makabrózních hororů z cyklu Mýtu Cthulhu, ale i ty, kteří si takový průnik nedokáží přestavit. Leč pozor - hluboko v R´lyeh se pohnul Velký Cthulhu… a profesor James Moriarty musí být určitě nablízku.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2007 , JotaOriginální název:
Shadows Over Baker Street, 2003
více info...
Přidat komentář
Tieto poviedky s príchuťou sveta pána Lovecrafta ma vôbec neoslovili (až na niekoľko málo výnimiek). K tejto knihe od pokračovateľov Doyla sa tak skoro nemám chuť vrátiť. Ak vôbec niekedy.
Dle mého soudu některé povídky z tohoto souboru ani neodpovídají zadání knihy. V jiných by zase Holmese nebo Watsona mohla zastoupit jakákoli jiná postava. Nemohu se také nezmínit o pověstné Holmesově dedukci, která v několika příbězích vyznívá spíše nežli nadsázka jako parodie. Nejlepších přibližně sedm povídek z této sbírky bych označil slovem průměrné. Přesto jsem rád, že jsem si knihu přečetl, ale nejspíš se k ní už nevrátím.
Příjemně čtivé pošušňáníčko pro všechny ctitele mistra deduktivní metody, tentokráte ve světě lovecraftovského mýtu Cthulhu.
Spojení lovecraftovy mytologie a holmesovkého detektivního umu nedopadlo vůbec tak špatně, jak by se (po mé zkušenosti s holmesovskými "duchařinami" v "Duchové na Baker Street) mohlo zdát. Holmes je ryzí realista. Přesto vyznává základní myšlenku: „Když vyloučíme všechno nemožné, pak to, co zůstane, ať je to cokoliv a jakkoli nepravděpodobné, musí to být pravda.“ A to mu umožňuje setkat se v této antologii s případy, které zachází mimo oblast současné/tehdejší lidské zkušenosti. Neboť Holmes nastalé situace nepřijímá jako nadpřirozené nebo nerealistické. Nepopírá že existují a bere je takové jaké jsou. Prostě existují, protože je vnímá a nedokáže je vysvětlit žádným jiným způsobem než samotnou jejich existencí. A právě to tuto antologii od již zmíněných Duchů na Baker Street odlišuje a svým způsobem jí to nad ní nadřazuje. 18 povídek různých autorů a autorek se se zadaným tématem (kolize holmesovského a lovecraftovského světa) vypořádalo tu ne moc povedeně (Královská krev, Případ nespavosti), tu značně rozpačitě (Masky v slzách, Podivný případ slečny Violet Stoneové), tu velmi výtečně (Zvlněné ostří, Dobrodružství starožitníkovy neteře, Oběšencův hlavolam, Dobrodružství v Exhamském převorství). Pro holmeso i lovecrafto-fily snad povinnost.
Část díla
Arabův rukopis
2003
Dar krve
2003
Dobrodružství starožitníkovy neteře
2003
Dobrodružství v Exhamském převorství
2003
Hrůza mnoha tváří
2003
Když se o něčem řekne: nebylo to až tak špatné, chce se vlastně říct: nebylo to nic moc. Tak bych charakterizovala tuto sbírku.
Sherlock Holmes, jak ho stvořil ACD a v jeho duchu pokračují mnozí další autoři, patří do vícečetného souhvězdí mých favoritů - detektivů. Horory, dá-li se to tak nazvat, které napsal H. P. Lovecraft, jsem myslím nikdy ani nečetla. Bojím se totiž, že bych začala věřit, že autor všechny ty příšernosti nevymyslel, že jsou kdesi mimo naše vnímání, kdesi hluboko, vysoko, daleko či v jiných dimenzích opravdu možné, reálné... a oprávněně strašně děsivé.
Povídky jsou do jisté míry na jedno brdo, autoři se drží poctivě principů narýsovaných dvěma výše zmíněnými, ač dávno zesnulými, ale stále vlivnými Pány spisovateli. Některé jsou lepší, některé... méně zábavné.
Jak říkám: není to až tak špatné...