Stíny rodu
Lenka Steffeck von Kolodey
Byla to významná událost ona staroměstská exekuce, bylo to svým způsobem vyburcování lidu, jakým dokázali na pokraji smrti oslovit celý český národ. Odkázali mu své poselství. Pojďme být hrdi i dnes na to, že žijeme v Česku a věřit, že pravda zvítězí. 27 statečných českých pánů nám ukázalo cestu. Naše země je krásná a má smysl se za ni prát.... celý text
Přidat komentář
No tak to se moc nepovedlo. Chtělo by to pořádnou korekci textu a autorka je sice zapálená do historie, ale kovaná spisovatelka to moc není. V předmluvě píše o tom jak je tato kniha svědectvím jejího rodu a chce vyprávět příběh jednoho z 27 českých pánů, který je jejím předkem, ale dostává se k jeho životu až na str.97 z celkových cca 120. Autorka shrnuje fakta, která se stala do každé kapitoly zvlášt. Neustále se opakuje, skáče v čase a omýlá stále to samé dokola. V půlce knihy už mi to začalo dost vadit a nudit. No nic, snaha byla.
„Mlčky stojí a pozorně sledují chod orloje. … Stavové jdou tiše a beze slova s hlavami, které si nesou v krabicích se svými jmény v rukou …“
Přemítám, jak orloj mohli sledovat s hlavou zavřenou v krabici. Patrně z ní sundali víko. Jistě by se mi měly na konci honit hlavou myšlenky intelektuálnějšího charakteru, ale jen lituji, že jsem si ke knize nevzala tužku a papír a nedělala si čárky za každou informaci opakovanou více než jednou. Mám dojem, že bez ustavičného omílání již řečeno, by se rozsah textu snížil na desetinu. Rušivě působí množství chyb jazykových i věcné přešlapy. Pro pochopení událostí v širších souvislostech a poznání dobových reálií je třeba sáhnout po publikacích erudovaných historiků. Autorka neustále zdůrazňuje hrdost na své předky. Byli by oni stejně hrdi na ni za toto po literární i odborné stránce nevydařené dílo?